Občas se z těchto schůzí stávaly pokřikovací souboje, obzvláště mezi jednou výkonnou místopředsedkyní a jednou obyčejnou místopředsedkyní. Obě to byly paní středního věku, které studovaly astrologii a okultní síly po mnoho let, dávno předtím, než potkaly Mistra. Čas od času se jedna druhé chlubily svými okultními zážitky. Přestože žádné skutečné okultní zážitky neměly, obě věřily, že ta druhá nějakou okultní sílu má a navzájem na sebe žárlily. Nikdy spolu v ničem nesouhlasily. Každá cítila, že je jejím úkolem vzít Mistra pod svá ochranná křídla a proslavit jej. A každá zároveň cítila, že ta druhá dělá Mistrově misi nenapravitelnou škodu.
Neustále si Mistrovi jedna na druhou stěžovaly, až byl z toho Mistr velmi znechucený a mnohokrát si pomyslel, že by jim měl jejich postavení odebrat. Jenže s ním byly prakticky o počátku a neměl srdce jim to udělat.
Schůze se vždy konaly v domě této místopředsedkyně. Jednoho pozdního večera, okolo jedenácté hodiny, se po jednom takovém obzvláště urputném dohadování výkonná místopředsedkyně sebrala, opustila schůzi a vyběhla z domu. Šla pak rovnou za Mistrem, který bydlel jen o pár bloků dále.
Mistr byl v té době velmi chudý a žil v malém bytě ve čtvrtém patře. Schody k němu byly velice příkré, a když ta paní došla do čtvrtého patra, nemohla popadnout dech. Byla ale tak rozčílená, že se ani nezastavila k odpočinku. Obličej té druhé ženy měla ve své představivosti živě před sebou, a zatímco běžela po schodech, nepřestávala se s ní v duchu přít. Byla tím tak zaměstnaná, že přehlédla jeden schod, uklouzla a spadla.
Její křik musel probudit každého v budově. Mistr otevřel dveře, aby se podíval, co se děje a objevil na schodech svoji výkonnou místopředsedkyni, jak tak leží a hořekuje. Měla jen lehký škrábanec na noze, ale naříkala, jako by měla zlomené snad všechny končetiny. „Mistře, Mistře, vidíš, co mi tvá milá místopředsedkyně provedla!“ stěžovala si. „Pomocí okultní síly se přede mnou zjevila a podrazila mi nohy.“
Mistr věděl, že ta druhá paní žádnou okultní sílu nemá, jenže co mohl dělat?
„Zřetelně jsem ji před sebou viděla,“ naříkala žena. „Mistře, musíš ji vyhodit z Centra. Snaží se zničit tvoji misi. Snaží se mě zabít. Jsem tvá výkonná místopředsedkyně a ona je jen obyčejnou místopředsedkyní, ale ve všem mi oponuje. Musíš se jí zbavit.“
Mistr ji pozval do svého bytu a nabídl jí trochu džusu, ale ta žena si nepřestávala stěžovat. Nakonec kolem jedné hodiny ráno odešla.
Příštího dne brzy odpoledne zavolala Mistrovi místopředsedkyně. Vzlykala a plakala.
„Co se stalo?“ zeptal se Mistr.
„Ó, Mistře, tomu bys nevěřil. Tvoje drahá výkonná místopředsedkyně se mě pokusila zabít!“
„Zabít? Jak? Kde?“
„Mistře, má tak nebožskou vibraci, tomu bys nevěřil. Když včera večer odešla, její vědomí bylo po celém domě. Bylo to tak zlé, že jsem mohla sotva spát. Šla jsem tedy dnes ráno do květinářství koupit nějaké rostliny a květiny, abych všechno pročistila.“
„A jak jsem kráčela do toho květinářství, cítila jsem její nebožskou přítomnost všude kolem sebe. Vím, že se mě pomocí své okultní síly pokoušela vnitřně napadnout.“
„Napadnout? Co se stalo?“ zeptal se Mistr.
„No, bránila jsem se ve vnitřním světě a najednou jsem viděla její tvář v květináči, který jsem nesla. Byla tam úplně jasně vidět a odporně se na mě podívala. Tak jsem se rozčílila, Mistře, že jsem ten květináč odkopla a zlomila si pravý palec. Vidíš, co mi to provedla? Pomocí své okultní síly mi zlomila palec na noze. Mistře, musíš ji vyhodit z Centra.“ Takto pokračovala a pokračovala asi další půl hodiny a nakonec zavěsila.
Mistr si pomyslel: „Okultní síla, okultní síla, běda. Můj život v New Yorku je báječný. Můj život v Americe je báječnější. Můj život na světě je nejbáječnější.“From:Sri Chinmoy,Mistrův samozvaný vyslanec, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/msa