Storrs, Connecticut
11. února 1972
V indické filozofii se velmi často setkáváme se dvěma pojmy — sat a asat. Sat znamená „bytí“ a asat znamená „nebytí“. Bytí je cosi, co se něčím stává, co roste a naplňuje se. Nebytí je něco, co popírá svou vlastní skutečnost a božskost. Bytí je všude, ale má svou cenu nebo význam jen tehdy, je-li v něm vidět božskost. Bytí, ve kterém se neobjevuje božskost, je marné. Božskost je životním dechem bytí. Božskost naplňuje naše aspirující vědomí a odhaluje naši nesmrtelnost zde na zemi jedině tehdy, vidíme-li ji jako něco nekonečného a věčného.
Bytí je opatrováno aspirujícím vědomím a Boží vlastní nejvyšší Skutečností. Skutečnost a bytí musí jít ruku v ruce. Skutečnost není možná bez bytí a bytí bez Skutečnosti je absurdní. Božská Skutečnost a božské Bytí jdou vždy ruku v ruce.
Bytí projevuje samo sebe jedině prostřednictvím Pravdy. Tato Pravda poráží všechno nepravdivé. Motto Indie zní: Satyam eva jayate (Mundakópanišad 3.1.6), což znamená: „Pravda jediná vítězí“. Co je tato Pravda? Je to současně Hloubka Božího Srdce i Výška Boží Hlavy.
Pravda je naším vnitřním slibem. Naším vnitřním slibem, slibem naší duše, je realizovat v této inkarnaci Boha, nikoli za každou cenu, nýbrž pod řádným vedením duchovního Mistra, protože cítíme, že právě toto chce Nejvyšší uvnitř nás. S jakým cílem? Abychom Mu potom mohli sloužit Způsobem Jemu vlastním.
Nejvyšší způsob, jak cítit tuto Pravdu, znamená říci: „Pokud On nechce, abych Jej realizoval v této inkarnaci, ale v nějaké budoucí inkarnaci, jsem zcela připraven řídit se Jeho rozhodnutím.“ Hledající však musí mít dynamický postoj. Když jen řekne: „Ach, já budu hrát svou roli. Budu milý, upřímný, pravdomluvný a poslušný, a až přijde čas, On to všechno udělá,“ tehdy začne odpočívat. Velmi často, když říkáme: „Já budu hrát svou roli a Bůh se postará o mou realizaci,“ Bůh opravdu starost o naši realizaci převezme. Jestliže ale cítíme, že Bohu doopravdy pomůžeme, když realizujeme co nejdříve, potom své realizace určitě dosáhneme dříve.
Lidstvu můžeme opravdu posloužit jedině tehdy, pokud máme Mír, Světlo a Blaženost. Myšlenka realizace Boha v Boží vybranou Hodinu musí vzejít z hloubky našeho srdce, a ne z našeho intelektuálního poznání. Naneštěstí obvykle ze srdce nepřichází; přichází pouze z naší chytré mysli, která říká: „Četl jsem v knihách a slyšel od Mistra, že pokud nebudu od Boha nic chtít, dá mi všechno.“ Je lepší modlit se k Bohu pro mír mysli, abyste mohli spatřit Pravdu v její úplnosti. Žádat Boha o mír mysli není zločin. Pokud nebudete mít mír mysli, potom můžete být kdekoliv — v metru, v přírodě nebo na Times Square, ale Bůh tam pro vás nebude. Bůh nám dal určitou inteligenci. Když ráno řeknete: „Bože, je na Tobě, jestli budu jíst, nebo ne. Prostě zůstanu v posteli,“ Bůh vám nepřijde vložit jídlo do úst. Ne, Bůh vám dal inteligenci nezbytnou k tomu, abyste pochopili, že musíte vynaložit nějaké úsilí. Musíte vlastním úsilím vstát z postele, osprchovat se a nasnídat.
