Jednoho dne chlapec urazil staršího muže a vesničané mu chtěli natlouct. Jeho matka přišla a prosila sousedy. „Máte pravdu,“ řekla: „můj syn dělá chybu, ale odpusťte mu prosím, a odpusťte i mně. Snažím se mu pomoci.“
Starosta byl natolik laskavý, že syna na matčinu prosbu propustil. Matka ho přivedla domů a řekla mu: „Brzy zemřu, protože jsem stará. Po mé smrti mě možná poslechneš a začneš být hodný. Až zemřu, zůstanou ti po mně nějaké peníze, a tak je používej a mysli na mě. Teď se cítím špatně, protože jsi zlomyslný a darebný. Pošlu tě do internátní školy.“
Když chlapec přišel do internátu, hádal se s učiteli i s ostatními studenty. Pak se jednoho dne dozvěděl, že jeho matka zemřela. S hořkými slzami se vrátil do své vesnice a řekl si: „Maminko, dokud jsi byla naživu, nedokázal jsem tě potěšit. Ale teď přísahám: stanu se vynikajícím chlapcem.“ Od té doby se už nehádal. Stal se prostým, poctivým a dobrosrdečným.
Ačkoliv mu matka zanechala nějaké peníze, nestačily na to, aby ve svých studiích dlouho pokračoval. Protože neměl o školu žádný opravdový zájem, začal po jednom nebo dvou letech studií hledat práci. Nakonec mu dal práci vesnický zamindar; měl pečovat o jeho zahradu a starat se o jeho děti.
Jednoho dne držel chlapec v jedné ruce zahradní hadici a v druhé nejmladší zamindarovo dítě. Zamindar procházel náhodou kolem a řekl mu: „Když zaléváš zahradu, dítě nech být. Všechno má svůj čas. Nemůžeš dělat dvě věci najednou a dělat je přitom dobře. Teď můžeš zalévat zahradu a později si hrát s dítětem.“
Chlapec poslušně dítě posadil na zem a pokračoval v zalévání zahrady. O deset minut později šla okolo zamindarova žena a uviděla, že dítě sedí na zemi, zatímco chlapec zalévá zahradu. „Jak si dovoluješ nechat mé dítě na zemi,“ rozzlobila se. „Nemůžeš ho držet jednou rukou? Jednou rukou můžeš zalévat zahradu a druhou můžeš držet mé dítě. A navíc, kdo ti řekl, abys zaléval? Teď by ses měl starat o mé nejmladší dítě a na zalévání zapomenout.“
Chlapec zůstal zticha, přestal zalévat a věnoval se dítěti. Tak uspokojil svého pána i jeho ženu.
V té době měl ve vesnici mladíka každý rád, protože byl dobrosrdečný a dobře pracoval. I stalo se, že ve škole, do které dříve chodil, se u jednoho mladšího studenta začala projevovat stejná zlomyslná povaha, jakou míval on. Tento žák se stále hádal se svými učiteli i se spolužáky. Jeho matka byla kvůli jeho špatnému chování stále zarmoucená.
Tento zlobivý žák na zamindarova sluhu velice žárlil. „Já vím, že žárlíš na zamindarova sluhu,“ řekla mu jeho matka: „ale tím, že na něj budeš žárlit, jeho dobré vlastnosti nezískáš. Stejné dobré vlastnosti si vypěstuješ jen tím, že ho budeš obdivovat a chovat se jako on.“
Syn svou matku neposlechl. Pokračoval ve zlomyslnostech, hádal se s lidmi a napadal je. Jednoho dne se na něj rozzlobili silnější chlapci a zbili ho. S pláčem utekl domů.
Rozhodl se, že zajde za zamindarovým sluhou, aby zjistil, jak by mohl změnit svou povahu. „Jsi tak laskavý, hodný a skromný,“ řekl sluhovi. „Nemáš pýchu, zlost ani neklid. Jak sis vypěstoval všechny tyto dobré vlastnosti?“
Sluha mu odpověděl: „Moje matka mě vždy prosila, abych byl hodný, ale já jsem ji neposlouchal. Když zemřela, přísahal jsem, že svou povahu změním, že budu hodný. Když se lidi budeš snažit potěšit, budou ti vděční a budou na tebe hrdí.“
Potom sluha pokračoval: „Dnes ráno jsem zaléval zahradu. V jedné ruce jsem držel hadici a v druhé nejmladší pánovo dítě. Můj pán se hrozně rozzlobil a řekl mi, že bych neměl dělat dvě věci současně. Řekl mi, abych dal dítě na zem a zaléval zahradu oběma rukama. S největší pokorou jsem tedy dítě položil na zem a začal zalévat. Pán byl velmi spokojený, že jsem ho poslechl.
O pár minut později mě uviděla zalévat jeho žena. Pustila se do mě: „Proč jsi nechal dítě na zemi? Je snad podřadnější než rostliny?“ Chtěla, abych dítě okamžitě zvedl. Řekla, že musím přestat zalévat a postarat se o dítě. A tak jsem přestal zalévat zahradu.
Tím, že jsem svému pánovi i jeho ženě udělal radost, jsem nic neztratil. Vždy se je snažím potěšit. Proto mě mají rádi. U tebe je to stejné. Když se budeš cvičit v tom, abys byl plný míru a v harmonii se svou matkou, svými učiteli a přáteli, budou šťastní. Jen rozdáváním štěstí ostatním můžeš být sám šťastný.
Cítím se hrozně, že jsem čekal, až má matka zemře, než jsem se ji pokusil potěšit. Radím ti, abys svou povahu změnil teď a těšil svou matku, dokud je naživu. Potom uvidíš, kolik radosti nalezneš. Potěšení, které máš teď z toho, že jsi zlomyslný, je falešné. Je to hloupé. Budeš šťastný, když budeš dávat radost ostatním.“
Mladík šel za svou matkou a pověděl jí, co mu sluha řekl. Jeho matka zašla do zamindarova domu a sluhovi řekla: „Nedovolím, abys byl něčím sluhou. Od této chvíle chci, abys byl mým nejstarším synem. Postarám se o tebe a ty budeš moci pokračovat ve svých studiích. Tvá matka už na zemi není, a tak chci být tvou matkou a nabídnout ti stejnou náklonnost a lásku.“
Žena si chlapce odvedla domů a oba své syny poslala do školy, aby dokončili svá vyšší studia.From:Sri Chinmoy,Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 6, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrc_6