Měli bychom běhat, i když jsme nesmírně unavení?

Sri Chinmoy: Když jsme nesmírně unavení, není zpravidla doporučené běhat, neboť nám to nijak nepomůže. V tomto případě nebude běh nic jiného než vyčerpání a sebezničení, a to může zanechat v naší mysli hořkou pachuť. Ale občas, i když nejsme nesmírně unaveni, cítíme, že jsme. V tu chvíli nejsme ve skutečnosti fyzicky unavení. Jsme unaveni jen mentálně nebo emocionálně, ale mysl nás přesvědčuje o tom, že jsme unaveni fyzicky. Lidská lenost je tak vychytralá! Chová se jako podvodník, dokonalý podvodník, a my máme obrovskou radost, když projevujeme svému tělu soucit. Vymýšlíme nejrůznější ospravedlnění tělesné lenosti a vnucujeme si pocit, že si tělo zaslouží odpočinek.

Proto musíme být sami k sobě upřímní. Pokud se cítíme opravdu nesmírně unavení, neměli bychom běhat. Musíme se ale ujistit, že to není naše lenivá mysl, lenivé vitálno, ani lenivé fyzické vědomí, které nám vnucuje pocit, že jsme nesmírně unavení. Takovou lstivou vychytralost musíme porazit.

Silou své představivosti můžeme lstivou mysl vyzvat a vyhrát. Když si představujeme, že jsme slabí, oslabujeme sami sebe. Na druhou stranu můžeme sami sebe posílit, když si představíme, že jsme silní. Naše představivost nás často nutí myslet si, že něco nedokážeme udělat nebo něco nedokážeme říci. Často obracíme představivost nesprávným směrem. Takže místo toho, abychom nechali představivost vést nás nazpátek, měli bychom ji použít, aby nás posunula kupředu, směrem k cíli.

From:Sri Chinmoy,Vnější běh a vnitřní běh, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ori