Když říkáš: „Nemám žádnou mysl,“ tak to neznamená, že se zase staneš zvířetem. Tak to není. Ty jen říkáš: „Nestarám se o takovou mysl, která mi přináší tolik nečistoty a tolik mě obtěžuje.“ Když říkáš: „Mám srdce,“ cítíš, že srdce má určitou čistotu. Ale když říkáš: „Mám duši,“ jsi zaplaven čistotou. Potom po určité chvíli musíš jít hlouběji a dál, a nejen říkat: „Mám duši,“ ale také: „Jsem duše.“ Ve chvíli, kdy říkáš: „Jsem duše,“ a když na tuto pravdu medituješ, tak z duše vystoupí nekonečná čistota a vstoupí do srdce. Potom ze srdce vstoupí nekonečná čistota do mysli. Takto pročistíš svou mysl a srdce a budeš mít každý den krásnou meditaci.
Musíte vědět, že mysl je téměř vždy nečistá a téměř vždy přináší neaspirující myšlenky. Dokonce i když to nedělá, je neustále obětí pochybností, žárlivosti, pokrytectví, strachu a jiných nebožských vlastností. Všechny negativní věci nejdříve napadají mysl. Mysl je může na minutu odmítnout, ale ony znovu a znovu klepou na její dveře. Mysl to má ve své povaze. Srdce je mnohem, mnohem čistější. Zájem, láska, oddanost, odevzdání a jiné božské vlastnosti se nacházejí zde, v srdci. Proto je srdce mnohem čistější než mysl.
Na druhou stranu však nemusí být srdce naprosto čisté, protože poblíž něj je vitální bytost. Nižší vitálno, které se nachází blízko pupku, má sklon vystupovat vzhůru a dotýkat se srdečního centra. Svým vlivem a blízkostí činí srdce nečistým. Nicméně srdce není jako mysl, která nečistým myšlenkám záměrně otvírá své dveře. Srdce je mnohem lepší než mysl. A nejlepší je duše. Duše je veškerou čistotou, světlem, blažeností a božskostí.Nejlepší je se sjednotit s vědomím Mistra, ale když je to pro vás obtížné, začněte s božskými myšlenkami: „Dnes chci cítit, že jsem skutečně dítětem Boha.“ To nebude jen pouhý pocit, ale pravá skutečnost. Představte si, jak Panna Marie drží dítě, Krista. Ciťte, že vás Božská Matka drží v náručí jako dítě. Poté se snažte cítit: „Opravdu chci mít světlo moudrosti. Chci kráčet se svým Otcem. Kamkoli půjde, půjdu s Ním. Získám od Něj světlo.“
Někteří lidé nemají takovéto představy. Tvořivé myšlenky a nápady nepřichází. Je zde prostě vakuum. Můžete se zeptat, co je lepší – mít v mysli mnoho hloupých poselství, anebo nemít poselství vůbec žádná. Ale existuje také negativní, nevědomý způsob meditace, v němž není žádný život — toto není tichá mysl. Není plodná. Ve skutečné meditaci je mysl tichá, ale zároveň je vědomá.Někdy na jídlo nemáte chuť, ale přesto každý den jíte, protože víte, že tělo potravu potřebuje. A tak jíte každý den. Je to přirozený zvyk, požadavek těla. Stejně tak byste se neměli trápit, i když každý den nedokážete meditovat dobře nebo mít svou nejlepší meditaci.
Abyste si udrželi stejnou úroveň meditace, musíte být duchovně velmi pokročilí. Nechci vaše úsilí odradit, vůbec ne. Přeji si říci, že na začátku byste měli být rádi, dokonce i když máte velmi dobrou, velmi vysokou, vznešenou meditaci jen občas. Nemáte-li dobrou meditaci, nedovolte, abyste se stali obětí zklamání. Budete-li zklamaní, ještě víc ztratíte svou schopnost. Následující den pak bude pro vás také nemožné hluboce meditovat.
Nemáte-li dnes dobrou meditaci, tak na to zkuste zapomenout. Jestliže budete mít zítra meditaci trochu lepší, tak na to zkuste nezapomenout. Minulost je prach. Minulost vám nedala realizaci, a proto se stále modlíte a meditujete. Tak proč byste měli myslet na minulost? Musíte zapomenout na všechno, co vás neinspiruje nebo nepovzbuzuje jít kupředu. A tak jestliže vás dnešní meditace neinspirovala nebo vám nedala uspokojivý výsledek, zkuste na ni úplně zapomenout.
Máte aspiraci a pak ji ztratíte. Potom po ní pláčete, ale stejnou aspiraci již nazpátek nedostanete. Tady si ale musíte uvědomit, že nejste expert na meditaci. Vaše meditace je nyní vydána na milost vaší inspiraci nebo aspiraci. Když jste inspirováni, máte aspiraci a jste připraveni meditovat. Ale tato aspirace, toto vnitřní naléhání vydrží jenom den nebo pár týdnů a pak se vytratí. Ale když se stanete expertem, meditaci dokážete poručit.
