Vnitřní život Mistra

Poslušnost a postavení žáka

Stejně jako v obyčejném lidském životě, i v duchovním životě velmi často pozorujeme, že známosti vzbuzují nelibost nebo řekněme, že nás známosti velmi často odvádí od našeho cíle. Zkoušíme se spřátelit s člověkem, s duchovním Mistrem, abychom realizovali Nejvyšší v něm. A ve chvíli, kdy se s ním na vnější úrovni sblížíme, pocítíme, že jsme dosáhli jeho Nejvyšší. Jenom proto, že se na nás usmívá nebo říká: „Jsi velmi dobrý, jsi velmi milý, mám tě rád, jsem na tebe hrdý,“ okamžitě cítíme, že jsme dosáhli všeho.

V takových okamžicích ale musíme vědět, že to Mistr říká s ohledem na žákovu vnímavost, a ne s ohledem na jeho vnitřní dosažení. Na žebříčku vědomí jsou různé stupně. Existují stovky úrovní a právě proto, že se hledající dotkl první úrovně, kterou mnozí teprve budou muset dosáhnout, je tím Mistr potěšen. Právě proto, že se aspirant vědomě snažil a s Mistrovou Milostí se dotkl určité úrovně, říká Mistr: „Velice jsi mě potěšil, jsem na tebe velmi hrdý.“ Jistěže je hrdý, protože hledající tu určitou úroveň dosáhl, zatímco jiným se to ještě nepodařilo. Tentýž aspirant však musí cítit, že v Mistrově vědomí není jen jedna, ale stovky a tisíce úrovní. Dotkne-li se první úrovně, neměl by si myslet: „Ó dotkl jsem se Mistrovy nejvyšší úrovně.“ Musí vědět, že když se mu jen jednou v životě podaří spatřit Mistrovo absolutně Nejvyšší Vědomí, jeho Transcendentální Vědomí, je to nejvyšší požehnání. Potom v tomto nebo v dalším životě nebo Bůh ví v kolikáté inkarnaci musí vstoupit do nekonečného moře Mistrova Světla-Vědomí.

Lidé mluví jedním dechem o Šrí Rámakrišnovi a Vivékánandovi, ale postavení Rámakrišny jako Gurua a postavení Vivékánandy jako žáka bylo nepředstavitelně rozdílné. Mezi Vivékánandovou realizací a Rámakrišnovou realizací je zející propast. Šrí Aurobindo jednou řekl, že Vivékánanda dostal jen letmé záblesky moře, ve kterém Šrí Rámakrišna žil po celý svůj čas. Proč tedy mluvíme o Šrí Rámakrišnovi a Vivékánandovi společně? Protože cítíme, že Vivékánanda, největší žák Rámakrišny, se naprosto ztotožnil se svým Mistrem. Myslíme si, že když se Vivékánanda ztotožnil s vědomím Rámakrišny, potom to znamená, že co měl Rámakrišna, měl i Vivékánanda. Ale to není pravda. Rámakrišna Vivékánandu uznával a obdivoval. Řekl: „Jsi opravdu velký, přinesl jsem tvoji duši dolů na zem,“ a tak podobně. Rámakrišna ale vědomě viděl, jak daleko došel Vivékánanda a jak velká byla jeho vlastní výška. Když však do Vivékánandy vstoupila skromnost a pokora, řekl: „Z tohoto zrníčka prachu může Rámakrišna učinit tisíce Vivékánandů.“

Nyní jsem v několika případech pozvedl vědomí žáků z úrovně stoky — odpusťte mi, že to tak říkám — na trochu vyšší úroveň. Pokrok, který učinili s mojí pomocí, je daleko za jejich představivostí. Jak toho dosáhli? Dokázali toho pouze silou své poslušnosti. Byla to jejich poslušnost, která mohla přitáhnout Mistrovu náklonnost, milost a soucit.

Poslušnost je žákovou největší silou. Ten, kdo nebude do konce svého života poslušný, musí vědět, že přijde čas, kdy se jeho pokrok zastaví. Někdo může být spokojen s tím, že zůstane na své úrovni. Řekne: „Ó, získal jsem velmi mnoho a nepotřebuji víc. Je tolik lidí, kteří jsou daleko za mnou.“ Je mnoho těch, kteří jsou spokojeni se svými dosaženími a nechtějí jít dál, protože vidí, že je mnoho, mnoho stovek a tisíců těch, kteří se loudají za nimi. A tak řeknou: „Pro tento život to už stačí. Příště udělám další pokrok.“ Jaké je tedy v tomto případě moje stanovisko?

Ve skutečné poslušnosti je vždy pokrok. Aspirant musí ve své poslušnosti vždy cítit úplnou jednotu se svým Mistrem. Jeho poslušnost musí být spontánní. Velitel zavelí a vojáci ihned poslechnou: „Vlevo v bok, vlevo v bok, vpravo v bok.“ Byl vydán povel a vojáci jej poslechnou z povinnosti. Není to vnitřní radost, která je nutí poslechnout svého velitele. V duchovním životě to tak ale není. V duchovním životě nikdo nikoho nenutí kráčet po duchovní cestě. Aspirant přijde k Mistrovi a řekne: „Mistře, přicházím tě naplnit a díky tomuto naplnění budu naplněn i já.“ Potom Mistr dává aspirantovi stále vzrůstající vnitřní radost a sílu.

Kdykoliv Mistr řekne žákovi, aby něco udělal, žák musí ihned pocítit, že se mu od jeho Mistra dostalo nejvyšší pocty. Ať už ho žádá, aby zametl podlahu nebo aby napsal nejnádhernější báseň, samotný fakt, že tato žádost přišla od jeho Mistra, činí tuto žádost největším požehnáním. Zároveň by měl cítit, že to není rozkaz; je to vědomá jednota, kterou Mistr nabízí žákovi, aby společně naplnili Misi Nejvyššího. Mistr říká: „Hleď, jsem s tebou. Vstupuji do tebe a ztotožnil jsem se s tebou. Moje mise a tvá mise jsou jedno a totéž.“ Potom, když žák vyplní Mistrovu žádost, musí Mistr pocítit, že to byl on, kdo to udělal. Podobně, když on něčeho dosáhne, musí žáci pocítit, že to byli oni, kdo toho dosáhli. V případě lidského přátelství mezi žáky jednota znamená to, že když ty něco uděláš, tvůj přítel musí ihned pocítit, že to byl on, kdo to udělal, a když on něco udělá, musíš pocítit, že jsi to udělal ty. V případě věčného přátelství mezi Mistrem a žákem musí být tato jednota nekonečně silnější. Mistr je stále naplňován žákem a žák je stále naplňován svou jednotou s Mistrem, který je Nejvyšším.

