Dokonalost je strom.
Dokonalá dokonalost je ovoce.
Spekulace člověka o dokonalosti je jeho nevědomost. Koncentrace člověka na dokonalost je jeho znalost. Meditace člověka na dokonalost je jeho moudrost. Kontemplace člověka na dokonalost je jeho světlo osvícení, jeho svět přeměňující vnitřní oko.
Poselství Boha je dokonalost.
Poselství člověka je pokušení.Poselství Boha je dokonalost.
Poselství člověka je frustrace.Poselství Boha je dokonalost.
Poselství člověka je zkáza.Plačme a zkoušejme.
Když pláčeme, abychom viděli transcendentální Světlo, a když se snažíme zdokonalit svou vnější povahu, naše dokonalost nezůstává příliš vzdálená. Dokonalost je naše.
Projevujme a ovládejme.
Když v sobě projevujeme božské a ovládáme to zvířecí v nás, začíná v nás růst dokonalost. Květ dokonalosti se rozvíjí.
Dívejme se a buďme.
Když zkoušíme vidět pravdu Božíma Očima, ne svýma vlastníma očima, a když se vědomě pokoušíme být odevzdaným nástrojem Boha, dokonalost okamžitě zazáří. Zlaté Vše dokonalosti vábí naše aspirující srdce. Je pravda, že dokonalost nemůže být dosažena přes noc. Realizace nemůže být dosažena najednou. Trvá to určitou dobu.
Dovolte mi, abych vám vyprávěl příběh. Jednou přišel mladý hledající za duchovním Mistrem pro zasvěcení a ten ho řádně zasvětil. Následující den hledající řekl: "Mistře, teď, když jsi mě zasvětil, musíš mi dát realizaci. Chci vidět Boha."
Mistr řekl: "Můj chlapče, jak bys mohl za jeden den realizoval Boha?"
Za dva dny hledající zase řekl: "Ó, chci realizovat Boha."
Mistr mu řekl: "Nejsi připraven."
O několik dní později pronesl znovu stejný požadavek: "Mistře, chci realizovat Boha." Nedokončil ještě svůj úkol. Svou duchovní cestu nezačal správně. Mistr jej zasvětil teprve před pár dny, a už teď chtěl realizaci, aniž by postupoval správným způsobem. Bez plavání v moři aspirace chtěl realizovat Boha.
Když se šel Mistr koupat do Gangy, požádal tohoto žáka, aby šel s ním. Jakmile vstoupili do vody, Mistr stlačil hlavu žáka na pár minut pod vodu. Když ho pustil, Mistr se ho zeptal: "Co jsi cítil, když jsem ti držel hlavu pod vodou?"
"Mistře, lapal jsem po vzduchu, skoro jsem umíral a myslel jsem, že to nepřežiju. V okamžiku, kdy jsi mě pustil, život se mi vrátil." Mistr řekl: "Pokud se můžeš dostat do stejného stavu vědomí a budeš mít pocit, že bez Boha nemůžeš žít ani pár minut, realizuješ Boha. V tu chvíli realizuješ Boha silou své nejvyšší aspirace. Tvůj nejjasnější vnitřní plamen se musí zapálit a pak musíš plakat — plakat po Bohu tak, jak dítě pláče po své matce. Teprve poté je možné realizovat Boha."
Žák se naučil tuto lekci. Upřímně a oduševněle vstoupil do duchovního života a plnil všechny požadavky svého Mistra. S celým srdcem se pustil do duchovního života. Cítil potřebu osvobodit se z pole působnosti touhy. Cítil, že musí vrůst do rostoucího plamene aspirace, stálé aspirace. Tehdy jeho realizace již nebyla daleko. Realizoval Boha.
Když používáme termín "Nebe", cítíme, že Nebe je samé světlo, radost a dokonalost. Ale kde je toto Nebe? Je hluboko v našem nitru, v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce. Vysoké Nebe, vyšší Nebe a nejvyšší Nebe je uvnitř nás.
Když nabízíme naše oduševnělé myšlenky svým bratrům a sestrám, žijeme ve vysokém Nebi.
Když nabízíme výsledky našich oduševnělých činů lidstvu, žijeme ve vyšším Nebi.
Konečně, když bezvýhradně a bezpodmínečně nabízíme svůj oduševnělý život celému lidstvu, žijeme v nejvyšším Nebi.
V nejvyšším Nebi můžeme žít každý den. Bůh nám k tomu dal schopnost. Dal nám potenciál. Jsme to my, kdo musí projevit svůj vnitřní potenciál a schopnost. Všichni jsme naplněni nezdolnou vnitřní odvahou. Bohužel nepoužíváme svou vnitřní neomezenou kapacitu. Používáme svou vnější omezenou kapacitu. Máme strach se ponořit hluboko dovnitř. Uvnitř je poklad. Uvnitř je klíč. Nevíme, kam jsme klíč položili. Už jsme na to úplně zapomněli. Nevíme, kde poklad leží.
