Na začátku je modlitba důležitá pro každého. Meditace přichází později. Pomocí modlitby vrůstáme jako jedinci do nejvyšší božskosti. Avšak kdykoliv se modlíme, existuje zde jemná tužba po něčem. Můžeme to nazvat aspirací, protože se modlíme, abychom se stali dobrými, abychom řekli něco dobrého, udělali něco dobrého, abychom měli něco božského, co nemáme, nebo abychom se osvobodili od pochyb, žárlivosti, strachu a podobně. V meditaci to neděláme. Pouze vědomě necháme sami sebe vstoupit do záře světla, nebo vzýváme univerzální Světlo, aby přeměnilo naši nevědomost na moudrost.
Na západě realizovalo Boha mnoho svatých. Nestarali se o meditaci, jen se co nejintenzivněji modlili. V Západním světě se mluví více o modlitbě, než o meditaci. Na východě se dává více pozornosti meditaci. Rozdíl mezi modlitbou a meditací je tento: když se modlím, já mluvím a Bůh poslouchá. Když medituji, Bůh mluví a já poslouchám.
Chceme-li vyjádřit rozdíl mezi modlitbou a meditací, můžeme říci, že modlitba je vědomý vzestup lidského vědomí a meditace je pozvání Nekonečna nebo nabídka Nekonečnu. Je to každý jednotlivec, kdo si vybere, zda by chtěl dělat rychlý pokrok pomocí modlitby nebo meditace.
Často používáme výraz 'aspirace'. Aspirace je jak v modlitbě, tak i v meditaci. Ten, kdo se modlí, cítí vnitřní pláč po dosažení Boha, po realizaci Boha. Když se modlíme, stoupáme vzhůru, vzhůru, vzhůru. Ten, kdo medituje, cítí vnitřní potřebu přinést Boží Vědomí přímo do své bytosti, do svého vlastního vědomí. Aspirace je jediný klíč jak pro modlitbu, tak i pro meditaci. Buďto budeme my stoupat k Němu, nebo On sestoupí k nám. Výsledek bude stejný. Bůh přebývá ve třetím poschodí, ale když přijde do prvního poschodí, bude to stále ten stejný Bůh. Jeden aspirující může jít nahoru a získat Ho; jiný Ho může snést dolů. Když se modlíme, jdeme nahoru a dotkneme se Ho; když meditujeme, snášíme Ho dolů do svého vědomí.From:Sri Chinmoy,Svět modlitby, svět mantry a svět džapy, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/pwm