Co se však naneštěstí v našem obyčejném každodenním životě stává? Mám žáky, kterým je sedmdesát nebo osmdesát let. Někteří z těchto žáků jednají tak, jako by byli mým otcem či matkou, nebo mými staršími bratry. Myslí si: „Ó, je mu jenom třicet osm let a my jsme tady mnohem, mnohem více let. Co on ví o praktické stránce života a ostatních věcech?“ Zde si přeji říci, že jsem možná neprošel těmi životními zkušenostmi, kterými prošli někteří z vás. Musíte ale vědět, že jsem vědomým, vybraným nástrojem Nejvyššího, Absolutního Nejvyššího. Někomu z vás řeknu: „Udělej toto,“ a vy ihned řeknete: „Ne, když to udělám tak, jak si to přeje můj Mistr, nebude to mít úspěch.“ Jelikož to cítíte takto, můžete se pokusit o úspěch svým vlastním způsobem.

Zde ale děláte chybu. Když něco vyjde z úst realizovaného Mistra, není to jen nějaké povídání nebo zbytečné řečnění. Ne, i když vám řeknu žertovným způsobem, abyste něco udělali, stále reprezentuji Nejvyšší Sílu. Dokonce i když cítíte, že vyplněním mé rady upadnete do největšího nebezpečí, říkám vám, že mám sílu toto nebezpečí okamžitě obrátit v největší úspěch. Když ale vidíte obtíže a nebezpečí, ihned ve mě ztrácíte víru. Je pravda, že moje mise je i vaší misí. Ale protože jednám jako vůdce, byla mi dána plná příležitost jednat jako nejvyšší velitel. Já jsem navigátor, já dláždím cestu. Dokonce i když vidíte, že jsou i jiné možnosti, u kterých cítíte, že by byly efektivnější, nechte proboha odpovědnost na mne, protože já znám způsob, jak to udělat. Když vás o něco požádám, udělejte to tak, jak jsem vám řekl. Potom, jestliže vidíte nějakou zřejmou chybu, říkám vám, že mám sílu ji napravit.

Když cítíte, že jsem řekl něco naprosto nesprávného, a jestliže chcete dělat pokrok, musíte vědět, že nejrychlejšího pokroku dosáhnete jen díky poslušnosti mým vnitřním příkazům, a ne tím, že mě budete opravovat. Jestliže cítíte, že opravením mé chyby jste dosáhli něčeho velikého, potom se mýlíte. Ale když mi nasloucháte, přestože jde o chybu, vstupuje vaše poslušnost do mě a moje záplava lásky a soucitu vstupuje do vás. Jestliže řeknu žákovi, aby něco udělal a on to udělá tak, jak jsem ho požádal, potom jsem odpovědný já; zatímco když žák udělá nějaké rozhodnutí a já udělám jiné, potom za jeho rozhodnutí odpovědný nebudu. Jestliže chce žák utvářet svůj život svou vlastní vyšší moudrostí, jsem bezmocný. Proč bych měl být zodpovědný za rozhodnutí někoho jiného? Nemohu tak učinit ani u těch, které jsem přijal jako své nejbližší a nejdražší žáky. Nejvyšší by mi rozbil hlavu! Řekne: „Co to je? To je tvoje slabost, nic jiného.“ Je zde kdosi, kdo je mi nadřazen, a tím je Nejvyšší, kterého nazývám svým Nejdražším. Ale tento Nadřízený mi rozbije hlavu, jestliže si to bude přát, a On to udělá, jestliže vám řeknu něco špatně. Vztah mezi Mistrem a žákem by tedy měl být velice jasný. Jestliže chce žák realizaci, musí být na konci svého duchovního života naprosto odevzdán Nejvyššímu uvnitř svého Mistra.

Velký indický Avatár Šrí Čaitanja měl nejdražšího žáka, který se jmenoval Nityánanda. Když Nityánanda dosáhl zralého, vysokého věku, Čaitanja ho požádal, aby se oženil. V tak vysokém věku se lidé nežení, zejména v Indii ne. Ale Nityánanda byl nejdražším žákem svého Mistra. Neustále zpíval duchovní písně a kázal filozofii svého Mistra. A tak když Čaitanja řekl: „Musíš se oženit,“ Nityánanda se ihned oženil. Potom Čaitanja řekl: „Nyní si přeji, abys měl dítě.“ Nityánanda si přál mít dítě, ale jeho žena naneštěstí zemřela. Čaitanja ihned řekl: „Nyní se musíš znovu oženit.“ V Indii se druhý sňatek v takovém věku považuje za absurdní. Ale on se oženil. Na to Čaitanja řekl: „Nejsem spokojen. Musíš mít děti.“ A tak Nityánanda řekl: „V pořádku, budu mít děti.“ Kdosi se zeptal: „Mistře, co jsi to udělal s jeho životem?“ Ale Čaitanja řekl: „Co? Jen jsem dosáhl největšího úspěchu.“

Čaitanja dobře věděl, proč to udělal. Chtěl ukázat světu, že skutečně duchovní člověk může být vysoko nad světem nevědomosti, dokonce i když se ožení a žije ve světě. Jak? Silou své bezprostřední poslušnosti. Mistr ví, že kdyby chtěl každý realizovat Boha, kdyby každý opustil svět a nikdo by se neoženil, byl by svět jednostranný. Svět si ale přeje být naplněný. Bůh chce naplnit svět a chce být naplněn uvnitř světa, a muž a žena se musí doplňovat. V některých případech Mistr manželství nepožaduje a v jiných zase požaduje. Když nechce, aby aspirant vstoupil do manželství, musí aspirant vědět, že je to Bůh, kdo si to nepřeje. Ale jestliže si Bůh přeje, aby do manželství vstoupil, musí to udělat.

Poslušnost musí být bezprostřední, spontánní, oduševnělá a plná vnitřní radosti. V poslušnosti není žádný nátlak. Poslušnost absolutně ztotožní žáka s Mistrovým nejvyšším Vědomím jen tehdy, je-li v této poslušnosti vnitřní radost. Nejdražší žáci by měli být Mistrovi zcela odevzdaní. Tím se nemyslí slepé odevzdání. Není zde nic takového, jako je slepota. Je zde pouze vnitřní moudrost ztotožnění sebe sama s Mistrovým Nejvyšším.

