Šrí Aurobindo řekl o svém životě něco velmi hezkého. Řekl, že skutečný životopis duchovního Mistra je v jeho vnitřním životě, a ne v jeho vnějším životě. Nezáleží na tom, jak velká jsou jeho vnější dosažení — to, co dosáhl ve vnějším životě, je prakticky nic ve srovnání s tím, čeho dosahuje na vnitřní úrovni. Kdybych hodnotil, kolik jsem toho dosáhl ve vnějším životě, možná bych si dal tak dva body ze sta. Nedal bych si víc než dva. Říkám dva, a to ze shovívavosti. Kdybych byl přísný, nemohl bych si dát ani to. Mé vnější schopnosti a má vnější dosažení jsou zklamáním. Ale ve vnitřním světě znám svá dosažení, realizaci a schopnosti. Tam nemusím předvádět falešnou skromnost.
Musím ovšem znovu říci, že moje schopnosti záleží na mých žácích. Když zmizí deprese nějakého žáka, moje schopnosti obrovsky vzrostou. Když nemáte pochybnosti, žárlivost nebo nejistotu, moje schopnosti rostou a ve vnitřním světě se ze mě stává božský slon. Když mi věnujete úsměv, mohu s vámi pracovat jako božský lev. Když mi nabízíte smutnou, zasmušilou tvář, stává se ze mě slabý hmyz. Jsem tak vydán na milost svým žákům.
Když děti svému lidskému otci neustále ukazují zasmušilé tváře, může si toho jejich otec nevšímat. Ale já jsem váš Věčný Otec. Nemohu uniknout, když vidím vaše trápení, a zároveň za ně musím být odpovědný. Lidský otec může být občas znechucený a vzdát nějaké úsilí u svých dětí. Duchovní otec ale nemůže přijmout žádnou porážku, a proto je připraven hledět do utrápených tváří svých dětí nejenom s nadějí, ale i s přesvědčením, že je dokáže přeměnit na tváře usmívající.From:Sri Chinmoy,Vnitřní život Mistra, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mil