Existuje spojení nebo most mezi vnitřním a vnějším světem?

Sri Chinmoy: Ano, mezi vnitřním a vnějším světem existuje spojení. Co se nyní děje, je to, že nevěnujeme pozornost vnitřnímu světu. Většinu času trávíme na povrchu. Celou pozornost dáváme vnějšímu světu. Nevěnujeme ani pět minut meditaci nebo koncentraci na náš vnitřní, skutečný svět. Jsme dvacet čtyři hodiny v pohybu, mluvíme, jsme hluční a žijeme v uspěchaném a rušném světě.

Opravdový duchovní hledající cítí, že mezi vnitřním světem a vnějším světem existuje spojení. A ještě něco dalšího cítí. Cítí, že jen když sytíme vnitřní svět, může mít vnější svět svůj pravý smysl. Tělo je vnější svět. Tělo sytíme pravidelně třikrát denně. Děláme to a budeme to dělat nadále, dokud nevydechneme naposledy. Kromě toho je však hluboko uvnitř nás božské dítě, zvané duše. Abychom udrželi tělo naživu, jíme, avšak abychom pomohli duši, abychom naplnili její božské poslání na zemi, na to čas nemáme. Dokud a pokud nebude naplněna duše, která je vědomým představitelem Boha v nás, nemůžeme být ve svém vnějším životě nikdy naplněni.

Jak vytvoříme tento spojovací článek? Známe-li božské umění koncentrace, známe-li božské umění meditace, známe-li božské umění kontemplace, můžeme snadno a vědomě sjednotit vnitřní a vnější svět. A ke svému největšímu údivu spatříme, že vnější svět, který je nyní plný složitosti, nesouladu a podobně, se stane harmonickým, prostým, přímočarým a opravdovým. Vnitřní život má schopnost zjednodušit složitosti vnějšího života. Vnitřní svět a vnější svět musí jít společně. Co se jinak stane? Vnitřní život bude muset čekat tisíciletí, aby širému světu nabídl Boží Pravdu, a vnější život bude muset po tisíciletí zůstat pustou pouští.

Mezi vnitřním a vnějším světem je bezpochyby spojení. Toto spojení musíme vědomě cítit, a nakonec se musíme tohoto spojení dotknout a posílit ho odhodláním své duše, zasvěcenou službou a ochotou svého těla. Nyní tělo poslouchá mysl. Když mysl řekne: „Jdi tudy,“ tělo jde. V následujícím okamžiku mysl řekne: „Ne, ne, ne! To je špatná cesta, jdi někudy jinudy!“ a tělo poslechne. Takto tělo limitováno. Avšak daleko za říší mysli je duše. Duše je zaplavená světlem. Jestliže se vědomě snažíme, abychom měli volný přístup k vnitřní bytosti, k duši, světlo duše přirozeně vyjde do popředí a bude nám v každém okamžiku pomáhat, abychom se vypořádali s plíživou temnotou v nás i kolem nás. A nakonec spatříme, že jsme buď přeměnili temnotu ve světlo, anebo jsme se od temnoty ocitli miliony a miliony mil daleko a koupeme se v moři nekonečného světla.

Jestliže bude fyzické tělo naslouchat duši, a ne pochybovačnou, pochybující a rafinovanou, složitou, ničivou, neaspirující mysl, pak bude spojení mezi vnitřním světem a vnějším světem neustále posilováno a navzájem se budou doplňovat. To znamená, že vnitřní svět bude potřebovat vnější svět jako svůj kočár a vnější svět bude potřebovat vnitřní svět jako svého kočího. Je-li kočár bez kočího, je k ničemu, protože bez kočího se nepohne. Stejně tak, je-li kočí bez kočáru, je také zbytečný. A tak jsou potřební oba, kočí i kočár. Jsou stejně důležití. Podobně, vnější život a vnitřní život jsou oba stejně důležití.

From:Sri Chinmoy,Realizace duše a projevení cíle, (knižně nevydáno), 1997
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/rsg