Ardžuna a Šrí Krišna se jednou procházeli po ulici. Šrí Krišna se zeptal Ardžuny: „Podívej, co vidíš tam na tom stromě? Co vidíš?“ Ardžuna odpověděl: „Vidím ovoce.“ Krišna se zeptal: „Jakou má barvu?“ Ardžuna řekl: „Červenou.“ Krišna na to ihned řekl: „Myslím, že je černé.“ Ardžuna odpověděl: „Ano, je černé.“ Nyní Krišna řekl: „Ó, zdá se, že je šedé. Ne, je zelené.“ Ardžuna ihned řekl: „Je zelené.“

Můžete nyní říci: „Podívejte se na toho člověka. Nemá svoji osobnost. Je jako ovce nebo otrok. Když Mistr řekne, že je něco černé, řekne, že je to černé. Když Mistr řekne, že je to bílé, řekne, že je to bílé.“ To je obyčejný způsob, jak posuzovat pravdu. Ale ve chvíli, kdy se ponoříme hluboko dovnitř, uvidíme, že když Ardžuna, naslouchající svému Mistrovi, říká: „Je to černé“, ztotožnil se s vědomím Mistra a viděl to, co viděl Mistr se svým vlastním Světlem. Co může být pro lidskou bytost větším dosažením, než se ztotožnit s Mistrovým vědomím a vidět Pravdu tím způsobem, jakým ji vidí Mistr? Existuje tolik způsobů, jak můžeš ve svém životě ospravedlňovat své chování. Ale jestliže se opravdu chceš ztotožnit s Nejvyšším, a jestliže nazýváš svého Mistra nebo Boha svým Nejvyšším, musíš zkoušet vidět Pravdu pomocí Světla svého Mistra. Jestliže se tvé vizi zdá Mistrovo Světlo špatné nebo chybné, musíš vědět, že tvoje jednota není úplná. Kdyby byla tvá jednota úplná, neobjevila by se ve tvé mysli ihned jiná myšlenka, odporující myšlenka poté, co by Mistr řekl, abys něco udělal, protože bys byl s Mistrem ztotožněn. Jestliže jsi již s Mistrem ztotožněný, jak bys mohl být schopen myslet jinak než tvůj Mistr? Řekne-li Mistr: „Tam je sever“, a ty ses ztotožnil s Mistrovou vůlí, přirozeně řekneš, že je tam sever. Nejsi-li ztotožněný, řekneš: „Ne, tam je jih.“ Potom budete mít smutný rozhovor, smutné argumenty a ty se svou vizí řekneš: „Mistře, ty se mýlíš.“

Tvůj Mistr se může mýlit, ale v konečném důsledku se Mistr nemýlí. Jestliže cítíš, že se tvůj Mistr mýlí, je v tvém vědomí nebezpečná chyba, protože ve chvíli, kdy máš svůj vlastní způsob vidění Pravdy, jsi tisíce mil od Mistrova vědomí. Když jsi daleko od Mistrova vědomí, Mistr cítí svým lidským srdcem lítost, protože chce, abys byl jeho nejdražším a nejbližším. Nejvyšší si přeje, aby Mistr ukázal Světlo jak vést svět, ale svět vedení nechce. Se svým nejvyšším, nejčistším božským srdcem se Mistr ztotožnil s Vůlí Nejvyššího, kde není žádný smutek. Ale když se zkouší sjednotit s momentálním stavem vědomí žáka, cítí svým lidským srdcem lítost. Cítí lítost, protože propast mezi ním a žákem je velmi hluboká.

Otázka poslušnosti je tedy pro všechny žáky velice důležitá. Jestliže Mistr řekne, abyste něco přijali, měli byste to přijmout okamžitě. A když Mistr řekne, abyste něco odmítli, a vy se ptáte: „Proč? Jak? Kvůli čemu? Kdy? Kde?“, potom musíte cítit, že nejste v Mistrově vědomí. Když jste ve svém vlastním vědomí, může vás Mistr inspirovat k tomu, abyste byli dobří, abyste byli poctiví. Ale nemáte-li žádnou další myšlenku, žádnou odporující myšlenku, a dokonce ani žádné doplňující nápady, ale jen jednu myšlenku, myšlenku, která přichází od duchovního Mistra, vaše vlastní porozumění Pravdy bude naprosto totožné s porozuměním vašeho Mistra. Tímto způsobem může být mise vašeho Mistra naplněna ve velmi krátkém čase. Nebudete muset čekat stovky let k naplnění Mistrovy mise na zemi.

Poslušnost by tedy měl každý žák nabídnout co nejdříve. Když říkám žák, myslím tím skutečného žáka. Nikdy, nikdy nemůžeme přijmout poslušnost od falešných žáků. V tuto chvíli mě budou žádat, abych je zachránil, a zítra půjdou k jinému Mistrovi a řeknou: „Ó zachraň mě, zachraň mě!“ Potom na mě zcela zapomenou. Ti, kteří mají bezvýhradnou víru v Nejvyššího ve mně, budou na mě myslet i v okamžiku smrti. Řeknou: „Mistře, přijď,“ a tehdy jejich Mistr přijde. To se ale nemůže stát tomu, kdo má dvacet Mistrů. Jsem šokován, když vstupuji do vědomí některých žáků a vidím, že oni cítí, že existují miliony Avatárů, miliony duchovních Mistrů, miliony Spasitelů. Existuje jen jeden Spasitel, a tím je Nejvyšší. Tento Nejvyšší je uvnitř vašeho Mistra a je také uvnitř jiného Mistra. Musíte ale přistupovat jen k jedné osobě. Jinak budete tím prvním, kdo vstoupí do moře nevědomosti. Poslušnost musíte nabídnout jen jediné osobě, kterou nazýváte vaším Mistrem. A kdo je tento Mistr? Je to vaše nejvyšší část, vaše nejzářivější část.

