Král a tři zloději

V jednom království žili tři zloději a ti ohromně kradli. Král byl velmi smutný, že je nedokáže potrestat. Jeho ministři se je pokoušeli chytit všemi možnými způsoby, ale nikdy se jim to nepodařilo. Král byl fyzicky velmi silný a zdatný. „Musím je za každou cenu chytit,“ řekl.

A tak se každou noc sám vydával v převlečení ven z paláce. Na sobě měl jen prostý oděv, takový, jaký nosí zloději, a celou noc se provinilce snažil najít. Tajně obcházel domy svých přátel, tak jako to dělá zloděj. Požádal je však, aby nikomu neříkali, co dělá.

Jedné noci král ve zlodějském převleku konečně uviděl tři zloděje, které hledal. Bylo to poblíž jednoho domu a on začal předstírat, že se ho právě chystá vykrást. Postavil se před ně a řekl: „Podívejte, jste zloději. Rád bych se k vám připojil. Nechte mě krást s vámi.“

„Kdo o tebe stojí? My tedy ne,“ ušklíbli se.

„Vy o mě nestojíte?“ nedal se král. „Je dobré mít čtvrtého. A říkám vám, budete se mnou spokojení. Jsem velký zloděj, tak jako vy. Hodně jsem o vás slyšel. Chtěl bych být členem vaší party.“ „Máš nějaké zvláštní schopnosti? “ zeptali se zloději.

Král odpověděl: „Nemám žádné neobyčejné schopnosti. Ale můžete mi říci, co neobyčejného umíte vy?“

Jeden zloděj řekl: „Dokážu otevřít jakékoli dveře, než bys napočítal do tří, to umím.“

Další řekl: „Já poznám, kde je schovaný majetek. On dokáže otevřít dveře, ale já dokážu snadno říci, v kterém pokoji a na kterém místě je majetek.“

„Já si dokážu zapamatovat lidi,“ řekl třetí. „Jakmile někoho jednou uvidím, dokážu ho poznat, i když se jeho tvář a tělo změní. I když se změní úplně všechno, i tak jej dokážu poznat. Takovou mám paměť.“

Pak se obořili na krále: „A teď nám koukej říct, jaké schopnosti máš ty. Jestli nemáš žádné výjimečné schopnosti, proč bychom tě měli brát do naší party? “

Král řekl: „Podívejte, mám tento prsten. Když ho stisknu, rázem dokážu zabíjet lidi. A když pozvednu ruku, vmžiku dokážu lidi zachránit.“

„Panečku, to je ale schopnost!“ pokývali hlavou uznale. „To by se nám mohlo hodit.“

Král řekl: „Pojďme dnes do královského paláce. Nemusíte se bát, máme hloupého krále. Jelikož umíte otevřít jakékoli dveře a poznáte, kde je majetek, pojďme dnes do paláce okrást krále.“

Tři zloději souhlasili. „To je výborný nápad!“ radovali se.

Převlečený král je přivedl k paláci. Ten, který uměl odemknout jakýkoli zámek, pak mžiknutím otevřel dveře. Další, který uměl najít majetek, našel královské klenoty. Nato král povolal stráže a milé tři zloděje nechal vsadit do vězení.

Druhý den ráno je ministr předvedl před krále. Král řekl lupičům: „Nastražil jsem lest a chytil vás. Teď budete popraveni.

Včera jsem vám řekl, že pokud stisknu svůj prsten, o život přijde každý, na koho ukážu. Podívejte, mačkám prsten. Teď budete popraveni.“

Zloději začali plakat a naříkali a bědovali. Uvědomili si, že to byl král, kdo je chytil. Nakonec ale zaprosili: „Řekl jsi nám, králi, že máš ještě jednu schopnost. Řekl jsi, že když pozvedneš ruku, můžeš zachránit, koho chceš. Neukážeš nám i tuto schopnost? Nepozvedneš ruku, abys nás zachránil? “

A tak král pozvedl ruku a řekl: „Dobrá, ušetřím vás. Ale musíte přísahat, že už nikdy nebudete krást. Mám ještě lepší nápad. Dám vám práci přímo v paláci. Tak budete pořád pod dohledem a nebudete moci nikoho okrádat."

From:Sri Chinmoy,Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 1, (knižně nevydáno)
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrc_1