Pokud Amerika s něčím začne, je jen otázkou času, kdy to bude dělat dobře. Když teď Amerika přijala běhy na dlouhé tratě, výrazně se v této oblasti zlepšila. Kolik skvělých, skvělých, super skvělých běžců na dlouhé tratě již Amerika zplodila i přesto, že běhy na dlouhé tratě jsou součástí amerického vědomí jen několik posledních let. Frank Shorter, Bill Rodgers a tolik dalších znesmrtelnili během posledních pár let běh na dlouhé tratě ve vědomí Ameriky. Když vědomí země přijme určitou věc, nastává zlatý věk. Deset nebo dvanáct posledních let se vše točilo jen kolem běhů na krátké tratě. Ale teď nastala v Americe zlatá doba, příhodná doba pro běhy na dlouhé tratě. Kdo se před několika lety zajímal o 24-hodinové závody, závody na 50 mil a 70 mil? I v tisku si člověk mohl jen vzácně přečíst něco o ultramaratonech. Ultramaraton téměř neexistoval. Teď je ale běžný. Po celém světě je velký zájem o běhy na dlouhé tratě, zvláště maratony.
Běhy na dlouhé tratě v nás vzbuzují skutečné pocity dosažení. Běh na sto metrů můžeme běžet čtyřicetkrát za rok a nemáme stejný pocit dosažení, jako když uběhneme jeden maraton. Ale rychlost a vytrvalost jsou obě důležité, zvláště v duchovním životě. Má-li někdo jen rychlost, nemůže nakonec uspět; potřebujeme vytrvalost, protože cíl je docela daleko. Na druhou stranu, pokud má někdo jen vytrvalost a žádnou rychlost, bude trvat věky, než dosáhne cíle. Jedině má-li někdo obě vlastnosti, bude moci učinit velmi dobrý pokrok ve svém duchovním životě a dosáhnout v životě něčeho skutečně velkého.From:Sri Chinmoy,Vnější běh a vnitřní běh, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ori