A tak si přeji říci všem svým žákům, že pokud máte poslušnost, nic jiného už nepotřebujete. Dejme tomu, že nemáte silnou aspiraci, a já vám řeknu, že ji silnou musíte mít. Potom si řeknete: „Řekl mi, abych měl aspiraci, a tak ji budu mít. Od této chvíle se budu snažit o silnou aspiraci.“ Tak tedy zkoušíte. Možná uvidím, že pro to nemáte dostatečné schopnosti, ale vy se snažíte, vy se více než snažíte mít silnou aspiraci právě proto, že jsem vás o to požádal. A když vidím, že jste si přes svoji nejlepší snahu nevypěstovali aspiraci, skočím do moře nevědomosti a dám vám všechnu aspiraci, kterou potřebujete, právě proto, protože vím, že jste to zkoušeli. Ale jestliže řeknete: „Jak mohu mít aspiraci? Jsem tak pozadu, mám tolik rodinných problémů,“ a tak podobně. Jestliže použijete všechny tyto argumenty, budu bezmocný. Ale v okamžiku, kdy řeknu: „Musíš mít aspiraci,“ a vy se o to pokoušíte, okamžitě budu s vámi, abych vám pomohl. Ve chvíli, kdy vidím, že jste moji žádost přijali vesele, ochotně a spontánně, ve chvíli, kdy vidím žákovo úsilí, aby můj požadavek splnil, budu tam. Když vás požádám, abyste něco udělali, a jste-li upřímní, jste-li se mnou ztotožnění, potom pocítíte, že jsem vám nedal jenom příkaz, ale také potřebnou sílu k jeho vyplnění. Ucítíte, že jsem vám dal nekonečně větší sílu, než je potřeba.

Někteří z vás pracují na službě Nejvyššímu velmi tvrdě. Jsem vám za to velice vděčný. Všem těm, kteří se věnují nesobecké službě, si přeji říci, že jsem vám velice vděčný. Nechci se chlubit, ale zároveň si přeji říci, že jsem vám dal více než dost potřebných sil k naplnění mise. Nikdo nemůže říci: „Guru, nedal jsi mi dostatek síly nebo schopností.“ Ne, Nejvyšší uvnitř mě vám ji dal. Moje filozofie je podobná filozofii Vivékánandy. Vivékánanda říkal, že je lepší se strhat než zrezivět. Ale vy se nestrháte, protože Nejvyšší je uvnitř vás se svým nekonečným Světlem, nekonečnou Energií, nekonečnou Silou. Jak byste se tedy mohli strhat? Nemůže být žádného konce vašemu pokroku, nemůže být žádného konce vašemu úspěchu, nemůže být žádného konce vašemu projevení, a to prostě proto, že Nejvyšší stále překračuje Sám Sebe.

Mistrův vnitřní život: Mistrova síla Zázraku

Všichni duchovní Mistři mají vnitřní život. V tomto vnitřním životě se odehrávají miliardy věcí; jenom se naneštěstí nezaznamenávají. A jestliže Mistr sám o nich nemluví, jestliže on sám o nich nic nenapíše, kdo je potom zaznamená? Kolik věcí se odehraje ve vnějším životě? Ve svém vnějším životě jsem předvedl několik zázraků. Jsem naprosto proti jejich předvádění, ale několik jsem jich předvedl. Ale říkám vám, že ve vnitřním životě neuplyne ani jediný den, ve kterém bych neudělal nějaký zázrak.

Musíme vědět, jaké to jsou zázraky, které Mistr dělá. Řekněme, že některý žák dovolí sám sobě upadnout do hlubiny deprese, do propasti deprese. Jestliže v takové chvíli Mistr povytáhne jeho vědomí byť o několik centimetrů výš, není to zázrak? Žák klesá dolů a dolů; a Mistr ho táhne nahoru. Cožpak to není opravdový zázrak pozvednout ve vnitřním světě vědomí hledajícího? Co se týče mých žáků, pokud bych neustále nedržel a nezvedal jejich vědomí, říkám vám, moje loď by byla ihned prázdná. Toto je skutečný zázrak, který dělám ve vnitřním světě.

Otázky a odpovědi

Guru, mohl bys nám říci o některých vnitřních zážitcích, které dostáváš na našich pravidelných setkáních v OSN?

Šrí Aurobindo řekl o svém životě něco velmi hezkého. Řekl, že skutečný životopis duchovního Mistra je v jeho vnitřním životě, a ne v jeho vnějším životě. Nezáleží na tom, jak velká jsou jeho vnější dosažení — to, co dosáhl ve vnějším životě, je prakticky nic ve srovnání s tím, čeho dosahuje na vnitřní úrovni. Kdybych hodnotil, kolik jsem toho dosáhl ve vnějším životě, možná bych si dal tak dva body ze sta. Nedal bych si víc než dva. Říkám dva, a to ze shovívavosti. Kdybych byl přísný, nemohl bych si dát ani to. Mé vnější schopnosti a má vnější dosažení jsou zklamáním. Ale ve vnitřním světě znám svá dosažení, realizaci a schopnosti. Tam nemusím předvádět falešnou skromnost.

Musím ovšem znovu říci, že moje schopnosti záleží na mých žácích. Když zmizí deprese nějakého žáka, moje schopnosti obrovsky vzrostou. Když nemáte pochybnosti, žárlivost nebo nejistotu, moje schopnosti rostou a ve vnitřním světě se ze mě stává božský slon. Když mi věnujete úsměv, mohu s vámi pracovat jako božský lev. Když mi nabízíte smutnou, zasmušilou tvář, stává se ze mě slabý hmyz. Jsem tak vydán na milost svým žákům.

Jak se mám vyrovnat s tím, že já cítím, že můj Mistr je Avatár, zatímco ostatní nikoli?

Když je nějaký Avatár nebo realizovaný Mistr v lidském těle, jaká jsou omezení pro jeho vědomosti? Nemám na mysli okultní síly, ale kolik toho o svých žácích může vědět ve svém normálním, každodenním životě?

Oddanost Mistrovi — oddanost žáka: promluva k žákům

To, co potřebujete, je vnímavost, větší vnímavost, největší vnímavost. Čím větší je vaše vnímavost, tím dříve vám budu schopen dát to, co po vás chce Bůh, co po vás chce vaše duše, co po vás chci já. Jenom buďte vnímaví. Když jste vnímaví, získáte nejenom božské kvality, ale také samotného Boha.

Opatruji vaše srdce, opatruji a střežím srdce každého žáka, protože je to jediná věc, kterou budu od každého z vás věčně potřebovat. Přeji si říci všem členům Centra, že vaše srdce jsou neocenitelná. Jsou to vaše srdce, která mě pobízí, abych vám dal to, co mám a to, čím jsem. To, co mám, je Zájem Věčnosti a to, čím jsem, je nejsladší Láska.

