Král a ministr došli k jednomu muži a řekli mu: „Jsme pocestní. Tohle je pěkné město a rádi bychom zde strávili noc. Mohli bychom zůstat ve vašem domě jako hosté?“
„Jak mohu vědět, že nejste lumpové?“ obořil se na ně muž.
Král s ministrem šli tedy dál a zaklepali na dveře někoho jiného. Když muž dveře otevřel, zeptali se: „Můžeme zde strávit noc? Jsme pocestní a už se stmívá.“
„Nejprve mi povězte, kolik vás je,“ řekl muž. „Potom se rozhodnu.“
„Jak vidíte, jsme jen dva,“ řekl král. „Moc peněz nemáme, ale pokud nám dovolíte zůstat u vás, než ráno odejdeme, zaplatíme, co budeme moci.“
Potom král řekl: „Stále je ještě dost světlo a vaše země je tak krásná. Půjdeme se projít po okolí a asi za hodinu se vrátíme.“
A tak král i ministr pokračovali v procházce. Došli k dalšímu domu a zaklepali na dveře. „Jsme pocestní,“ řekl král. „Stmívá se. Mohli bychom strávit tuto noc ve vašem domě?“
„Samozřejmě,“ řekl muž. „Jen mi řekněte, kolik vás je.“
„Jak vidíte, jsme jen dva,“ odpověděl král. I tomuto člověku řekl, že se k němu za chvíli vrátí. Potom se vrátili zpět do paláce.
Ministr si zapsal adresy všech, se kterými mluvili, a následujícího dne král všechny tři povolal do paláce. Muži, který se na ně obořil, král řekl: „Tebe ve svém království nepotřebuji. Když k nám přijdou pocestní z jiného království, musíme jim nabídnout přístřeší. Mohl jsi poznat, že jsme slušní lidé. Bylo zřejmé, že nejsme žádní zloději.“ A král tohoto muže vykázal ze svého království.
Druhému muži dal velkou sumu peněz. Třetímu, který jim okamžitě nabídl přístřeší a až poté se zeptal, kolik jich je, dal král svou korunu.
Tomuto muži řekl: „V našem království potřebujeme takové lidi, kteří nabídnou všechno bez váhání a teprve potom se rozhodují, kolik je potřeba. Když jsme k tobě přišli, neptal ses, kolik nás je. Jen jsi řekl: „Pojďte dál, pojďte dál!“ Ten druhý se nejprve zeptal, kolik nás je. Kdyby nás bylo víc, potom by s naším ubytováním možná nesouhlasil. Potřebujeme více lidí, jako jsi ty.“
A tak tedy třetí muž dostal od krále korunu a vzal si ji domů jako své nejcennější vlastnictví.From:Sri Chinmoy,Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 5, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrc_5