Tato odvaha není odvahou hrubého povýšeného člověka, který druhého udeří, aby prosadil svou nadřazenost. Je zcela jiná. Tato odvaha je naše neustálé uvědomování si toho, do čeho vstupujeme, čím se stáváme a co projevujeme.
Musíme odvážně skočit do oceánu duchovnosti, je ale nutné vědět, že neskáčeme do moře nejistoty. Nejistota a duchovnost k sobě nepatří. Když mluvíme o odvaze, musíme si uvědomit, že odvaha znamená jistotu. Boha nerealizujeme přemírou horlivosti. Realizujeme Jej pomocí neustálého sebenabízení. Sebenabízení je nanejvýš mocná zbraň, neboť v sebenabízení se nachází odvaha. Když víme, že Bůh patří nám a my patříme Bohu, cítíme, jak v nás na povrch proudí spontánní odvaha.
Bůh a vy jste věčně jedním, jeden naplňující druhého. Máte-li nezdolnou odvahu nebo sílu duše, můžete naplnit Nejvyššího a Nejvyšší může naplnit vás. Toto cítíte silou své vše-dávající, vše-obětující vnitřní odvahy.From:Sri Chinmoy,Duhové květiny, část 1, (knižně nevydáno), 1973
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/rf_1