Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 2

O moudrém sedlákovi

Byl jednou jeden bohatý sedlák, který byl velmi dobrý, laskavý a poctivý. Vlastnil velký pozemek a také obrovskou stodolu, kde skladoval obilí. Jednou se procházel před svým domem a na zemi uviděl několik zrnek obilí. Ohnul se a začal je sbírat.

Zrovna šli kolem dva pocestní. Řekli: „Slyšeli jsme, že jste velmi, velmi bohatý člověk, velmi laskavý člověk a velmi štědrý člověk. Co to děláte? Proč nepožádáte své sluhy, aby ta zrnka posbírali? Je to jen pár zrnek — šest nebo sedm. Nemá ani cenu, abyste své sluhy o to žádal. Proč vůbec to obilí sbíráte? Na jedné straně jste tak štědrý, ale teď se chováte jako lakomec.“

Sedlák odpověděl: „Nejsem lakomý; jsem štědrý. Ale proč bych měl něčím plýtvat? Nechci promarnit ani trošku obilí. Když je to nezbytné, prokazuji svou štědrost. Ale co se týče šetrnosti, proč bych měl plýtvat, byť jen jediným zrnkem obilí? Dnes promarním deset zrnek, zítra dvacet a pozítří mnohem víc.“

Jeden z pocestných řekl: „Ano, ale mysleli jsme si, že ta zrnka obilí sbíráte, jako kdyby to byly ty nejcennější drahokamy, nejcennější zlaťáky. Tak jsme se vám vnitřně vysmívali. Vidíme však, že máte pravdu. Být hospodárný je dobré. Teď půjdeme.

Sedlák řekl: „Když už procházíte kolem mého domu a řekli jste, že jsem laskavý a štědrý, budu k vám pohostinný. Proč byste nezůstali a nepojedli se mnou a pak půjdete?“

Pocestní šli na jídlo do sedlákova domu. Svým hostům řekl: „Obvykle nikoho sám neobsluhuji, protože mám mnoho sluhů. Ale vy dva se mi líbíte; zdá se, že jste velmi milí lidé. Obsloužím vás.“ Pak jim sedlák přinesl talíř, na kterém bylo místo jídla deset zlaťáků.

Pocestní mu řekli: „Co to děláte? Donesl jste to omylem, nebo z nějakého jiného zvláštního důvodu? Děláte to ze své štědrosti? Máte opravdu laskavé srdce a jste opravdu soucitný. Jsme tak vděční. Ale teď máme velký hlad. To není doba na zlaťáky. Těch se nenajíme.“

Sedlák řekl: „Ach ne, něco vám dvěma ukazuji. Když jsem sbíral zrnka obilí, smáli jste se mi. Chovali jste se, jako kdyby byly bezcenné, zatímco zlaťáky jsou cenné. Přinesl jsem vám tyto zlaťáky, abych vám ukázal, že všechno má svou vlastní cenu ve správné chvíli. Zlaťáky jsou hodnotné, pravda. Ale nedají se jíst. Když máte hlad, nemyslíte na zlaťáky — chcete se najíst. Tehdy je obilí dokonce cennější než zlaté mince.“

From:Sri Chinmoy,Je tvá mysl připravena plakat? Je tvé srdce připraveno se smát? Část 2, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrc_2