Časně ráno, když se posadíte k meditaci, nadechněte se třemi velmi hlubokými, pomalými, stálými nádechy a současně nabídněte Nejvyššímu svou oduševnělou vděčnost. Proč? Z několika důvodů. V noci všichni spíme. Odpočíváme a naše nervy se nabíjejí. Ale pokud jde o vědomou aspiraci, spánek je poloviční smrtí. V běžném spánku vůbec vědomě neaspirujeme. Zatímco spíme, napolovic jsme se spřátelili se smrtí a na osm nebo deset hodin jsme vstoupili do dveří smrti, kde neexistuje žádná tvořivost. Kdo nás ze spánku přivede zpět? Bůh. Jak? Vnitřně nám řekne: „Dítě, je čas, abys vstalo.“ Jako náš zaměstnavatel nás Bůh příští den znovu považuje za své nástroje. Nejvyšší má svůj kosmický plán. Ve svém plánu očekává, že každý den budeme hrát nějakou vědomou roli. Mohl by nám dovolit spát. Kdyby nám nedal vnitřní touhu, spali bychom do dvanácti hodin v poledne. Existují lidé, kteří nemají žádnou aspiraci a kteří vstávají velmi pozdě. Mezi nimi a upřímnými hledajícími je však obrovský rozdíl. Za tento rozdíl jsme vděční Nejvyššímu, protože si nás vybral, abychom vstali a meditovali.
Existuje i druhý důvod, proč nabízet vděčnost. Proč z tolika milionů lidí dal Bůh aspiraci nám a ne ostatním? Proč si z tolika milionů lidí vybral jen několik tisíc? Za tento dar bychom Mu měli také každé ráno nabízet svou vědomou vděčnost.
Potom, co Bohu nabídneme svou vděčnost, můžeme začít meditovat. Myslete na Nejvyššího jako na lidskou bytost. Pokud Ho vezmete jako Boha v osobní podobě, zvláště na začátku to bude pro vás jednodušší a bezpečnější. Chcete-li vidět Boha v neosobním aspektu, budete Jeho nesmírností zmateni. Uvnitř nás je duše, která má neomezenou kapacitu. Vezměme duši jako neosobního Boha a tělo jako osobního Boha. Nyní je síla, kterou má duše ve formě neosobního Boha, vyjádřena prostřednictvím fyzického. Pokud chce duše vyjádřit svou krásu, vyjádří ji ve fyzickém. Pokud duše chce projevit svou sílu, dá nám sílu.
Když začátečník časně ráno medituje, měl by meditovat na Nohy Boha v Jeho osobním aspektu. Měl by cítit, že s maximální láskou a oddaností se dotýká někoho, kdo je nekonečně větší než on. A zatímco se dotkne jeho nohou, měl by se pokusit s touto osobou sjednotit. Jaký je účel dotýkat se jeho nohou? Někdo může být tak vysoký, že se nemůžete dotknout jeho hlavy, ale když se dotknete jeho nohou, okamžitě získáte pocit oddanosti a pokory. Když se dotknete jeho nohou, považujete ho za svého vlastního. Pokud cítíte, že je váš vlastní, získá vaše oddanost dynamickou sílu a začíná být aktivní. Takže když cítíme, že Nejvyšší má lidskou podobu a že je náš vlastní, teprve potom máme radost, že jsme Ho poznali. Teprve potom cítíme neoddělitelnou jednotu a neomezenou radost.
Když cítíte, že je někdo váš vlastní, zkuste mu dát něco svého. On vám dává, co má on, a vy mu dáte, co máte vy. Jak probíhá tato výměna? Je to prostřednictvím světla očí. Duchovní Mistr představuje osobního Boha pro ty, kteří se stali jeho žáky. Když se Mistr dívá na žáka a žák na Mistra, co se stane? Mistr se dívá na žáka s oduševnělým soucitem a žák se dívá na Mistra s oduševnělým uctíváním. Mistr v podobě osobního Nejvyššího má veškerý soucit a žák jej plně uctívá. To je bohatství, které si navzájem dávají. Zde se potkávají a spojují.
Začněte vírou; začněte s pocitem, že je váš Mistr velký. Pokud není velkým Mistrem, proč jste ho přijali? Měli byste být schopni se mu nabídnout s pocitem, že vás ve všem předčil, že má v nekonečné míře všechno, co potřebujete. Tato lekce je pro začátečníky, ale může ji použít i ten nejvyšší začátečník. Platí pro všechny, kdo se snaží jít o krok dál.
Na konci své meditace můžete opakovat „AUM“ nebo „Nejvyšší“ nebo jméno svého Mistra — cokoli vás nejvíce inspiruje. Potom vaše meditace skončí.From:None,Meditace: lidský závod a božská milost, část 2, None
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mrg_2