Všechny vás miluji. Miluji vás nekonečně, nekonečně, nekonečně více, než vy milujete sami sebe. Vy o sobě pochybujete, ponižujete se a nenávidíte se. Občas jdete až na pokraj sebezničení. Ale já toto nedělám. Já bych si nikdy, nikdy netroufl vás nenávidět nebo ponižovat, nemluvě o ubližování, bití nebo zabití. Já vím, kdo jste. Jste Božími vybranými nástroji. Nejenom, že ve vás vidím Boha, Nejvyššího, ale bylo nemálo příležitostí, kdy jsem několik z vás viděl jako samotného Boha. Jako samotného Boha bych tak chtěl vidět každého.

Někteří z vás mě možná viděli, jak brzy ráno medituji na hřišti, kam chodíme trénovat atletiku. Vy stojíte v řadě a já stojím čelem k vám. Meditujeme se sepnutýma rukama. Byla rána, kdy jsem bez výjimky všechny žáky viděl jako samotného Boha. Moje vize byla naprosto správná. Neviděl jsem Boha uvnitř nich; viděl jsem je jako samotného Boha.

A tak, mí drazí, vaše srdce neleží u mých nohou. Vaše srdce jsou hluboko uvnitř mé neustále rostoucí vděčnosti. Když k mým nohám položíte svá srdce, nevelebíte moji aspiraci, moji realizaci, moje odhalení nebo moji manifestaci. Když něco položíte k mým nohám, vzroste vaše oddanost, vzroste vaše jednota se mnou, vzroste vaše dokonalost. Když uvidím, že jste k mým nohám položili svá aspirující srdce, moje realizace nevyroste ani o jediný centimetr. Ale moje realizace mi říká, že všichni ti, kteří položili svá srdce k mým nohám, zvětšili svoji oddanou jednotu se mnou. Udělali tu naprosto správnou věc, aby zvětšili svou duchovní výšku a svou duchovní hloubku.

Žádám-li vás, abyste sepnuli své ruce, ciťte prosím, že je to nejvyšší nezbytnost. Když sepnete své ruce, ciťte prosím, že to nejsem já, kdo dostává vaši oddanost. Já si ji nezasloužím. Je to Nejvyšší ve mně, kdo ji dostává. Ve chvíli, kdy sepnete své ruce, celá vaše bytost plave v moři oddanosti a vaše fyzická bytost si začne být vědomá skutečnosti uvnitř vás. Fyzická mysl je velmi zrádná, ale dokonce i ta získá oddané kvality, když sepnete své ruce nebo když dáte najevo svoji oddanost.

Největším tajemstvím je vždy přistupovat k Mistrovi s nejvyšší oddaností. Oddanost je nejsladším vztahem mezi Mistrem a žákem. To, co nakonec vyroste uvnitř této oddanosti, je vaše neoddělitelná jednota. Mistr nedostává a nezasluhuje si vaši oddanost. Pouze Nejvyšší uvnitř vás a Nejvyšší uvnitř něj si zasluhuje vaši oddanost. Když sepnete ruce nebo něco položíte k mým nohám, okamžitě vzroste vaše oddanost, aspirace a Božskost. Je tedy jediný způsob, jak přistupovat k Mistrovi, a to je s nejvyšší oddaností.

Zítra odjíždím a vracím se do New Yorku. Až pojedu, nebudu odjíždět sám. Ponesu si vás v největších hloubkách svého srdce. A když vy někam pojedete, také nepojedete sami. Bude s vámi vděčnost a hrdost plná požehnání mého srdce.

Otázky a odpovědi

Jednou jsi řekl, že ve tvém předchozím životě ti byli žáci oddáni z devadesáti devíti procent. Proč za tebou nepřišli i tentokrát?

Jak se s tebou může žák vědomě ztotožňovat co možná nejčastěji?

Existuje pouze jedna věc, kterou pro ztotožnění se mnou můžeš ty a ostatní udělat. Musíš se ptát: „Kdo je v mém životě na prvním místě?“ Takto musí znít otázka. „Na prvním místě je Nejvyšší.“ Takto musí znít odpověď. To neznamená, že matka nebude myslet na syna nebo dceru, nebo že manžel nebude myslet na manželku. Ne. Ale před tím, než matka pomyslí na své děti nebo na manžela, měla by myslet na Nejvyššího. Nejvyšší musí být v našem životě a v životě kohokoliv jiného na prvním místě. Jestliže je Nejvyšší na prvním místě v čemkoliv co děláš, v čemkoliv co říkáš, můžeš se automaticky sjednotit s mým vědomím. Jestliže cítíš, že Nejvyšší je na prvním místě, nemusíš na mě myslet, nemusíš na mě meditovat.

Pro své žáky představuji most mezi nimi a Nejvyšším. Nejvyšší je veškerým Soucitem. Řekněme, že žák plně aspiruje. Soucit a aspirace musí být někým sjednoceny. Já jsem ta osoba, která sjednocuje Soucit Nejvyššího s aspirací žáků. Nejvyšší je vždy připraven nabídnout nám svůj nekonečný Soucit, ale my ho nejsme připraveni přijmout. Můžeme být připraveni, jen pokud přemýšlíme, meditujeme a sami sebe odevzdáváme Nejvyššímu. Každý den, když zasvitne ráno, musíme cítit, že na prvním místě v našem životě je Nejvyšší a potom také musíme vidět, že naši nejdražší jsou našimi nejdražšími právě proto, že Nejvyšší uvnitř nich je žijící Skutečností.

Meditace s Mistrem

Musíte na těchto nepřátelských myšlenkách pracovat. Nyní máte nepřátele a tito nepřátelé vám říkají, že existují. Vy s nimi musíte bojovat. Jestliže ale usnete, můžete pocítit, že žádné nepřátele nemáte. Když potom ale přijdou, neciťte se za ně odpovědní. Jenom je okamžitě vhoďte do mě. Musíte od nich svou existenci naprosto oddělit a cítit, že nejsou vaše. Buď musíte říci: „Neopatruji je vědomě, nejsou moje,“ nebo řekněte: „Jsou moje, odevzdávám ti je.“ Místo toho k vám však přichází strach a pocit bezcennosti. Jestliže se bojíte a jste k smrti vystrašeni tím, co vám dávám, v té chvíli vůbec nic nepřijímáte. Když přicházíte meditovat do meditační místnosti a já se na vás upřeně zadívám a dám vám najevo svůj nejvyšší soucit, můžete pocítit obavu. Nemusím ani položit svou ruku na vaši hlavu a požehnat vám, a vy se stejně polekáte.

