Když používáme lidské emoce, tyto emoce se snaží vše zničit. Postupně začnou být emoce omezené jen vlastním tělem konkrétního člověka, poté určitou částí jeho těla. Nebožské emoce vše maří. Emoce ve fyzickém a ve vitálnu, které jsou nečisté, se budou přirozeně pokoušet zničit naše božské vlastnictví a kvality. S negativními emocemi zvyšujeme naši vědomou agresivitu.
Emoce, které nás svazují k našemu omezenému fyzickému vědomí, musíme odhodit. Nakonec se spíše musíme pokusit o osvícení a přeměnu obojího — tužeb i emocí, než se je snažit ovládat a trestat je. Pokud se zabydlíme u božských emocí, můžeme osvítit a přeměnit lidské emoce, které chtějí vlastnit svět a svazovat nás.
Emoce jsou ve své podstatě zcela čisté. Božské emoce rozšiřují naše vědomí a jsou vždy vítané. Když přicházejí z naší duše, říkají: „Přicházíme od Boha, který je Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností.“ Tento druh záchvěvu emocí nám pomáhá vstoupit do našeho nejhlubšího a nejvyššího. Božské emoce jsou vyjádřením vnitřní aspirace. Vyzvedávají nás vzhůru na vnitřní oblohu. Dávají nám pocítit, že jsme všichni stateční, božští bojovníci.
Máme-li zájem o vnitřní svobodu, cítíme-li, že jsme všeprostupující, cítíme-li, že lidstvo je částí a součástí našeho vědomí, potom vlastníme božské emoce. Děje-li se ve světě něco špatného, jsme tím zasaženi, protože svou vlastní existenci opravdově cítíme v srdci lidstva. Chceme-li přeměnit své nižší emoce, potom musíme začít sytit své božské emoce. Naše božské emoce můžeme vědomě sytit tak, že budeme každého jedince vnímat jako dítě Boha a ztělesněnou naději lidstva. Potom budeme mít vnitřní potřebu naplnit Božskost v lidstvu.
Nejvýznamnějším vyjádřením božských emocí je duchovní odpoutání. Odpoutání je třeba chápat patřičným způsobem. Pokud správně chápeme význam zodpovědnosti, potom automaticky porozumíme i významu odpoutání. Kdo nese zodpovědnost? Ne ty nebo já, ne člověk nebo vnější tělo, ale to božské v nás. Můžeme-li naši zodpovědnost upřímně, opravdově a oddaně nabídnout Nejvyššímu uvnitř nás, potom do nás automaticky vstoupí skutečné odpoutání.
Pravé odpoutání nepřichází, když si pomyslíme: „Ó, já nenáležím jemu, on nenáleží mně. On patří někomu jinému, nemějme mezi sebou tedy žádné spojení.“ Pravé duchovní odpoutání přichází pouze tehdy, když cítíme, že jsme Nejvyššímu dali, co máme a čím jsme. Máme přátele, děti, příbuzné. Existujeme s naším tělem, vitálnem, myslí, srdcem a duší. Dokážeme-li nabídnout to, co máme a to, čím jsme k Nohám Nejvyššího a upřímně cítit, že On je zodpovědný, že On je ten, kdo se o nás má starat a kdo se o nás bude starat, teprve potom se můžeme naučit skutečnému odpoutání. Tím, že se budeme zapírat nebo se oddělovat od vědomí ostatních, nemůžeme odpoutání získat. Odpoutání získáme jen tehdy, ucítíme-li, že Božské uvnitř nás je zcela zodpovědné za nás a za ostatní.
Když se nám podaří tohoto odpoutání dosáhnout, naše upřímná aspirace nám řekne, jak daleko můžeme zajít a kdy přerušit naše emocionální vztahy k ostatním. Nejvyšší neustále promlouvá prostřednictvím naší upřímné aspirace. Aspirace má povinnost nám sdělit, kde je hranice odpoutání. Když máme dítě, musíme se o něho starat. Musíme ho vychovávat, poskytovat mu vše nutné a cítit, že božské koná prostřednictvím nás, abychom mu pomohli všemi možnými způsoby, a abychom mu dali každou možnou příležitost. Nebudeme se ale pokoušet ho k nám připoutat. Dokonce i když je malé a začíná dospívat, nebudeme se snažit zasahovat do jeho osobního života. Dovolíme mu, aby zakusilo životní zkušenosti svým vlastním způsobem. Na konci dětství si samo musí vytvořit přímé spojení s Božským a vést svůj vlastní život.
Ve vnitřním životě není vůbec obtížné být odpoutaný od našeho vnějšího prostředí. Když oddělíme svůj život od nevědomosti, pochopíme, že už není nic, od čeho bychom měli být odpoutaní. Celé Boží stvoření se pro nás stane prožitkem moudrosti a světla. Skutečné odpoutání, to obtížně dosažitelné odpoutání, je odpoutání se od nevědomosti, ne odpoutání se od určitého člověka nebo věci.
Čisté emoce rozšiřují naše vědomí, činí sladším naše bytí a naplňují nejen náš život, ale i životy lidí kolem nás. Měli bychom věnovat maximální pozornost božským emocím uvnitř nás, které jsou vše prostupující. Pokud věnujeme božským emocím veškerou pozornost, zpozorujeme, že tmavé, nečisté a k zemi připoutávající emoce se budou automaticky přeměňovat. Budou vhozeny do moře božských emocí, kde se vše pročistí.From:Sri Chinmoy,Čistota: mladší sestra Božskosti, Madal Bal, 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/pd