O šatech bohatého muže

Jeden bohatý muž měl velmi rád jednoho ze svých sluhů. Měl mnoho sloužících, ale tohoto brával s sebou, kamkoli šel. Jednou se chtěl projít po vesnici a požádal svého sluhu, aby šel s ním. Byl to den slavnosti púdža, sváteční den. Sluha byl velmi šťastný a hrdý, že v takový den může svého pána doprovázet. Všichni uvidí, že je v tento den se svým pánem.

Bohatý muž byl štědrý k ostatním, ale sám na sebe byl přísný. A tak měl na sobě jednoduché šaty, obyčejnější než šaty sluhy. „Pane,“ strachoval se sluha: „co si lidé pomyslí, když budu mít dražší šaty než vy? Zaplatil jsem za ně vašimi penězi. Vy jste bohatý a známý. Neměl byste si na sebe vzít něco pěknějšího? “ Bohatý muž řekl: „Ne, ne. V této vesnici mě každý zná. Koho zajímá, jestli nosím prosté nebo krásné šaty? Protože mě mají všichni rádi, nemusím nosit nic drahého. Tyto jednoduché šaty, které mám na sobě, stačí."

A tak pán a jeho sluha chodili po vesnici sem a tam. Potkali mnoho lidí, některé z nich úplně poprvé. Všichni se k nim chovali velmi pěkně.

Pán a sluha poté zůstali přes noc v domě přítele. Druhý den chtěl jít bohatý muž ve stejných šatech do jiné vesnice.

Sluha řekl: „Dovolte mi, abych se rychle vrátil domů a přinesl vám nové šaty. Co si jinak lidé pomyslí? Jsem váš sluha. Když budu nosit jedny šaty dva dny, nikomu to nebude vadit, nepotřebuji čisté a vyžehlené šaty. Ale vy se potřebujete převléci. Jste významný člověk."

Bohatý muž řekl: „Ne, nechci marnit čas. Jdeme do jiné vesnice, kdo by se tedy staral o to, co mám na sobě? Nikdo mě tam nezná. Ať mám na sobě jednoduché nebo drahé věci, stejně nikdo nebude vědět, kdo jsem. Je proto zbytečné, abys chodil pro pěkné oblečení."

Sluha se podivil: „Tady vás lidé znají, proto nemusíte nosit krásné šaty. Tam vás lidé neznají, proto nemusíte nosit pěkné oblečení...“

Pán řekl: „Když jsi moudrý, vystačíš si s málem. Ale když jsi hloupý, máš pocit, že potřebuješ spoustu věcí. Když nosíš drahé věci, jen abys uspokojil ostatní, jsi hlupák. Když se chceš předvádět před přáteli a sousedy, jsi hlupák. A ještě větší hlupák jsi, když jdeš do jiného města a chceš tam ukazovat, jak jsi významný.

Musíš být moudrý! Hledej moudrost, a ne hloupost. V naší vesnici nepotřebuji nic, protože mě každý zná. A v jiné vesnici se o mě nikdo nestará, tak proč bych se měl snažit na ně udělat dojem?"

From:Sri Chinmoy,Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 7, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrc_7