Velmi často procházíme utrpením, když se pokoušíme dosáhnout dokonalosti, protože musíme překonávat naše nedostatky.

Sri Chinmoy: Zde používáš výraz „dokonalost“ podle svého vlastního mentálního chápání. Z duchovního hlediska je ale dokonalostí pokrok. Když jsem byl dítětem, musel jsem se učit bengálské abecedě. V bengálštině jsou jiná písmena, ale říkejme jim ABC. Když jsem se naučil první písmeno: „A“, byl jsem podle své maminky dokonalý. Potom, když jsem se naučil ostatní písmena, a nakonec celou abecedu, cítila, že její dítě dosáhlo ještě větší dokonalosti. I kdyby toto dítě muselo ještě chodit do mateřské školky, základní školy, střední školy a jinam, moje matka vždy, když jsem dělal pokrok, cítila, že jsem byl dokonalý.

Řekněme, že jsem včera ve svém duchovním životě toužil mít deset aut, deset domů a deset tenisových kurtů. Ale nyní moje touha poklesla a chci pouze pět aut, pět domů a pět tenisových kurtů. Učinil jsem pokrok a tento pokrok je mojí dokonalostí. Zítra budu chtít jen jeden tenisový kurt a po několika dnech nebo týdnech už nebude záležet na tom, že nemám ani ten. Třebaže rád hraji tenis, řeknu díky svému duchovnímu pokroku: „Je-li to Boží Vůle, nechť mi dá tenisový kurt. Není-li to Jeho Vůle, potom ho nepotřebuji.“

Původně nebyl Bůh ani na obrázku, ale nyní říkám, že chci tenisový kurt jen tehdy, je-li to Boží Vůle. To se nazývá pokrokem, a přichází to z poklesu našich pozemských tužeb a ze vzrůstu našich nebeských aspirací. Mám-li ve světě aspirace pochybnost nebo nějakou jinou špatnou kvalitu, budu se ji pokoušet zmenšit a nakonec osvítit. Cokoliv, co je ve mně nebožské, se budu pokoušet zmenšit a cokoliv, co je ve mně božské, se budu pokoušet zvětšit. Tomuto druhu pokroku se říká dokonalost.

Řekněme, že právě teď mohu meditovat jenom dvě minuty. Potom se postupně naučím meditovat tři minuty, pět minut, hodinu. Takhle se v začátcích pokouším činit pokrok, protože takto jej chápe moje mysl. Přijde ale čas, kdy božské ve mně, můj Vnitřní Pilot, mi dá pochopit, že nezáleží na tom, jak dlouho medituji, ale že vrcholnou důležitost má dušeplnost, s jakou medituji. Bůh mi řekne, že je lepší meditovat dušeplně sedm sekund, než strávit před oltářem sedm hodin s myšlenkami na to, co jsem ráno jedl, nebo co dělá Rusko a Amerika. Když si toto uvědomím, budu se pokoušet o svůj pokrok jiným způsobem.

Dokonalost není nalezena v určité výšce — jako vrcholek hory. Dokonalosti, které můžeme dosáhnout, není konce. Co shledáváme jako dokonalost dnes, je jen výchozím bodem pro vyšší dokonalost, o kterou se budeme snažit zítra. Na počátku spočívá naše představa o dokonalosti v tom, že budeme schopni meditovat jednu hodinu, a tak zkoušíme prodlužovat délku naší meditace. Ale potom pochopíme, že naše dokonalost závisí na tom, jak dušeplně a mocně meditujeme, a proto zkoušíme učinit naši meditaci více dušeplnou. Nakonec si uvědomíme, že to, jak se naše meditace může stát dušeplnější a mocnější, nemá hranice a my vidíme, že pokrok, který můžeme učinit, nemá konec. Jedině skutečná a dokonalá dokonalost je stálým pokrokem.

From:Sri Chinmoy,Rusko a ruské Boží rozkvétající srdce, Sri Chinmoy Centrum, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/rgb