Jak může být člověk věčně šťastný? Tím, že někdo vydělá tisíce dolarů, může být šťastný pět minut, den nebo několik měsíců. Pak se ale stane obyčejným žebrákem, protože jeho vnitřní život je jako vyschlá poušť. To, co chce a potřebuje, je věčné štěstí. Toto věčné štěstí může získat pouze z meditace. Meditace je skutečnou duší Boha a zároveň skutečným srdcem člověka. Srdcem zde nemyslíme fyzický orgán. Je to ta naše část, která se ztotožňuje s ostatními. Srdce znamená ztotožnění, ztotožnění se s Pravdou a Světlem. Během meditace se může aspirující srdce ztotožnit s Pravdou, Světlem a Krásou, s Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností. Toto ztotožnění však není úplné; naše neoddělitelná jednota s Božstvím není úplná. Ztotožnění je jedna věc a naplnění je něco jiného. Toto ztotožnění se musí projevit zde na zemi, a to je smyslem duše.
Meditace je duší Boha, meditace je srdcem člověka. Aspirující člověk se stává srdcem; realizovaný člověk je duší.
Co vlastně děláme, když meditujeme? Nejprve vstoupíme do svého nejvyššího Já. Pak se nejvyšší Já setká s nejnižším já pro jeho přeměnu. Nejvyšší Já musí být realizováno; nejnižší já musí být přeměněno. Když meditujeme, vstupujeme do Nejvyššího pro realizaci Boha. Potom vstupujeme do nejnižšího pro transformaci naší přirozenosti.
Meditace nám může nabídnout tyto dvě kvality: sebeovládání a sebepřeměnu. Obě spolu souvisí. Když meditujeme, okamžitě se začne objevovat sebeovládání, a když se dokážeme ovládat, uvidíme, že už nemůžeme opatrovat špatné nebo nebožské myšlenky, nemůžeme dál zůstat uvnitř nevědomosti. Pozorujeme, že probíhá naše přeměna. Meditace nám neustále předává poselství sebepřeměny. Před mnoha lety jsme pobývali v rostlinném životě, potom jsme pobývali ve zvířecím životě. Nyní jsme v lidském životě a musíme přejít do božského života. Tato sebepřeměna musí být provedena prostřednictvím vnitřní meditace. Když meditujeme nevědomě, potřebujeme pro dosažení Cíle dlouhou, dlouhou dobu. Teprve když jsme na lidské úrovni, začneme meditovat vědomě. Když meditujeme vědomě, děláme nejrychlejší pokrok.
Bez meditace nemůže žádná lidská bytost dosáhnout neoddělitelnou jednotu s Bohem. Pokud chceme jakýkoli skutečný mír, skutečnou radost, skutečnou lásku, pak musíme meditovat. Takzvaný mír, který cítíme v našem každodenním životě, je pět minut míru po deseti hodinách úzkosti, starostí a zklamání. Ale to není vůbec žádný mír. Jsme při něm závislí na milosti opic kolem nás — žárlivosti, strachu, pochybnostech, obavách, úzkostech a zoufalství. Opice pár minut odpočívají a my říkáme, že si užíváme míru. Ale není to tak, stalo se jen to, že se opice unavily kousáním. V následující chvíli na nás všechny negativní opičí síly znovu zaútočí.
Prostřednictvím meditace získáváme božský mír. I když budeme meditovat patnáct minut a získáme mír pouze na jednu minutu, bude tato minuta míru, pokud je to stálý mír, schopna prostoupit celým naším dnem. Pokud jsme ráno v šest hodin meditovali, večer budeme stále cítit vnitřní mír, vnitřní radost, vnitřní světlo. Tyto kvality vydrží po nějakou dobu, protože ze své meditace získáváme veškerou pevnou sílu. Když máme meditaci nejvyššího řádu, dostaneme skutečný trvalý mír, světlo a blaženost. Potřebujeme meditaci, protože chceme vrůst do světla, chceme být světlem a jeho prostřednictvím být naplněni. Pokud je toto naše volba, je-li toto naše aspirace, je-li toto naše žízeň, pak je jedinou cestou meditace.From:Sri Chinmoy,Meditace: povinnost Boha a krása člověka, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mgd