Vnitřní svoboda

Fairfield University, Fairfield, Connecticut

8. dubna 1970

Vnější svoboda znamená vidět to, co bychom měli. Vnitřní svoboda znamená být tím, čím musíme. To, co bychom měli vidět, je zlatá Tvář Pravdy. Tím, čím musíme být, je plynoucí život Boží Vize a planoucí dech Boží Skutečnosti.

Matkou svobody je světlo.

Otcem svobody je pravda.

Mužem svobody je mír.

Synem svobody je odvaha.

Dcerou svobody je víra.

Svoboda zní tam, kde září světlo.

Svoboda zní tehdy, když pravda zpívá.

Svoboda zní ve chvíli, kdy se šíří mír.

Svoboda zní, protože odvaha požaduje.

Svoboda zní, proto víra rozkvétá.

Kdosi řekl: „Až bude mít lidstvo více svobody, budou ji mít ženy.“ Ve vnitřním světě není tento výrok pravdivý. Ve vnitřním světě má muž i žena stejnou svobodu k tomu, aby v sobě chovali inspiraci mysli, aspiraci srdce a uskutečnění duše. Kromě toho — inspirace má povahu ženy, aspirace povahu muže a uskutečnění povahu obou.

Bojujeme pro vnější svobodu. Voláme po vnitřní svobodě. S vnější svobodou vidíme a ovládáme čtyři světové strany. S vnitřní svobodou vidíme duši a stáváme se Cílem celého vesmíru. Pravá svoboda nespočívá v tom, že pomlouváme svět nebo nějakého člověka či lidi. Na druhou stranu pravá svoboda nespočívá ani v pouhém oceňování a obdivování světa nebo lidstva. Pravá svoboda je jen v naší neoddělitelné jednotě s vnitřním pláčem a vnějším úsměvem světa.

Vnitřním pláčem světa je Bůh uskutečnění.

Vnějším úsměvem světa je Bůh projevení.

Svoboda je významná: to mi říká tělo.

Svoboda je výbušná: to mi říká vitálno.

Svoboda je drahá: to mi říká mysl.

Svoboda je osvěcující: to mi říká srdce.

Svoboda je naplňující: to mi říká duše.

Má vnější svoboda je mým dobrovolně přijatým a sebezvětšeným závazkem. Má vnitřní svoboda je rodným právem mé věčné aspirace a mého nekonečného uskutečnění.

Nejdůležitější otázkou je, zda má vnitřní svoboda a má vnější svoboda mohou či nemohou běžet bok po boku. Nepochybně mohou. Nepochybně musí. Má vnitřní svoboda ví, co má a co je: uskutečnění. Má vnější svoboda musí vědět, co chce a co potřebuje: přeměnu. Když je svoboda mého vnějšího života oduševněle a bezvýhradně přeměněna, okamžitě se stává nejsilnější silou a nejvyšší pýchou svobody mého vnitřního života.

Má vnější svoboda je lodí mého života.

Má vnitřní svoboda je mořem mého života.

Můj Bůh je mým Kormidelníkem Nejvyšším.

Dnes jsem hledající a plačící duší své cesty.

Zítra budu osvěcujícím a naplňujícím cílem své cesty. Má duše svobody je soucitnou a neustálou nezbytností mého Boha. Můj cíl svobody je navěky naplněné, smějící se a tančící transcendentální Ujištění mého Boha.

From:Sri Chinmoy,Jednota srdce Východu a mysli Západu, část 2, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/oeh_2