Pak si na pár minut představujte, že máte strom uvnitř sebe. Tento strom má pouze tři větve. Název těchto tří větví je láska, oddanost a odevzdání. Posadíte se na větev, která se nazývá láska, a tam se budete snažit cítit, že vy a Bůh jste naprosto jedním.
Potom se posaďte na větev, která se nazývá oddanost. Když na ní sedíte, musíte cítit nejen to, že Bůh a vy jste jedním, ale také to, že mezi vámi a Bohem existuje nesmírná důvěrnost a pocit neoddělitelné jednoty. Bůh obětavě věnuje své nekonečné Světlo pro naplnění aspiranta a aspirant obětavě věnuje své nejlepší schopnosti, ať už jsou jakékoliv, pro naplnění Boží Vůle. Na větvi oddanosti je vaše jednota zesílena a zintenzivněna.
Dále přichází větev odevzdanosti. Když sedíte na větvi odevzdanosti, musíte cítit, že jednota, která byla na větvi lásky, a intimnost, kterou jste cítili na větvi oddanosti, k vám přišly jen na základě vašeho přirozeného odevzdání se Boží Vůli. Aspirovali jste, abyste se stali jedním s Bohem, ale nebyla to vaše aspirace, která vás s Ním sjednotila. Uvnitř vaší aspirace bylo odevzdané světlo. Vaší aspirací nebylo získat něco za každou cenu, třeba i nečestným způsobem. Uvnitř vaší aspirace bylo odevzdávající se světlo: „Bože, aspiruji, ale odevzdal jsem se Ti, a je na Tobě, abys naplnil mou aspiraci, nebo mě nechal tam, kde jsem.“ To byla vaše modlitba. Když sedíte na větvi odevzdání, musíte cítit, že vaše jednota na větvi lásky a vaše důvěrná jednota na větvi oddanosti přišly kvůli přirozenému, bezpodmínečnému odevzdání se, které jste měli uvnitř své planoucí, stoupající aspirace.
Kdo má ticho? Ten, kdo má pevné základy. Když člověk cítí, že má uvnitř strom, který je pevně zakořeněný v jeho vnitřní bytosti, pak je přirozeně jeho vnější život založen na něčem velmi pevném, co se nachází hluboko v jeho vnitřní bytosti. V tomto případě musí vyšší ticho prostoupit jeho vnější bytostí.From:Sri Chinmoy,Meditace: povinnost Boha a krása člověka, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mgd