Když vstoupíme do života aspirace, jednáme s Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Žijeme-li ve světě tužeb, vidíme, že v něm setrvává vášeň. Touha nakonec končí v nižším vitálnu, kde se nachází vášeň. Dokážeme-li pročistit touhy prostřednictvím naší aspirace, uvidíme, že se automaticky i vášeň přemění v intenzivní aspiraci. Abychom pročistili touhy, musíme mít vnitřní aspiraci a tato aspirace přichází, když jsme probuzení uvnitř. Pokud je naše aspirace stálá, potom hořící plamen uvnitř nás vyrovnaně stoupá vzhůru. Pokud ovšem plamen nehoří, stahující síla vitálna se stane velmi mocnou. Neexistuje žádný jiný způsob, jak porazit vášeň nebo jak osvítit vášeň, než pomocí aspirace.
Někteří lidé postupují ve svém duchovním životě velmi, velmi pomalu, protože nemají aspiraci. Jsou ale i lidé, kteří nejenže nemají aspiraci, ale netouží ani po něčem pro sebe, pro lidstvo nebo pro Boha. Tito lidé jsou v nanejvýš žalostné situaci. Bůh jim říká: „Něco je lepší než nic. Je pro vás lepší mít pár tužeb a získat nějaké dočasné uspokojení ze života tužeb, než žít ve vědomí kamene, libujíce si v potěšeních nečinnosti a v nedělání vůbec žádného pokroku.“ Když potom uvidíte, že z naplnění tužeb nezískáváte nic jiného než frustraci, začnete aspirovat.
Existují starší lidé, kteří jsou přesně takoví — nemají téměř žádné touhy, ale současně nemají ani žádnou aspiraci. Ví, že se přibližují smrti, ale neinspiruje je to ani k pláči po naplnění svých tužeb, ani k modlitbě k Bohu či k meditaci na Boha. Nemají dokonce žádnou zvláštní touhu žít.
Jsou ale i vysoce duchovní lidé, kteří nemají žádné touhy, jelikož je překonali. Slouží Bohu v lidstvu s maximální oddaností a nepodmíněnou láskou. Tato podoba života bez tužeb je tou jedinou uspokojující.
Má-li někdo touhy, ale nemá aspiraci, je to lepší, než nemít ani touhy ani aspiraci. Takový člověk bude mít spoustu nezbytných zkušeností, a nakonec uvidí, že v naplnění tužeb není žádné naplnění. Poté skočí do moře aspirace. Vrátí-li se ale někdo do říše tužeb poté, co jednou vstoupil do světa aspirace, je to opravdová katastrofa. Pokud někdo neaspiruje, můžeme říct, že je jen neznalým jedincem; neví, že existuje něco jako vnitřní mír, vnitřní blaženost, vnitřní světlo. Nespatřil-li někdo světlo a zůstává v temné místnosti, Bůh ho nebude obviňovat z toho, že si není vědom existence místnosti plné světla. Ale pokud už tuto zkušenost měl a chce se poté vrátit do obyčejného světa, stane se obětí frustrace a vnitřního zničení. Když člověk jednou pozná záři světla v osvícené místnosti a vitálno ho stáhne znovu zpět do tmavé místnosti, zasáhne ho nanejvýš mučivá vnitřní duševní bolest. Když spatřil světlo, získaná radost měla určitou intenzitu. V temné místnosti je rovněž intenzita, ale tato intenzita je jako ostrý nůž. Ve světlé místnosti byl někdo, kdo mu mohl ukázat, jak nůž správně použít. V temné místnosti mu ale nikdo neporadí a on se pobodá.
Vstoupíte-li jednou do duchovního života, nikdy, nikdy se nevracejte zpět do obyčejného života. Vrátíte-li se zpět do obyčejného života, stanete se terčem výsměchu ve vnějším světě a terčem nedůvěry ve světě vnitřním. Lidé budou říkat: „Tento člověk selhal, to je důvod, proč to vzdal a vrátil se zpět k nám.“ Božské síly ve vesmíru řeknou: „Ó, on se o nás nezajímá — zajímá se více o svět nevědomosti,“ a už se vám nikdy nebudou snažit pomáhat. Stejně tak vy budete neustále vědomě či nevědomě srovnávat božský život, který jste opustili, s životem, do kterého jste se vrátili. Toto srovnávání bude vždy v neprospěch pro obyčejný život. Vaše duše, božská jiskra uvnitř vás, vám dá pocítit, že jste vzdali něco nanejvýš plodného. Váš běžný život zcela prostoupí frustrace. Pokud nedokážete být upřímní a skočit do moře duchovního života celým svým srdcem, potom je lepší zůstat na břehu s vašimi touhami, dokud nebudete skutečně připraveni přijmout duchovní život natrvalo.From:Sri Chinmoy,Čistota: mladší sestra Božskosti, Madal Bal, 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/pd