„To je skvělý nápad,“ řekl ministr.
„Dnes večer se projdu svým královstvím,“ řekl král: „a byl bych rád, kdybys mě doprovázel. Půjdeme v přestrojení za obyčejné lidi. Nikdo jiný s námi nepůjde. Půjdeme sami.“ Ministr souhlasil.
Král i ministr toho večera vyšli ven. Jak se tak procházeli, uviděli pocestného. „Jsem hrozně unavený,“ řekl jim pocestný. „Jsou zde nějaké hostince, kde bych mohl přenocovat? Nemám žádné peníze.“
„O žádném hostinci v našem městě nevíme,“ odpověděl král.
Pocestný se podivil: „Vy nemáte žádné hostince? Co je to za místo? Kdybyste přišli do mého města, snadno byste našli nocleh!“
„Co se děje?“ zeptal se muž středního věku, který je míjel. Muž krále vůbec nepoznal.
„Jsem z jiného města,“ řekl pocestný: „a zeptal jsem se těchto pánů, zda je tu hostinec, kde bych dnes večer našel přístřeší. A oni mi tvrdí, že tady žádné nejsou. V mém městě jsou místa, kde se dá přenocovat.“
Kolemjdoucí řekl: „Ti dva jsou hlupáci. Neznají naše království. Náš král je velmi laskavý a šlechetný, a tak dobře nás vychoval, že žádné zvláštní hostince nepotřebujeme. Všechny domy slouží jako hostince. Půjdete-li se mnou, uvidíte, jak dobrý jsem hostitel. Nebo můžete jít do kteréhokoli jiného domu. Ti dva jsou hlupáci.“
Potom se otočil ke králi a jeho ministrovi a řekl: „Žijete zde a nevíte, jak laskavý a štědrý je náš král? Král by se zděsil, kdyby se doslechl, že zde pocestný nemohl najít přístřeší. Možná jste přišli z jiného města, a proto o naší pohostinnosti nic nevíte.“
Král i ministr ani nedutali. Král nakonec řekl: „Můžete nám říci své jméno, kdyby se někdo ptal po přístřeší? Takhle vás můžeme doporučit. Nikdy jsme nepoznali tak dobrosrdečného člověka.“
Muž jim dal své jméno a adresu a potom pocestného odvedl do svého domu. Svůj slib dodržel a pocestného velmi dobře pohostil.
Následujícího dne povolal král tohoto muže do paláce. Když k jeho domu dorazili vojáci, aby jej odvedli do paláce, velmi se polekal. „Co jsem udělal špatného?“ ptal se a třásl se.
Když došel do paláce, král mu řekl: „Byl jsem upřímně dojat vaší laskavostí.“ Potom mu pověděl celý příběh a dal mu spoustu peněz. Pak řekl: „Nařizuji, aby dělníci vybudovali v mém království mnoho hostinců. Chci, aby mé království bylo místem pohostinnosti. Lidé by měli cítit, že jsem skutečně štědrý. Doteď jsem však návštěvníkům nedal přístřeší. Otevřel jsi mi oči. Od nynějška budeme mít hostince pro všechny pocestné.From:Sri Chinmoy,Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 3, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrc_3