Jak se můžeme stát něčem odborníkem? Jestliže chceme být zpěvákem nebo básníkem nebo tanečníkem, musíme denně cvičit. S meditací je to stejné. Když budeme denně cvičit meditaci, přijde doba, kdy se stane přirozenou.
Meditujete-li pravidelně jedenkrát nebo dvakrát denně, vytvoříte si určitý vnitřní zvyk. Každodenní jezení je vnější zvyk. Jestliže nejíme, nemůžeme na zemi existovat. Podobně pokud nekrmíme každý den duši, svou vnitřní bytost, pak duše nebo hledající v nás hladoví. A co se pak stane? Nemůžeme odhalit, nemůžeme projevit svou vlastní božskost.
Meditujete-li pravidelně pět, šest měsíců nebo jeden, dva roky, pak se vaše meditace stane spontánní a přirozená. Po nějaké době budete mít v určitou hodinu potřebu meditovat. Ucítíte, že meditace je nezbytností vaší duše, a vnitřní potřeba meditace vás nikdy neopustí. Stále vás bude inspirovat a dodávat vám energii. Pokaždé časně ráno, když bude čas na meditaci, vaše vnitřní bytost přijde a zaklepe na dveře vašeho srdce.Například jíte třikrát denně. Časně ráno jste neměli snídani. V poledne jste zmeškali oběd. A když je čas na večeři, jestliže chcete sníst všechno, co jste nesnědli ráno a v poledne, jen vás bude bolet břicho. Pokud držíte hladovku, dva nebo čtyři dny nejíte a potom se snažíte sníst všechno, co jste nesnědli během hladovky, tak se budete potýkat s problémy.
S meditací je to stejné. Máte vnitřní schopnost meditovat určitou dobu časně zrána, v poledne, večer nebo v noci. Jestliže v určitý den nebudete moci dodržet tento pravidelný postup, je lepší prostě meditovat co nejoduševněleji ve svou pravidelnou hodinu. Budete-li se snažit prodloužit délku meditace, pokud se budete snažit meditovat dvě anebo tři hodiny namísto půlhodiny, vaše fyzická mysl nedokáže tento tlak unést. Místo toho, aby se vaše schopnost zvětšila, vaše schopnost bude zničena. Vytvoří to ve vašem aspirujícím životě ohromné napětí. Vše se musí dělat soustavně a postupně. Nakonec budete schopni meditovat v kuse osm nebo deset hodin, ale nyní to není nezbytné. Až přijde čas, budete to schopni provádět.
Existuje mnoho příběhů o tom, jak hledající získávají lepší výsledky, když meditují oduševněle a nezajímají se o to, jak dlouho meditují. Chtěl bych vám vyprávět jeden příběh:
Narada byl vynikajícím zpěvákem a velkým oddaným boha Višnu. Jednoho dne začal být pyšný, protože byl nejdražším oddaným boha Višnu. Pán Višnu chtěl jeho pýchu pokořit, a tak jednoho dne Naradovi řekl: „Chci, abys šel do světa a navštívil mého nejdražšího žáka na zemi.“
Narada to nahlas svému Mistrovi říct nemohl, ale uvnitř cítil: „Tvůj nejdražší žák na zemi? Kdo je to? Kdo může být dražší než já?“
Višnu řekl: „V jedné vesnici žije jeden muž. Je to farmář, a je mi nesmírně oddaný. Chci, abys ho navštívil.“
Narada šel do farmářova domu a několik dnů tam zůstal. Farmář měl velkou rodinu s dětmi a s vnoučaty. Nesl na svých bedrech mnoho zodpovědností, avšak brzy z rána, než odešel obdělávat pole, třikrát nejoduševněleji vyslovil jméno Pána Višnu. Narada jej následoval na pole a viděl, že v poledne opět třikrát nejoduševněleji vyslovil jméno Pána Višnu. Když se vrátil domů, znovu třikrát opakoval jméno Višnu a pak se začal věnovat svým domácím povinnostem. Dva nebo tři dny Narada pozoroval farmářovu duchovnost a denní meditaci.
Narada se vrátil k Višnuovi a řekl: „Jak můžeš říct, že je ten farmář tvým nejdražším žákem? Tvé jméno opakuje pouze třikrát ráno, třikrát v poledne a třikrát večer. Já tvé jméno opakuji během dne tisíckrát a tisíckrát a dělám to už tolik let! Kolik let se k tobě modlím, medituji na tebe a opakuji tvé jméno, abych inspiroval lidi!“
Višnu řekl: „Výborně, Narado. Teď mám žízeň. Prosím dones mi z nejbližšího rybníka sklenici vody.“
Narada odešel, aby pro Višnu donesl vodu a v rybníce uviděl plavat krásnou dívku. Zamiloval se a na vodu pro svého Mistra zapomněl. S dívkou se oženil a začal nový život. Měli několik dětí, a tak uběhlo mnoho let. Pak v místě, kde Narada žil, vypukl hladomor, a všechny jeho děti i manželka zemřely. Volal, aby si ulevil od svého trápení: „Ó Pane Višnu, zachraň mě, zachraň mě, zahraň mě!“
Višnu k němu přišel a řekl: „Co je s mou sklenicí vody?“ A vrátil ho zpět do skutečnosti.
