Myslíme si, že Bůh k nám přijde poté, co nás očistí nekonečnou bolestí. Bůh možná ví, že lidstvo jako celek Jej bude moci uskutečnit teprve tehdy, až vlije do atmosféry nové vědomí.
Nevítané poryvy mohou být plánem Božského, zcela nepochopeným.
Bůh nám říká, že se před nás šťastně postaví, je tu však několik „jestliže“ a „pokud“.
Jaká jsou?
Upřímnost, Pokora, Víra a Odevzdání.
Co se nás nevědomost snaží naučit?
Dychtivě se nás snaží naučit, že Bůh je jen pomyslným výplodem našich mentálních představ.
Nejprve spatři Boha. Potom budeš jako Bůh.
Abys byl vskutku jako Bůh, mluvení musí ustoupit stanutí se.
Není těžké pro člověka mluvit nekonečně o Bohu. Ten ubohý člověk však musí zůstat v úžasu, když spatří byť i jen záblesk Jeho Světla.
Nemusíš jít k Bohu. Bůh Sám poběží tobě vstříc.
Kdy?
V okamžiku, kdy se staneš zřeknutím se sebe sama.
Bůh, jenž nám dal život, dal nám současně poselství naplnění.
Dokonce i zážitky představované mají určitou vlastní sílu. Obohacují naši mysl myšlenkou na Boží Všudypřítomnost.
Je-li naší volbou Bůh, a nikoli zážitek, dostáváme zážitek i Boha.
Je-li však naší volbou zážitek, a ne Bůh, dostaneme zážitek; Bůh se však nejspíše vyhne naší společnosti.
Bůh je člověk. Člověk je Bůh.
To je jediné pojetí, které může zestárnout spolu s vesmírem.From:Sri Chinmoy,Člověk a Bůh, Sri Chinmoy Centrum, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mg