Otázky a odpovědi

Můžeš nám popsat naši vnitřní aspiraci a říci, jak ji můžeme sdílet s ostatními?

Když meditujeme, znamená to, že vystupujeme výše. Ve chvíli, kdy vyjdeme z meditační místnosti a spatříme naši rodinu a přátele, máme pocit jednoty. Když během meditace přijmeme nějaké Světlo, cítíme se šťastní. Po meditaci potom cítíme spříznění a sjednocení s ostatními, protože jsme si s nimi vybudovali jednotu a sdílíme s nimi štěstí a Světlo, které jsme přijali.

Můžeš mi dát nějakou radu, jak si udržet dobrou meditaci, i když nemohu často chodit do Centra?

Jestliže sem čas od času přijdeš, bude to pro tvůj duchovní život velice důležité a užitečné. Nebo můžeš udělat něco jiného. Je zde poměrně dost žáků. Můžeš-li s některými z nich navázat přátelský vztah, budou s tebou v kontaktu a ty budeš mít spojení s námi. Řeknou ti o našich aktivitách. Každý týden se zde něco děje. Tímto způsobem budeš mít ve svém duchovním životě pocit rodinného vztahu. Každý aspirující musí mít takový pocit. Tak jako máš svou lidskou rodinu se svým otcem, matkou, sestrou a bratrem, i v duchovním životě musí existovat duchovní rodina. Potom můžeme společně růst. Jestliže tedy můžeš navázat přátelství s některými žáky, získáš od nich další inspiraci. To, co právě teď potřebuješ, je inspirace, aby ses každý den ponořil do své meditace. Inspiraci získáš od svých přátel, kteří následují tuto cestu, a kteří za mnou pravidelně přicházejí oddaně meditovat. Nejdůležitější je meditovat na můj obraz bez jediné myšlenky. Pokus se prosím dosáhnout svoji jednotu s mým Transcendentálním Vědomím. Zkus se dívat na obraz a naslouchat poselství, které ti dává. Tímto způsobem učiníš velmi rychlý a uspokojivý pokrok.

Když z naší meditace přijmeme Světlo a Mír, je to vstřebáno a uschováno pro naše postupné použití, nebo je to stejné jako s jídlem, které musíme jíst stále?

Vnitřní a vnější spojení s Mistrem: promluva k výročí

Být s někým v lidském životě jeden rok je mimořádně obtížné. Velmi často spolu nemůžeme setrvat ani jediný den. Ani sami se sebou nemůžeme strávit jediný den míruplně a harmonicky. Jak často máme uvnitř sebe problémy. Kolik hodin denně jsme šťastni sami se sebou? Uvnitř našeho těla je tolik bytostí. Tyto bytosti jsou naše a my jsme částí a součástí těchto bytostí, ale ony mezi sebou stále bojují. V tuto chvíli stojíme na straně této bytosti a v příštím okamžiku stojíme na straně jiné bytosti. A tak to pokračuje a pokračuje, bojujeme a bojujeme, nemáme žádný mír, žádnou harmonii. Jestliže ale budeme opravdu duchovní, všechny tyto bytosti budou stát na jedné straně, na straně Nejvyššího.

Zde jsme všichni duchovní lidé. Dokonce i ti, kteří nenásledují naši cestu, jsou upřímní hledající, mimořádně upřímní hledající. Nemusí následovat naši cestu, následují cestu někoho jiného. Pokud budou následovat nějakou cestu, říkám vám, že budu nejšťastnějším člověkem. K tomu, abychom dosáhli druhého břehu, potřebujeme loď. A vy můžete být v mé lodi, nebo v lodi někoho jiného. Ale jestliže zůstanete na jednom břehu a váš cíl je na druhém břehu, na Zlatém Břehu, svého cíle nikdy, nikdy nedosáhnete. Budete jen sledovat lodě, které k druhému břehu poplují. Nemáte poplatek, který požaduje majitel lodě. Co je tím poplatkem? Je jím upřímná aspirace. Tento lodivod po vás nebude chtít pět dolarů nebo milión dolarů, aby vás převezl k Bohu. Jen se na vás podívá a uvidí, zda skutečně aspirujete. Vy se budete dívat na lodivoda a uvidíte, zda je upřímný nebo ne. Jestliže zamýšlíte vstoupit na jeho loď, musíte vědět, zda se potopí nebo ne. Pokud cítíte, že se tato loď potápí, přirozeně na ni nevstoupíte. Půjdete k nějaké jiné lodi. Když ale zůstanete na břehu a na žádnou loď nevstoupíte, jak se potom dostanete na druhý břeh? Plaváním? To nemůžete. Moře nevědomosti je velmi rozlehlé, je nekonečné. Kanál La Manche je široký dvacet dvě míle a někteří lidé jej dokážou přeplavat. Ale nikdo nedokáže přeplavat moře nevědomosti. To je nemožné. Budete-li to zkoušet po několik let, vaše životní energie se vyčerpá a vy se utopíte. Potom budete muset čekat dvě stě, čtyři sta nebo osm set let na další příležitost.

Přeji si říci všem hledajícím, kteří sem přicházejí, prosím, pochopte mě správně. Nijak vás nepodněcuji ani nenutím, abyste moji cestu přijali. Rozhodně, rozhodně ne. Ale opět si přeji říci, že pokud jdete po jedné cestě, znamená to, že jste na lodi. Tato loď je určena k tomu, aby vás převezla ke Zlatému Břehu. Moje cesta je jednou z cest; není to cesta jediná. Nejsem blázen, abych vám říkal, že moje cesta je jediná cesta, a pokud po ní nepůjdete, cíle nedosáhnete. Ne, ne, ne, nejsem takový blázen. Pouze říkám, že zde rozhodně máme cestu, že zde máme loď. Máte-li tedy víru v naši cestu, v naši loď, určitě vás odveze ke druhému břehu.

Ale platí, že pokud nenásledujete naši cestu a nechcete následovat cestu nikoho jiného, pokud říkáte, že máte svou vlastní cestu, pak se můžete pokusit přeplavat moře nevědomosti sami. Ale musíte vědět, že toto moře nevědomosti je velmi rozsáhlé. Je nekonečné.

