Dalším způsobem, jak si udržet novost a nadšení, je mít jasný, smysluplný a plodný cíl. Pokud si budeme tento smysluplný a plodný cíl neustále připomínat, nadšení a novost zasvitnou samy od sebe. Jestliže si cíle ceníme, sám cíl nám dá nadšení a novost. Neuvědomujeme si, že náš cíl je vědomě dychtivý nám pomoci jej dosáhnout. Myslíme si, že cíl, který je před námi, je k nám lhostejný. Pokud k němu dokážeme dojít, dobře. Pokud k němu dojít nedokážeme, cíl k nám sám nepřijde. Cítíme, že cíl je něco nehybného. Ale tak to není. V případě duchovního hledajícího je cíl vždy postupující, a tento postupující cíl je víc než dychtivý nám pomoci.
Matka si stoupne na určité místo a bude čekat, až se k ní dítě dobatolí nebo k ní doběhne. Matka ale nejen pasivně čeká a pozoruje; je také nesmírně dychtivá, aby se k ní dítě dostalo. Pokud matka uvidí, že se dítě snaží, ale nejde mu to, sama k dítěti přiběhne. Obdobně ve vnitřním světě k nám cíl ve skutečnosti přichází. Pokud si cíle vážíme a cítíme, že je to něco hodnotného, pokud cítíme, že nám nabízí nekonečné dary, tehdy nám sám cíl přirozeně vnitřně pomůže. Cíl nechce, abychom měli vždy pocit, že je nesmírně daleko. Chce, abychom jej dosáhli.From:Sri Chinmoy,Vnější běh a vnitřní běh, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ori