Existuje nějaký důvod, proč se zdá, že většina duší chce projevení a málo duší chce jednotu nebo dokonalost? ¹

Sri Chinmoy: Vidíte, že většina se tady dnes zajímá nejvíce o projevení, ale když vezmeme v úvahu všechna naše Centra, možná se mnoho lidí stará také o ostatní kvality. Ale řekněme, že se lidé obecně starají víc o projevení. Co se rozumí projevením? Projevení znamená odhalení. Duše využívá pro projevení dynamické vitálno. My si myslíme, že bez těla nemůžeme manifestovat. To je pravda, ale musíme si uvědomit, že bez vitálna, buď dynamického, nebo agresivního vitálna, nemůžeme projevit vůbec nic.

Je to vitální tlak, který nutí fyzické, aby pracovalo. Pokud je člověk neklidný, říkáme, že jeho tělo se hýbe. Ale vlastní pohyb pochází z jeho vitálna. Nechte tělo osamocené a uvidíte, že je zcela netečné. Tělo má velmi, velmi, velmi omezené světlo. V dynamickém vitálnu je trochu světla. A v aspirující mysli je více světla. V psychickém srdci je hojné světlo. Lidé se více starají o projevení, protože kvůli svým ambicím každý chce něco dokázat. Na zemi je jen málo lidí, kteří nechtějí nic dělat. Ano, mohou v tichosti sedět, protože jsou od přirozenosti líní. Pokud však někdo udělá něco pozoruhodného, okamžitě do nich vstoupí touha a řeknou: "Ach, kdybych to tak mohl udělat také!" Když žijeme duchovní život, neděláme to. Vidíme-li, že někdo udělal něco mimořádného, nezávidíme mu. Buď si myslíme, že to jsme my, kdo to udělal, a že jsme se sjednotili s jeho skutečným duchovním životem, nebo cítíme: "Je to dobré pro něj, ale já potřebuji dělat něco jiného, něco, co mi dává větší radost. On je nejlepším běžcem a já jsem nejlepším zpěvákem," nebo "Jsem aspirant. Ať jsem nejlepší aspirant a on ať je nejlepší běžec nebo zpěvák." Tímto způsobem se osvobodíme. S nikým nesoutěžíme. Ale v běžném životě, když absolutně líný člověk, který se nechce pohnout ani o píď, jde do na fotbalový zápas, a tam vidí, jak jsou hráči dynamičtí, tak si pomyslí: "Jak bych si přál, abych byl takový hráč!" Podívejte se na to! Pouze před hodinou říkal, že odpočinek je ta nejdůležitější věc, jeho nejoblíbenější věc, ale právě teď vidí, jak tito hráči kopají do míče a chce to také dělat. Nyní se chce projevit ve fotbale.

Takto se chovají běžní lidé. Vitálno chce ihned něco udělat, i když ví, že to tělo nezajímá. Člověk si neuvědomuje, že jeho tělo nemá zájem něco dělat a že se jeho duše nestará o to, aby se to stalo; ale v okamžiku, kdy vidí, že někdo něčeho dosáhl, říká: "Musím toho také dosáhnout." Celý den a noc spal, odpočíval; byl v jiném světě. Ale když vidí úspěch někoho, okamžitě se stane chamtivým a cítí, že musí dělat totéž.

Ale duchovní lidé se tak nechovají. Baví je to, ale cítí, že mají svůj vlastní cíl, nebo že se sjednotí s tím, kdo to dokázal. Když vidím, že někdo běží velmi rychle, mám pocit, že jsem nejrychlejší běžec. Požádejte mě, abych běžel s nejrychlejším běžcem a budu daleko vzadu. Ale když někdo běží, mám takovou radost, protože cítím, že jsem to já, kdo běží nejrychleji. Nebo jako hledající říkám, že jeho cílem je stát se nejrychlejším běžcem a mým cílem je realizovat Boha. Tímto způsobem je hledající ve mně v bezpečí. Ale obyčejní lidé se takhle nebudou chovat. Budou jednat ve svém vitálnu. Nic nedělají, a zároveň když ve stejný okamžik vidí, že někdo něčeho dosáhl, okamžitě se pokusí to uchvátit. Bez práce chtějí dosáhnout stejného jména a slávy, stejného obdivu, což je nemožné. Takto se projevuje manifestace u obyčejných, neaspirujících lidí. Ale u upřímně aspirujících je to jiné.

From:Sri Chinmoy,Realizace duše a projevení cíle, (knižně nevydáno), 1997
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/rsg