Jsem tak vděčný všem, kteří jsou s námi už celý rok, i těm, kteří přišli nedávno. Zejména těm, kteří jsou s námi od samého začátku, si přeji nabídnout svoji nejhlubší vděčnost. Jste pionýry naší sobotní skupiny. Ať už jste však byli probuzeni kdykoli, Boží Hodina pro vás udeřila. Může to být dříve či později, ale lépe později než nikdy. Vaše hodina možná udeřila dosti pozdě, ale ať už jste přišli kdykoli, byl to pro vás ten nejlepší okamžik. Před rokem to byl nejlepší čas pro tyto pionýry, kteří jsou s námi od samého počátku. Jestliže jste přišli před šesti měsíci, před čtyřmi měsíci, nebo jen minulý měsíc, byl to pro vás ten nejlepší čas. Ale přeji si říci, že to byli první členové, kteří vás inspirovali, abyste sem chodili nadále. Kdyby odešli, kdyby nás opustili, nemohlo by se toto Centrum udržet více než jeden nebo dva týdny. Jsem tedy velice, velice vděčný každému z těchto pionýrů, že přicházejí pravidelně a oddaně a že inspirují ostatní. Váš příspěvek lásky, oddanosti, odevzdání a aspirace tomuto Centru je velmi významný. Skutečně jste mi pomohli při budování základů. A za to jsem vám velice vděčný.

Nyní si přeji říci těm, kteří jsou s námi půl roku, že jsem vám také vděčný. Jsem mimořádně vděčný za to, že jste s námi šest měsíců. Ciťte prosím moji nejhlubší vděčnost plnou požehnání. Chci vás ujistit, že vás nezklamu. Tak jako nezklamete vy mne, i já vás v tomto světě nezklamu. Náš úspěch, náš pokrok závisí na naší vzájemné víře. Jestliže ve mě nemáte víru, co mohu dělat? Ale jestliže ve mě víru máte, budu mít také já víru ve vás. A váš duchovní Mistr má ve vás mnohem více víry, než máte vy sami v sebe. V tuto chvíli cítíte, že jste cosi velmi velkého a v příští chvíli o sobě velice mocně pochybujete. Můžete dojít dokonce tak daleko, že řeknete: „Duchovní život pro mě není. Bude nejlepší, když to vzdám. Proč bych měl utrácet svůj vzácný čas?“ Takové myšlenky vás mohou napadat. Ale jakmile jsem vás přijal za své žáky, musí vás takové pochybnosti opustit. Beru vás jako vybrané nástroje Nejvyššího. Stanete-li se vybranými nástroji Nejvyššího, nemohu o vás pochybovat, protože vím, že Nejvyšší je uvnitř vás. Nemohu o vás pochybovat, to je nemožné. Vy sami v tuto chvíli uvnitř sebe vidíte Světlo a v příští chvíli temnotu. Ale já ve vás vidím Světlo Nejvyššího neustále. Jsem tedy velice vděčný všem těm, kteří jsou s námi šest měsíců. Prosím zůstaňte nadále v naší lodi, abychom mohli dosáhnout našeho cíle společně.

Nyní nabízím těm, kteří jsou s námi tři měsíce a méně, své milující uznání a svoji vděčnost plnou požehnání. Právě teď jste začátečníky. Vybrali jste si moji cestu a já si vybral vás. Rozhodli jste se vložit svoji duchovní existenci do mě a já se rozhodl vložit svoji vnitřní realizaci do vás. Proto jsem velmi šťastný, velmi hrdý a velmi vděčný každému z vás. Duchovní život je celoživotní cesta. Je to věčná cesta. Není to záležitost jednoho dne, jednoho roku nebo jedné inkarnace. Jsme v dotyku s Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Nyní jsme se stali dobrými přáteli, blízkými přáteli, nejbližšími přáteli a budeme spolu pracovat a cestovat k našemu vytčenému cíli.

Otázky a odpovědi

Jaký je vztah mezi duší Gurua a duší žáka? Jsou totožné?

Jakmile je sebedávání žáka trvalé, Guru vidí sám sebe žákovým srdcem a duší, a žák vidí sám sebe prostřednictvím Gurua.

Když se díváte na můj Transcendentální obraz, uvidíte svoji vlastní nejvyšší Existenci. Můj Transcendentální obraz je vaší vlastní existencí v její nejvyšší podobě. V této chvíli ale není tato Existence pod vaší kontrolou. Je pod mojí kontrolou, protože já jsem realizovaná duše. Když budete také realizovaní, když se se mnou naprosto ztotožníte, nebudete moci oddělit moje Transcendentální Vědomí od svého vědomí.

Guru, byli všichni žáci předurčeni k tomu, aby za tebou v této inkarnaci přišli?

Dnes mi jeden přítel mého žáka v OSN řekl: „Když sem přijdu, získávám od vás radost, ale za svého Gurua jsem již přijal někoho jiného.“ Jeho duše ho přitahovala ke mně, ale jeho vitálno ho odtahovalo pryč. Nepovzbuzoval jsem jej. Jenom jsem mu řekl, aby zůstal u svého Gurua.

Když k tobě žáci přicházejí, vidíš ihned, jestli půjdou velmi vysoko, nebo upadnou, nebo je to všechno otevřené?

Proč u některých měním jejich podobu a vkládám do nich svůj otisk, zatímco jiným nechávám v souladu se svou milostí jejich vlastní rychlost, ať už velkou nebo malou? V těch prvních případech došli žáci do bodu, kdy jsou schopni přijmout takový způsob přetváření. Někdo se třeba chce stát žákem první třídy, ale když tohoto člověka požádám, aby něco udělal, řekne: „Ó, co si pomyslí můj otec, co si pomyslí má matka?“ Když ale požádám jiného žáka, nebude řešit žádného otce, žádnou matku — bude zde pouze radostná poslušnost.

Je dobré pro naši duchovnost, abychom byli ve tvé blízkosti?

Můžete ovšem být v mé blízkosti, ale zároveň myslet jen na druhé: „Ó, dnes jsem dostal příležitost přijít na zvláštní setkání s Guruem. Mnoho jiných nebylo pozváno, ale mně bylo povoleno přijít.“ Pokud máte tyto myšlenky, vstoupí do vás pýcha. Nebo se také můžete obávat, že když nejste jediný, kdo byl pozván, tak vaše sláva odejde. Potom budete smutní, budete v depresi a nic ode mě nepřijmete. Duše musí přesvědčit vitálno a mysl, že pro vás dělám to pravé a že také dělám to pravé pro ostatní, když jsem je někam nepozval. Půjdete-li hluboko dovnitř, uvěříte tomu.

