Přijetí sám sebe

Každý musí přijmout sám sebe takového, jaký je: napůl nevědomost a napůl poznání. Dokud sami sebe zcela nepřijmeme jako součást nevědomosti i poznání, nemůžeme dosáhnout Cíle. Nejdříve musíme přijmout obojí, temnotu i světlo. Poté musíme dát větší důraz, nekonečně větší důraz na světlo v nás. Jen tak může být přeměněna nevědomá, temná část v nás. Přijmeme-li ale jen část sebe samotných, oddělujíc temnotu od světla, jen něco zakrýváme a klameme sami sebe. Jen doufáme, že temnota zmizí. Toto je ale obrovská chyba. Světlo i temnota by měly být nejprve přijaty jako celek, a jen pak můžeme prostřednictvím naší aspirace věnovat plnou pozornost světlu. A když věnujeme pozornost světlu, světlo se přirozeně rozšíří a temnota zmizí. Tehdy se zcela staneme tím, čím jsme. To, co jsme, je Bůh v podobě projevení, projevení Sebe Samotného.

From:Sri Chinmoy,Duhové květiny, část 1, (knižně nevydáno), 1973
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/rf_1