Na druhou stranu otázkou není, zda tyto věci více ocení kulturisté, nebo vzpěrači. Záleží jedině na srdci daného člověka. Má-li vzpěrač dobré srdce, ocení je. Do každé oblasti musíme vstupovat svým srdcem. Jeden člověk může být zpěvák, jiný vzpěrač. Žije-li zpěvák ve svém srdci, ocení i vzpěrače, protože ten září v jiném oboru. A podobně ocení vzpěrač zpěváka.
Máme-li dobré srdce, oceníme ostatní. Máme-li špatné srdce, budeme je kritizovat nebo budeme říkat: „Kdybych trénoval, mohl bych toho člověka porazit. Mohl bych se stát druhým Carlem Lewisem.“ Slůvkem ,kdyby‘ pochybujeme o dosažení ostatních. Říkáme: „Kdybych měl příležitost, mohl jsem toho také dosáhnout.“ Takto začínáme obviňovat Boha už od začátku. Proč dal Bůh Billu Rodgersovi příležitost, aby se stal nejrychlejším maratónským běžcem na světě? Proč dovolil Bůh siru Edmundu Hillarymu, aby zdolal Mount Everest? Zeptejte se Boha. Kritizujte Boha. Ale říkám vám, i kdyby nám Bůh dal příležitost, necenili bychom si toho.
Tolik lidí se dostalo do rodiny skvělého hudebníka, a přece se nezabývají hudbou. Tolik lidí se dostalo do rodiny skvělého běžce, ale neběhá. Neváží si toho, co dělají jejich rodiče. Vidíte tolik případů, kdy jsou rodiče v určitém oboru skvělí, ale děti nejdou v jejich šlépějích. Naskytla se jim příležitost, ale oni si jí necenili.From:Sri Chinmoy,Mystická cesta světem vzpírání, část 1, Madal Bal, 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mjw_1