Je rozdíl mezi léčením, které provádí obyčejný léčitel a léčením, které provádí realizovaná duše. Obyčejný léčitel se naučil nějaké techniky pro odebírání nemoci od ostatních, ale po určité době se sám stane obětí nemocí, které ostatním odebral. Proč? Protože neví, jak tyto nemoci odhodit poté, co je odebral. Jestliže považujeme léčení za svou profesi a před tím, než jdeme někoho léčit se jen pomodlíme a po několik minut vysíláme pozitivní myšlenky, potom jednáme proti božské Síle, proti božskému Zákonu. Je to v naší nejhlubší meditaci, kdy poznáme, co bychom měli a neměli dělat. Jestliže nás Nejvyšší požádá, abychom někoho vyléčili, tehdy nám dá sílu, a když nám dá tuto sílu, neneseme odpovědnost. Výsledek okamžitě náleží Nejvyššímu. Když jsme ale odpovědní my, můžeme pykat za výsledky svého jednání. Toto je rozdíl mezi jednáním s pomocí meditace a jednáním z takzvaného lidského soucitu.
Realizovaná duše léčí, jen když ji o to požádá Bůh. Ví, že všechno, co se stane v kosmické Hře svého Otce, Nejvyššího, je nezbytnou zkušeností. Zapojuje se, jen když ho o to Nejvyšší požádá. A když léčí něčí nemoc, ví, že ji může odhodit do oceánu, do svého nekonečného Otce, který mu to přikázal. Nemá žádnou odpovědnost, protože je nástrojem Nejvyššího. Obyčejný léčitel si myslí, že je v léčení chorob ostatních neobyčejně soucitný, ale je tento léčitel soucitnější než Bůh? Bůh ví, jaké zážitky lidé potřebují. Jestliže je chce vyléčit z jejich nemoci, dá svému vybranému nástroji sílu, aby byl úspěšný. V mnoha případech Nejvyšší nepoužívá obyčejného aspirujícího k léčení, protože pokud je to upřímný aspirující, Nejvyšší chce, aby nejprve dosáhl realizace. To je to nejdůležitější.From:Sri Chinmoy,Meditace: povinnost Boha a krása člověka, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mgd