Chcete-li mít ve svém vnitřním životě čistotu, pokoru, mír mysli a ostatní božské vlastnosti, musíte vynaložit určité úsilí. Je sice pravda, že pokud se k Bohu nebudete za nic modlit, dá vám vše, ale tuto skutečnost je třeba chápat na nejvyšší úrovni. Jak můžete od Boha očekávat, že vám dá všechno, když se k Němu nemodlíte, neusilujete o Jeho realizaci ani na Něj nemyslíte? Dá vám všechno na základě vaší naprosté víry v Něj a na základě vašeho upřímného vnitřního pláče.
Upanišady vzešly z véd. Jaký je rozdíl mezi dary, které dostáváme z véd a které dostáváme z upanišad? Védy připomínají skladiště — je v nich všechno, ale není v tom patřičný řád. Je v nich také nemálo věcí, které už nejsou pro moderní svět, současný život, pro rozvinuté lidské bytosti a inteligentní či rozvinutou mysl důležité. Na pomoc nám přicházejí upanišady. Berou si inspiraci a aspiraci z véd, ale mají svou vlastní originalitu. Upanišady rády přebírají vše, co je ve védách dobré, a svým výjimečným způsobem nám to nabízejí.
Upanišady by bez véd neexistovaly. Védy jsou zdrojem. Védské bohatství lze však většině lidstva nabídnout jedině prostřednictvím upanišad. Upanišady dovedou vstoupit do zdroje a nabídnout jeho osvěcující a naplňující bohatství takovým způsobem, aby ho mohlo přijmout a pochopit celé lidstvo. Tvoří vrchol, vyvrcholení véd, říká se jim védánta. Veškerá indická dosažení na mentální, duchovní, psychické i morální úrovni pocházejí z vytříbeného, rozvinutého, aspirujícího a osvěcujícího vědomí upanišad.
Určitou obdobou védántské filozofie je buddhismus. Buddhistická filozofie však zdůrazňuje jeden zvláštní védántský aspekt. O Buddhovi hovoříme jako o Pánu Soucitu. Mluvíme o Buddhově morální etice. Odkud to vše pochází? Z védánty. Buddha však při vyjadřování védántské a upanišadské pravdy nabídl své vlastní vnitřní světlo jedinečným způsobem. To je důvod, proč je pro běžné lidské bytosti těžké uvěřit, že původním zdrojem Buddhova učení byla védánta.
V západním světě máme Pythágora a Platóna — dva velké filozofy. V jejich filozofii, zejména v Platónově filozofii, můžete vidět výraznou inspiraci upanišadskými myšlenkami. Ze stejného zdroje, z upanišad, pochází také súfismus, západní emocionální nebo psychický mysticismus.
Svět získal z upanišad mnoho významných věcí, ale nechce jim přiznat zásluhu. Nevadí. Dítě si vezme peníze od rodičů a přátelům řekne, že to jsou jeho peníze. Jeho vrstevníci mu to uvěří, ale dospělí řeknou: „Nepracuje. Jak by mohl mít vlastní peníze?“ Vědí, že je dostal od rodičů. Miliony lidí se nechali, ať už vědomě nebo nevědomě, inspirovat upanišadskou naukou. V Indii i na Západě je mnoho cest, mnoho náboženství, které převzaly bohaté světlo upanišad, ale je pro ně těžké přiznat zásluhu jeho zdroji.
Upanišadští zřeci přebývají uvnitř nás. Nepotřebují uznání ani obdiv. Co si tedy přejí? Co očekávají? Přejí si a očekávají, že ryzí hledající začnou používat Pravdu, kterou jim nabídli. Pokud do svého každodenního života vneseme Pravdu, pak bez ohledu na to, odkud tato Pravda pochází, začne se v nás projevovat božskost, a božskost nabídne zdroji své uznání, obdiv a slávu. Dokonce ani Bůh od nás neočekává nebo nevyžaduje nic víc, než abychom ve svém vlastním životě vědomě, neustále, oddaně, oduševněle a nepodmíněně používali Pravdu.From:Sri Chinmoy,Jednota srdce Východu a mysli Západu, část 2, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/oeh_2