Šrí Rámakrišna a mnoho jiných duchovních Mistrů říká, že kráva má mléko, ale existuje jen jedno určité místo, kde mléko můžete získat. Když krávu podojíte, mléko dostanete; nezískáte ho tak, že krávě uříznete ocas. Ale nejprve je nutné ke krávě přijít, a až potom dostanete mléko. Stejně tak můžete přijít za svým Mistrem; pokud můžete přijít za mnou, potom přijmete mé požehnání, můj soucit a můj zájem. Jestliže potom vstoupíte do mého srdce a můžete v něm zůstat napořád, získáte Mír, Světlo a Blaženost.

Tím, že jste tady, získáváte více než jen příležitost. Negativní stránkou věci ale je, že se můžete nafouknout pýchou, nebo se můžete bát, že někdo přijde a odvede mě pryč. Můžete také cítit, že když jste dnes dobře nemeditovali, Guru vás nepožádá, abyste se vrátili a pracovali v Centru. Potom tuto příležitost nevyužijete správně. Jestliže ji dokážete správně využít, opravdu něco získáváte. Jste-li v mé fyzické přítomnosti a dokážete-li využít každou sekundu božským způsobem, pak můžete dělat ten nejrychlejší pokrok. To je důvod, proč někteří lidé umírají touhou zůstat se svým Mistrem. Pro jiné to ale může vytvořit pochybnosti a další problémy, které jsou důvodem, proč někteří duchovní Mistři nenechávají své blízké u sebe.

Existuje jedna stará indická tradice, v níž Mistr říká: „Zasvětím tě, ale pod podmínkou, že odtud odejdeš.“ Je to z toho důvodu, že když tento určitý žák u Mistra zůstane, nebude vůbec aspirovat. Bude si myslet, že Mistr udělá všechno za něho. Někteří žáci, kteří jsou mi blízcí, nyní odpočívají. Stali se králi a královnami odpočinku. Myslí si, že všechno udělám za ně. Ale jiní lidé, kteří jsou daleko ode mne, dostanou strach: „Ó, jestliže neuděláme správnou věc, proč by ji měl dělat Guru? Musíme dělat všechno, co můžeme, a teprve tehdy Mistr udělá zbytek.“

Jak můžeme poznat, jestli nějaký náš nápad přichází od tebe?

Vadí ti, když ti žáci dávají dárky?

Co bych měl dělat, když tě potkám na ulici?

V našem životě musí být všechno spontánní. Jste-li v meditativní náladě, když mě vidíte, je to skvělé. Jestliže jste ale ve svém obyčejném vědomí, nemějte obavy. Jak jsem už řekl, pokud budete meditovat dvacet čtyři hodin denně, zblázníte se. Když mě tedy vidíte na ulici, přijměte vnitřní radost, vnitřní chvění a nic neskrývejte. Nepokoušejte se schovat jenom proto, že si myslíte, že nejste ve své nejvyšší meditaci. Celý váš problém je v tom, že se schováváte. Zapomněli jste něco, co se pokoušíte objevit. Musíte jít vpřed a hledat to. A já jsem ten člověk, který vám pomůže hledat. Já jsem váš věčný Otec. Začnete-li se schovávat, jakmile mě uvidíte, jak vám potom mohu pomoci?

Jsi si vědom mých myšlenek, když na tebe myslím?

Když v noci medituji, dostávám od svých nejdražších žáků všechny důležité zprávy. Ve vnějším světě možná nic nepovím, protože mi Nejvyšší řekl, abych se s tím na vnější úrovni nesvěřoval, ale když se děje něco špatného, budu o tom vědět. Mé vnitřní bytosti jsou mými posly. Jdou a podávají mi o všem zprávy. Občas dostanu smutnou zprávu o nečistotě ve vitálnu, občas zase dobrou zprávu o aspiraci duše. Moje vnitřní bytosti cestují a podávají mi přesné zprávy. Někdy roním slzy radosti, někdy roním slzy hořkosti.

Musíme vědět, kde se ve skutečnosti nacházíme. Ti, kteří mě přijali za svého Gurua, za svého duchovního Mistra, se mnou navázali vnitřní spojení. V některých případech je toto spojení velmi pevné, v jiných případech je volné. Jestliže je mi nějaký žák mimořádně blízký a je mi oddán celým svým srdcem, jestliže oduševněle naslouchá mým vnitřním i vnějším žádostem, určitě se mnou má blízké vnitřní spojení. Jestliže takovému žákovi Mistr řekne, aby skočil z Empire State Building, ihned to udělá. Vůbec nezaváhá. To ovšem neznamená, že jej Mistr požádá, aby skákal z Empire State Building. Ne! Ale jeho vnitřní láska, jeho vnitřní jednota mu dá pocítit, že jeho Mistr je naprosto a bezvýhradně pro něj. Když takový žák potřebuje moji pomoc, nezáleží na tom, co dělám, a dokonce i když jsem ve své nejvyšší meditaci, musím mu jít na pomoc. Ostatním tímto způsobem pomoci nemohu.

Pokud bych chtěl vědět něco o svých ostatních žácích, mohl bych to ihned zjistit. Tímto způsobem však nebudu zasahovat. Když jsem byl ještě v Indii, udělal jsem to mnohokrát, ale cítím, že jsem tím pro tyto lidi ve skutečnosti vytvořil více problémů. Oni si potom ani netroufli na nic pomyslet. Bylo to pro ně trápení, protože věděli, že bych o tom mohl mluvit. Dělal jsem to z lásky k těm lidem, ale přesto to bylo pro ně trápení.

A tak vždy říkám: „Mějte potěšení, ale ne do té míry, abyste se cítili naprosto ztraceni.“ Žákům říkám: „Stojíte-li přede mnou, pokuste se setrvat ve svém nejvyšším vědomí. Když jste mimo moji bezprostřední auru, pokuste se zůstat ve svém nejčistším vědomí.“ Přeji si ale říci všem svým upřímným žákům, aby nikdy nedělali to, co nemohou dělat přímo v mé přítomnosti. Jestliže chcete být mými nejdražšími žáky, nedělejte nic, co byste nemohli dělat v mé přítomnosti. Neříkejte nic, co nemůžete říci mně. Jestliže máte takový druh živoucího spojení a živoucí jednoty se mnou, nezáleží na tom, zda jsem zde, nebo v Indii, nebo v Japonsku, jste pod ochranou Nejvyššího ve mně.

Poznámky