Jednoho dne přišel do domu rodinný přítel a uviděl, že je zamindar velice smutný. „Proč jsi smutný?“ zeptal se jeho přítel.
„Moje žena a já,“ odpověděl zamindar: „si nerozumíme kvůli tomuto sluhovi. Každý na něho máme jiný názor.“
„Nedělej si starosti,“ řekl mu jeho přítel. „Dokážu váš problém vyřešit a řeknu ti, zda je dobrý, nebo ne.“
Jednoho dne, když sluha hlídal na poli kozy, přišel k němu přítel jeho pána a povídá: „Tahle koza je moc pěkná. Prodáš mi ji za pět rupií?“
„Ne, lituji.“ odpověděl chlapec. „Nemohu ji prodat.“
„Prodáš mi ji za deset rupií?“ zeptal se znovu zamindarův přítel.
„Ne, lituji,“ řekl chlapec.
„Dvacet rupií?“ zeptal se přítel.
„Pokud chcete tu kozu koupit,“ odpověděl mu mladík: „zajděte za mým pánem a dejte mu dvacet rupií. Pokud můj pán řekne, že ji prodá, potom vám ji dám.“
Přítel řekl: „Komu by se chtělo chodit za tvým pánem? Jeho dům je daleko. Dám ti třicet rupií. Jsem si jist, že ti tvůj pán neplatí dost. Vezmi si třicet rupií a pánovi pověz, že kozu někdo ukradl. Tvůj pán má tolik koz, ani nepozná, že jedna schází.“
„Ne ne,“ zavrtěl hlavou chlapec. „To nemohu udělat. Poznal by to. I kdyby si toho nevšiml, vím, kolik koz má, a tak bych věděl, že jedna schází.“
„Jen si těch třicet rupií vezmi,“ řekl zamindarův přítel: „a dej mi kozu. Potom zajdi za svým pánem, dej mu peníze a řekni, že jsi kozu prodal.“
„Ne, lituji,“ trval na svém chlapec. „Nemohu ji prodat bez svolení svého pána.“
„A kdybych ti dal sto rupií,“ řekl zamindarův přítel: „dáš mi tu kozu? Potom si můžeš všechny peníze nechat.“
„Nejsem zloděj,“ řekl chlapec. „Nikdy bych si peníze nenechal.“
Zamindarův přítel pokračoval: „Mohl bys mu dát jen sedmdesát rupií a třicet si nechat pro sebe. Nebo bys mu mohl říct, že kozu někdo ukradl a nechat si všechny peníze pro sebe.“
„To bych nikdy neudělal,“ odpověděl chlapec.
Muž ale stále naléhal, a tak sluha nakonec povolil: „Pokud mi skutečně chcete dát za jednu kozu sto rupií, potom peníze přijmu a dám je svému pánovi.“
Zamindarův přítel byl velmi zvědavý, jak sluha s těmito penězi naloží. Přemýšlel: „Buď svému pánovi dá o něco méně, nebo řekne, že kozu někdo ukradl. Ať už udělá cokoliv, budu moci říct jeho pánovi pravdu.“
Sluha zašel za svým pánem, dal mu sto rupií a řekl: „Odpusťte mi, pane. Bez vašeho svolení jsem prodal kozu za sto rupií. Věděl jsem, že ta koza měla cenu pouhých pět rupií, ale ten muž stále naléhal a dával mi za ni sto rupií. Myslel jsem si, že byste mohl mít radost, když dostanete sto rupií za kozu, která má cenu pěti rupií. Můžete teď koupit mnohem více koz.“
Zamindarova žena sluhovi řekla: „Chtěla bych mluvit s manželem na minutu o samotě. Mohl bys teď, prosím tě, odejít?“
Když odešel, obrátila se na svého manžela: „Nevěřím mu. Říkám ti, že ji prodal za ještě vyšší cenu a dává nám z toho jen část.“ Nevěděla, že to byl přítel jejího muže, kdo kozu koupil.
V tu chvíli do domu přijel zamindarův přítel a zeptal se: „Co se stalo?“
„Náš sluha nám říká, že prodal kozu za sto rupií,“ odvětil zamindar. „Já ho nepodezřívám, že udělal něco špatného, zato moje žena jako obvykle ano. Myslí si, že kozu prodal za víc peněz a část si nechal pro sebe.“
Přítel řekl: „Nikdy ve svém životě nenajdeš nikoho tak poctivého a upřímného, jako je tento sluha. Byl jsem to já, kdo koupil kozu za sto rupií. Pokoušel jsem se ho přemluvit, aby si peníze nechal pro sebe. Zkoušel jsem ho. Pokaždé však dokázal svou poctivost. Vyzkoušel jsem ho důkladně. Je vtělenou upřímností.“
„Říkal jsem ti to!“ řekl zamindar své ženě.
„Je vždy dobré lidi takhle prověřit,“ odpověděla jeho žena. „Od nynějška budu tomuto chlapci věřit jako svému vlastnímu synovi.“
Zamindar řekl: „Považoval jsem ho vždy za svého vlastního syna. Škoda, že můj syn není a nikdy nebude tak věrný, jako tento sluha.“From:Sri Chinmoy,Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 9, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrc_9