27. dubna 1970
Bůh měl planoucí Sen. Jménem tohoto Snu byla Aspirace. Člověk má stoupající pláč. Jménem tohoto pláče je také aspirace.
Bůh byl původně Jedním. Se svou Aspirací se chtěl stát mnohým. Chtěl se božsky těšit a nanejvýš naplnit v nekonečném množství podob. Člověk je mnohým. Se svou aspirací se člověk rozdělující a rozdělené vědomí, člověk temná mysl, člověk nenaplněná bytost chce sjednotit s vědomím světa, životem světa a duší světa. Neklamně a oduševněle cítí, že toto je ten tajný a posvátný způsob, jak cítit nejhlubší hloubku Skutečnosti a nejvyšší výšku Pravdy.
Aspirace: vnitřní plamen.
Tento plamen na rozdíl od jiných plamenů nic nespaluje. Očišťuje, osvěcuje a přeměňuje náš život. Až bude naše nižší přirozenost pročištěna, doufáme, že spatříme Tvář Boha. Až bude naše vnější přirozenost osvícena, pocítíme, že Bůh je blízký a milý, je všeprostupující a všemilující. Až se z naší přirozenosti, nižší i vnější, stane plamen přeměny, uvědomíme si skutečnost, že Bůh Sám je nejvnitřnějším Kormidelníkem, nejjasnější Cestou a nejvyšším Cílem.
Někteří lidé mají dojem, že touha a aspirace jsou jedno a totéž. Naneštěstí, či spíše naštěstí, to není pravda. Jsou to dvě zcela odlišné věci. Rozdíl mezi touhou a aspirací je velmi prostý a jasný. Touha chce spoutat a pohltit svět. Aspirace chce svět osvobodit a nasytit. Touha je energie směřující ven. Aspirace je světlo směřující dovnitř.
Touha říká člověku: „Vlastni všechno. Budeš šťastný.“ Ubohý člověk, když chce vlastnit jednu jedinou věc, vidí, že je již neúprosně chycen a vlastněn vším v Božím stvoření.
Aspirace říká člověku: „Uvědom si jen jediné, a tím je Bůh. Budeš šťastný.“ Šťastný a požehnaný je člověk. Na své cestě vzhůru a dovnitř, dlouho předtím, než spatří Boha, cítí jemný mír ve svém vnitřním životě a zářící radost ve svém vnějším životě. Cítí, že poznání Nejvyššího Za nemůže nadlouho zůstat vzdáleným voláním.
Aspirace nemá jen jednoho, ale tři pravé přátele: včerejšek, dnešek a zítřek. Včerejšek nabídl aspiraci svůj let inspirace. Dnešek nabízí aspiraci svou sílu zasvěcení. Zítřek nabídne aspiraci svou blaženost uskutečnění.
Aspirace je naše vnitřní potřeba překonat zážitky a uskutečnění, kterých jsme již dosáhli. Je to naprosto nezbytné, protože Bůh Nekonečný neustále překonává svou vlastní Nekonečnost, Bůh Věčný neustále překonává svou vlastní Věčnost a Bůh Nesmrtelný neustále překonává svou vlastní Nesmrtelnost.
Dětství aspirace si chce Nejvyššího uvědomit pozemským a osobitým způsobem. Dospívání aspirace si chce Nejvyššího uvědomit Božským a nádherným způsobem. Dospělost aspirace si chce Nejvyššího uvědomit Jeho vlastním Způsobem.
Aspirace je uskutečněním.
Aspirace je odhalením.Aspirace je projevením.
Aspirace je uskutečněním, jestliže a pokud aspirant potřebuje uskutečnění Boha a jedině Boha. Aspirace je odhalením, jestliže a pokud aspirant cítí, že odhaluje Boha jen kvůli Bohu. Aspirace je projevením, jestliže a pokud aspirant cítí, že projevení Boha je jeho rodným právem.From:Sri Chinmoy,Jednota srdce Východu a mysli Západu, část 2, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/oeh_2