Současný lidský život má bohužel daleko k dokonalosti ze spokojenosti a ke spokojenosti z dokonalosti. Vskutku se nám na to nabízí žalostný pohled. Člověk-tělo je nevědomost. Člověk-vitálno je namyšlenost. Člověk-mysl je pochybnost. Člověk-srdce je nejistota. Ale existuje ještě člověk-duše. Duše, která je uvnitř těla, a přesto daleko za vědomím těla spoutaným zemí, je přímým reprezentantem Vnitřního kormidelníka. Člověk-duše je letem aspirace. A nakonec, člověk-Bůh je Blažeností Uspokojení.
Všichni atleti bez výjimky mají potenciál být velcí a dobří. Velký atlet je malý člověk neúnavně inspirovaný. Dobrý atlet je jednoduchý život bezesně probouzený. Velký atlet v nás hledá znamenitost. Dobrý atlet v nás hledá překonání. Znamenitost se celkem často dostane do slepé uličky. Překonávání pokaždé dosahuje stále nového začátku a stále nového svítání. Znamenitost je úspěch a překonávání je pokrok. Atlet v nás je objevitelem úspěchu a tvůrcem pokroku. Vnější svět je žízní po úspěchu. Vnitřní svět je hladem po pokroku.
A co chudák atlet v nás, jehož osud je špatný? Ach, chudáku atlete se špatným osudem, tvá modlitba jednoho dne změní tvůj postoj k Boží Vůli. Tvá nejzazší jednota s Boží Vůlí ti poskytne nekonečně více štěstí, než v co může nanejvýš úspěšný atlet doufat a čeho může dosáhnout.
Jsou dva světy: vnější svět a vnitřní svět. Přesně tak jsou i dvě soutěže: vnější soutěž a vnitřní soutěž. Vnější soutěž začíná a končí. Vnitřní soutěž má start bez začátku a cíl bez konce. Ve vnější soutěži soutěžíme se zbytkem světa. Ve vnitřní soutěži soutěžíme se svým strachem, pochybností, úzkostí, obavami apod. Ve vnitřní soutěži soutěžíme s tisíce let trvající nevědomostí.
Právě pro naše znovu a znovu se opakující žalostné porážky a neúspěchy nesmíme odejít z atletického světa. Ne, musíme jen oduševněleji, oddaněji a bezvýhradněji aspirovat. Jsme spojovacím článkem mezi naší aspirací a inspirací. Aspirací jsme, inspiraci nabízíme.
Naše touha po aspiraci je nejzazším stáváním se. Protože po něčem toužíme, nakonec se tou věcí staneme. Naše touha je naše sebepřekonávání. Překonávání nás vždy zavádí mimo sféru sžíravého strachu a jedovaté pochybnosti. Osvobozeni od strachu se staneme velkými. Osvobozeni od pochyb se staneme dobrými. Velikost ovlivňuje vnějšího člověka. Dobrota inspiruje vnitřního člověka. Není pochyb o tom, že velikost nakonec triumfuje. Ale dobrota věčně a nejvýše vládne v srdci aspirujícího lidstva. Velikost povýšeně a nesprávně říká: „Mám vše. Jsem vším.“ Dobrota pokorně a oduševněle říká: „Můj Milovaný Pán Nejvyšší je pro mě ryzím soucitem. Ze své nekonečné Štědrosti mi v Jeho vybranou Hodinu dopřeje to, co má, a to, čím je.“
Všichni aspirujme. Aspirovat znamená rozšířit své horizonty. Věčný pláč naší věčné cesty je člověk-Bůh. Nekonečný úsměv našeho nekonečného Cíle je Bůh-člověk. Sdílejme tuto nesrovnatelnou moudrost se zbytkem světa, a tak osvoboďme spoutání, vyzařujme lásku, prodlužme mír a posilme jednotu. Jednota představuje plnost a plnost je celistvým člověkem.
Protože se primárně zabýváme světem atletiky, pojďme k jeho zdroji: olympiádě. Olympiáda je nesrovnatelnou, slibnou, slavnou a skvostnou vizí Řecka. A co je touto vizí? Touto vizí není nic jiného než štěstí světa. Štěstí je láska probublávající v novost a naplnění opravdového života, osvěcující život a naplňující život.
Olympiáda se tyčí nad všemi člověkem vytvořenými rozdíly. Je nekonečně větší než závod. Je věčně jasnější než barva. Je nanejvýš lepší než náboženství. Je nejen neustále sjednocena s hladem po vývoji aspirujícího lidstva, ale také jídlem uspokojení a výživou dokonalosti lidstva.
Lidský atlet v nás se upíná k velkému očekávání. Božský atlet v nás se upíná k životu existence, která je odevzdána Boží Vůli, Jeho potěšit Jeho vlastním Způsobem. Nejvyšší atlet v nás je Bůh. Bůh nejvyšší Atlet má ve své nejbližší rodině, která jde v Jeho stopách, tři členy: syna Rychlost, dceru Obratnost a syna Sílu. Obratnost pomáhá svému bratrovi Rychlosti, a tak Rychlost dosahuje nejvyššího vítězství a nejvyšší slávy. Když si to nezbytnost žádá, pomáhá Obratnost také svému bratrovi Síle, a Síla dosahuje bezmezné slávy a bezmezného vítězství. A také, je-li to nutné, pomáhá sestra oběma bratrům, aby dosáhli nejvyššího vítězství a nejvyšší slávy. Celou dobu je Otec pozoruje. Jak se dívá, žehná své dceři Obratnosti v srdcích vděčnosti svých synů. A tyto tři děti na oplátku nabízí svému Otci bezesné ticho a nesmrtelný zvuk svého vítězství.From:Sri Chinmoy,Vnější běh a vnitřní běh, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ori