Višnu řekl: „Je to tak jednoduchá věc, donést mi sklenici vody. Avšak ve světě nevědomosti a iluze jsi ztratil všechnu svou oddanost, aspiraci, duchovnost, všechno.
A podívej se na tohoto farmáře. Má tak velkou rodinu, každý den nese tak velkou zodpovědnost, a dokonce i tehdy má čas na mě myslet, meditovat na mě. Dal jsem mu práci s obděláváním polí. Dal jsem mu zodpovědnost starat se o rodinu. Plní všechny své rodinné povinnosti, a přesto má čas na mě myslet a meditovat. Ale když jsem dal tobě něco na práci, okamžitě jsi na mě zapomněl.“
Z tohoto příběhu si uvědomíme, že nezáleží na tom, kolik hodin meditujete, ale důležité je, jak oduševněle meditujete. Abychom se vrátili k vaší otázce, chtěl bych říci, že pokud člověk aspiruje opravdu hluboce, stojí-li Bůh v jeho životě na prvním místě, pak může svůj vnější život snadno přizpůsobit tak, aby si na meditaci udělal čas. Může změnit vnější okolnosti. Vnitřní aspirace má nekonečně větší sílu než vnější překážky. Použije-li někdo svou vnitřní sílu, pak se se okolnosti musí odevzdat vnitřní aspiraci. Chcete-li skutečně meditovat čtyřikrát denně, tak vám chci říct, že vaše vnitřní aspirace vám dá sílu meditovat čtyřikrát denně. Vnější překážky mohou být snadno překonány, protože vnitřní život je živoucím vyjádřením naší nekonečné Síly. Vnější překážky se musí nekonečné Síle odevzdat.Jak si takovýto typ schopnosti vypěstujeme? Na začátku je to nemožné. Jestliže někdo říká, že dnes vstoupil do duchovního života a už dnes to dokáže, buďte si jisti, že obelhává sám sebe. Tato schopnost je však jako sval. Když cvičíte, vaše svaly rostou. To stejné platí v duchovním životě – jestliže každý den cvičíte meditaci pravidelně, oddaně a oduševněle, tyto vnitřní schopnosti si určitě rozvinete. Poté, až budete v kanceláři, až budete ve škole nebo někde s přáteli, budete vnímat vnitřní přítomnost, která vás vede. I když budete mluvit o pozemských, obyčejných věcech, neztratíte vnitřní bohatství, které jste během meditace nashromáždili.
Na začátku hledající začíná možná s pěti minutami meditace brzy ráno. Pak přijde den, kdy dokáže sedět a meditovat půl hodiny, potom hodinu, pak dvě hodiny; a dokáže mít dobrou meditaci častěji, nejen výjimečně. Někteří lidé sedí, ale vůbec nemeditují. Jestliže ale někdo dokáže meditovat dvě nebo tři hodiny v kuse s dokonalým klidem, aniž by ztratil mentální rovnováhu, přirozeně udělal ve své vnitřní síle, vnitřní schopnosti a vnitřním světle určitý pokrok. Vše záleží na dosažení člověka. Věci, kterých skutečně v duchovním životě dosáhl, může používat. Když mám peníze, mohu vám je dát, pokud budu chtít. Když ale peníze nemám, ani přes nejlepší snahu vám je nebudu schopen dát. Vnitřní síla, vnitřní světlo a všechny božské vlastnosti jsou uvnitř vás. Vaše vnitřní bytost je nashromáždila. Teď je tyto vlastnosti potřeba vynést do popředí.
Musíme chodit do práce, musíme chodit do kanceláře nebo do školy. Vaše přednášky nemusí být vůbec duchovní. Ostatní se snaží vytvářet problémy – snaží se vás vědomě nebo nevědomě ovlivňovat. Stáváte se obětí jejich neúprosného chování a pak jste zcela ztraceni. Jestliže vás ale vnitřní bytost bude zásobovat vaším vlastním vnitřním mírem a radostí, dokážete jejich nebožské chování spolknout. Budete odpovídat na otázky učitele nebo budete hovořit se šéfem, avšak uvnitř budete cítit přítomnost vaší vlastní vnitřní bytosti, která vám pomáhala, když jste brzy ráno meditovali. Budete vnímat její přítomnost jako božské dítě uvnitř.From:Sri Chinmoy,Meditace: záruka Božího Požehnání, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mgb