Jak můžeme cítit, že nás Bůh miluje nekonečně více, než milujeme sami sebe?

Sri Chinmoy: Existenci pudinku dokážeme tehdy, když ho sníme. Lidské v nás cítí, že jsme buď nejnižší, nebo nejvyšší. Když se sjednotí s nejnižším, říká: „Jsem zbytečný, nejsem ničím.“ Tímto způsobem přichází vitálno do popředí a snaží se získat sympatie. Pokaždé, když přijde pochybnost a máme pocit, že nejsme nástrojem Boha, ztrácíme své schopnosti. Jak často zpochybňujeme sami sebe, ponižujeme sami sebe, zabíjíme sami sebe! V okamžiku, kdy zpochybňujeme, že Bůh je uvnitř nás, na zlaté tabulce našeho srdce se objeví tmavý bod. Když nemilujeme sami sebe, tvář slunce je zakryta mraky. V okamžiku, kdy snižujeme své schopnosti a zpochybňujeme sami sebe, v okamžiku, kdy zapomeneme, kým věčně jsme, v tu chvíli jsme od pravdy vzdáleni milióny mil. Milujeme sami sebe, jen když máme pocit, že jsme něčeho dosáhli, anebo cítíme, že zítra nebo pozítří něco uděláme. To je lidské v nás.

Kdo je Bůh? Bůh je naše nejvyšší část, naše nejosvícenější část. Když jako jednotlivci vstoupíme do svého nejvyššího vědomí a víme, že jsme ve všem, patříme všemu a jsme pro všechno, v tu chvíli o sobě nepochybujeme. V tu chvíli jsme vším, kdo koho tedy může zpochybňovat? Ztělesňujeme Boha a chceme Boha odhalit a projevit, a tak ani neuvažujeme o snižování svých schopností. Zde spontánně ztělesňujeme a odhalujeme božské.

Když ta skutečná, nejvyšší, nejosvícenější část v nás vyjde do popředí, v tu chvíli skutečně milujeme sami sebe. Milujeme sami sebe, protože víme, kdo jsme. Láska není žádný vnější pohyb nebo čin. Láska je život a život sám je spontánní nektar a blaženost. A tak Nejvyšší v nás, který je nekonečnou Blažeností, nás miluje nekonečně více, než my milujeme sami sebe.

From:Sri Chinmoy,Poslušnost: nejvyšší ctnost, (knižně nevydáno), 1977
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/osv