Po svém vítězství Babar předstoupil před svoji nevlastní babičku a poklekl před ní. Se sepjatýma rukama řekl: „Nic proti tobě nemám. Když má matka více ráda jednoho syna než jiného, co může ten méně oblíbený dělat? Neměl by být nešťastný. Je pravda, že matka by měla své syny milovat stejně, ale když tomu tak není, ti, kteří nejsou oblíbení, by neměli být zarmoucení. Měli by chovat k matce stejnou lásku jako ti, kteří mají její přízeň. Nic proti tobě tedy nemám. Podle svého názoru jsi jednala správně. A teď mě prosím nech spočinout v míru.“ Položil svoji hlavu do jejího klína a usnul.
Po několika hodinách se Babar vzbudil, jen aby spatřil hlavního viníka, svého bratrance, jak stojí proti němu. Zatkli ho Babarovi věrní stoupenci a předvedli ho k němu. Babar vstal a svého bratrance objal. Potom mu řekl: „Máš naprostou svobodu výběru — můžeš zůstat se mnou, nebo opustit mé království. Přeješ-li si opustit mé království a žít někde jinde, uhradím veškeré tvé výdaje. Pokud budeš chtít zůstat, můžeš. Necítím vůči tobě žádné nepřátelství.“
Bratranec řekl: „Babare, chci zůstat s tebou. Kdybych tě opustil, lidé by se mě pokusili zabít — ne tví věrní, ale ti, kteří mi pomáhali bojovat proti tobě. Pokusili by se mě zabít, abys měl pocit, jak jsou ti teď oddaní. Proto chci zůstat s tebou. Kromě toho vím, že tvé odpuštění a soucit budou mými věčnými přáteli, a ty mi nakonec dáš vysoké postavení.“
Babar se na svého bratrance zeširoka usmál úsměvem odpuštění a důvěry.From:Sri Chinmoy,Mogulští císaři, (knižně nevydáno), 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/me