Zaslíbené Světlo ze světa Za

Část II — Otázky a odpovědi

Zajímalo by mě, jestli bych měl před začátkem meditace a koncentrace dýchat zvláštním způsobem.

Na začátku můžete začít s počítáním jedna-čtyři-dva. Jakmile získáte s tímto dechovým cvičením zkušenosti, dokážete ho provádět v rytmu čtyři-šestnáct-osm: nádech na čtyři doby, zadržení dechu na šestnáct a výdech na osm. K tomu však musíte dospět postupně. Někteří lidé cvičí tuto techniku v rytmu osm-třicet dva-šestnáct, ale toto není pro začátečníky.

Jiná technika, kterou můžete vyzkoušet, je střídavé dýchání. Provádí se tak, že si nejprve palcem zakryjete pravou nosní dírku a levou nosní dírkou se dlouze nadechnete. Při nádechu opakujte jednou Boží jméno. Poté zadržte dech na čtyři doby a opakujte přitom Boží jméno čtyřikrát. A nakonec uvolněte pravou nosní dírku, prsteníčkem si zakryjte levou nosní dírku a vydechněte na dvě doby, což znamená dvakrát zopakovat Boží jméno. Poté to udělejte obráceně, neboli začněte s uzavřenou levou nosní dírkou. Při provádění tohoto cvičení se nemusíte nadechovat a vydechovat tiše. Nevadí, když budete hluční. Ale samozřejmě by se toto cvičení nemělo provádět na veřejnosti nebo tam, kde se jiní lidé snaží v tichosti meditovat.

Dýchání jedna-čtyři-dva byste neměli cvičit více než čtyři nebo pět minut a střídavé dýchání byste neměli provádět více než několikrát za sebou. Budete-li jej dělat dvacetkrát, čtyřicetkrát nebo padesátkrát, vystoupí z počátku páteře žár a vejde do vaší hlavy, což v ní vyvolá napětí a bolest. Je to jako přejídání. Jíst je dobré, ale když jíte nenasytně, zkazíte si žaludek. Tento vnitřní žár působí stejně. Přitáhnete-li ho více, než na kolik stačí vaše schopnost, místo aby vám dal míruplnou mysl, přinese vám arogantní, rozbouřenou a ničivou mysl. Později, až zvětšíte svou vnitřní schopnost, budete moci provádět střídavé dýchání deset nebo patnáct minut.

Když zkouším meditovat a vést duchovní život, trápí mě obtíže a odrazování. Co bych měl dělat?

Když v duchovním životě meditujeme, co ve skutečnosti děláme? Krmíme duši, svou vnitřní bytost. Dokonce i když duši nemůžeme nakrmit každý den nejblaženěji, nesmíme se vzdát. Lepší je nakrmit duši čímkoli než ji nechat hladovět. Proto se nikdy nevzdávejte; vždy se pokuste meditovat.

Cesta k realizaci Boha je dlouhá. Zatímco kráčíte po cestě, někdy vidíte překrásné stromy s květy, listovím a ovocem. Jindy vidíte, že je zde jen cesta, bez krásné krajiny. Někdy můžete cítit, že jste na nekonečné cestě vyprahlou pouští a že cíl je nemožně daleko. Ale nemůžete se vzdát chůze jen proto, že se vám vzdálenost zdá být velká anebo že jste unaveni a nemáte žádnou inspiraci. Musíte být božskými bojovníky a postupovat kupředu statečně a neúnavně.

Hledající nekonečné Pravdy musí mít trpělivost rolníka. Rolník oře pole a zušlechťuje půdu. Pak musí počkat, až mu Bůh dá déšť, aby semínko mohlo vyrůst v rostlinku. Stejně tak je v duchovním životě potřebné jak naše osobní úsilí, tak i Boží Milost. Musíme cvičit meditaci, ale musíme cítit nezbytnost Boží Milosti jako deště. Když bude Boží Milost sestupovat a naše lidské úsilí stoupat, budeme schopni dobře meditovat podle své sladké vůle. Pokročilí duchovní hledající mohou meditovat v kteroukoliv chvíli, v kterémkoliv čase, na kterémkoliv místě.

Ve své meditaci a ve svém duchovním životě cítím, že bojuji proti času, kvůli mé nedočkavosti dosáhnout cíle. Je to špatný postoj?

Jestliže cítíte, že vás každý okamžik vede k vašemu cíli, pak je tento pokrok sám o sobě určitým dílčím cílem. Božský pokrok, skutečný pokrok, nemůžete od svého cíle oddělit. Místo bojování s časem byste se co nejvíce měli snažit, abyste z každé vteřiny získali duchovní užitek, duchovní pokrok. Pokaždé, když uděláte pokrok, musíte cítit, že jste se dotkli něčeho z cíle samotného, jeho maličké části. Takto budete cítit, že skutečně postupujete vpřed.

Proč je pro mě tak obtížné odevzdat se mému duchovnímu životu?

Myslíš si, že musíš být chytrý, aby ses udržel na zemi. Myslíš si, že musíš dělat kompromisy mezi svými touhami a světem, který vidíš kolem sebe. A tak cokoliv ti země dává, dokonce i když je to utrpení, myslíš si, že to musíš přijmout.

Chceš-li vést aspirující život, musíš mít stejný postoj k duchovním věcem. Musíš cítit, že když se nebudeš modlit, když nebudeš meditovat, budeš zcela ztracen. Nebudeš-li plakat, neodevzdáš-li se vyšší božskosti, celá tvoje existence nebude mít žádný význam a ty nemáš důvod zůstávat na zemi. Musíš cítit, že bez vnitřního vedení jsi naprosto bezmocný a ztracený. Toto vnitřní vedení přichází, jen když skutečně chceš odevzdat svou nevědomost Světlu v sobě.

Na zemi jsou milióny a miliardy lidí, kteří se nemodlí a nemeditují, ale stále existují, ačkoliv mohou žít zvířecím životem. Ale pokud cítíš, že nestačí na zemi jen přežívat, cítíš-li, že tvé bytí by mělo mít nějaký význam, nějaký účel, nějaké naplnění, musíš vstoupit do vnitřního života, duchovního života.

Četl jsem, že když člověk používá sexuální energii, tak současně vyčerpává i určitou duchovní energii. Je to pravda? A pokud ano, co je třeba dělat, když chce někdo vést duchovní život?

Nemůžete však realizovat Boha přes noc. To je nemožné! Akademický titul nezískáte za jeden den, nebo dokonce ani za rok. Jeho dosažení si může vyžádat dvacet let studia. A realizace Boha je mnohem obtížnější předmět. Aby člověk realizoval Boha, vyžaduje to mnoho inkarnací aspirace a duchovní disciplíny. Možnost vaší realizace Boha záleží v každém životě na vaší současné aspiraci a na vašem předchozím duchovním životě.

Řeknete-li začátečníkovi, že se bude muset okamžitě vzdát svého nižšího vitálního života, svého sexuálního života, potom řekne: „To není možné. Jak bych to mohl dokázat?“ Bude-li to muset udělat hned, pak nikdy do duchovního života nevstoupí. Může ale pomalu a neustále postupovat ke svému cíli. Pokud se bude snažit běžet příliš rychle a nebude k tomu mít schopnosti, tak prostě odpadne. Ztratí i tu omezenou aspiraci, kterou má.

Přeměna sexuálního života jedince se podobá opouštění zlozvyku, pro mnoho lidí je to však obvykle obtížnější a trvá to déle. Řekněme, že někdo hodně pije. Pokud pije šestkrát nebo sedmkrát za den, ať nejprve pochopí, že je to pro jeho realizaci Boha škodlivé. Potom by měl zkusit pít méně. Jestliže pije šestkrát denně, ať to změní na pětkrát denně. Po čase ať zkusí pít čtyřikrát denně. Po nějaké době ať pije třikrát denně. Postupně ať sníží svoji touhu po alkoholu.

V obyčejném lidském životě máme mnoho slabostí. Pokusíme-li se porazit všechny naráz, tělo se bude bránit a zhroutí se. Tělo se vzbouří a my budeme roztrháni na kousky. K pomalému a postupnému překonání našich tužeb musíme mít skutečnou vnitřní vůli, vůli duše. Silou své aspirace musíme potřebu sexu postupně zmenšit. Aspirace a hrubá fyzická touha se budou vzájemně přetahovat a naše přirozenost se bude pomalu očišťovat.

Na základě svého vnitřního nutkání musíme běžet ke Světlu. Potom uvidíme, že je velký rozdíl mezi potěšením a radostí. Po potěšení vždy následuje zklamání a po zklamání nevyhnutelně přichází zničení. Po radosti však následuje větší a bohatší radost a v radosti získáváme skutečné naplnění.