V tomto okamžiku si uvědomujeme potřebu duchovního Mistra, který ví, kde je klíč a kde leží poklad. Nedává hledajícímu něco svého vlastního. Jen vynáší vnitřní bohatství hledajícího do popředí. Realizace Boha není jeho výhradním monopolem. Všichni bez pochyby realizují Boha. Je to jen otázka času. Někdo realizuje Boha dnes silou své vnitřní inspirace. Druhý realizuje Boha zítra silou své upřímné aspirace. Každý bude realizovat Boha v Boží vybrané hodině. Avšak ti, kteří jsou upřímní hledající, mohou svou cestu urychlit. K našemu cíli můžeme kráčet. K našemu cíli můžeme pochodovat. K našemu cíli můžeme běžet. Pokud poběžíme, přirozeně dosáhneme cíle dříve než ti, kteří k cíli kráčí.
Cíl-dokonalost. Dokonalá dokonalost se musí projevit zde na zemi, ale jak? Cestu musíme začít inspirací. Každý den musíme cítit hluboko uvnitř nás, ve všech našich aktivitách, potřebu inspirace. Bez inspirace nemůžeme dosáhnout opravdového úspěchu. Pak musíme jít ještě o krok dál. Po inspiraci musíme cítit potřebu aspirace. Inspirace není vše. Musíme aspirovat po dosažení Zlatého Veškerenstva, abychom viděli zlatý Břeh za hranicemi světa Za, stále se překonávajícího světa Za. To je to, co očekáváme od aspirace, stoupajícího plamene uvnitř nás.
Ale aspirace nestačí. Musíme meditovat. Aspirace zahrnuje meditaci. Když meditujeme, musíme cítit, že vstupujeme do Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Nejsou to jen vágní pojmy, ale naše skutečné vlastnictví. Jednoho dne vstoupíme do našeho vlastního božského vlastnictví — do Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti - je to naše rodné právo.
Pak, když budeme ve své meditaci pokročilí, když nám meditace začne nabízet své ovoce, vstoupíme do oblasti realizace. Uvědomíme si nejvyšší Pravdu v tomto těle, tady na zemi. Abychom realizovali Boha, nemusíme nikam odcházet. Abychom praktikovali duchovnost, nemusíme jít do himálajských jeskyní nebo na vrchol zasněžených hor. Ne. Praktikovat duchovnost musíme tady na zemi, ve shonu běžného života. Musíme přijmout zemi takovou, jaká je. Pokud se budeme země bát, pokud se budeme zemi vyhýbat, pak se realizace Boha neuskuteční. Nejvyšší Pravdu si musíme uvědomit tady na zemi.
Ale ani realizace nestačí. Po realizaci ji musíme odhalit. Pokud neodhalíme svou realizaci, budeme se chovat jako blázen, který si schovává svůj poklad. To není správné. Svou realizaci musíme nabídnout formou jejího odhalení lidstvu.
Přesto ani odhalení nestačí. Musíme vstoupit do oblasti projevení. Pokud neprojevíme, co jsme si zde na zemi uvědomili, jestliže Matka Země nepřijme ovoce naší realizace, a pokud si ji nebude moci uchovat navždy, nikdy nemůžeme být skutečně naplněni. Matka Země musí být živena plodem naší realizace. Realizace se musí projevit zde na zemi; a když dojde k projevení, musí se projevit dokonalá dokonalost. Dokonalá dokonalost není nic jiného než absolutní projev Boží transcendentální Vůle zde na zemi.
Všichni jsme hledající nekonečné Pravdy. Naší povinností je stoupat vysoko, výš a nejvýš. Každá lidská bytost přišla do světa s poselstvím dokonalosti. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nerealizovaná. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nenaplněná. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nedokonalá.
Realizace, naplnění a dokonalost: to jsou tři bratři. Realizace je nejmladší, naplnění je prostřední a dokonalá Dokonalost je v rodině nejstarší. Tito tři bratři musí jít společně. Musí chodit po poli aspirace. Musí plavat v moři meditace. Musí létat na obloze, na modrém nebi kontemplace. Boží Realizace, Boží Odhalení a Boží Projevení se může uskutečnit pouze tehdy, když člověk cítí, že musí překonat sám sebe. Jeho dnešní cíl není konečným cílem. Dnešní cíl musí být zítra překonán. Dnešní cíl je základním kamenem. Každou chvíli musíme překonat sami sebe a při překonávání budeme hluboko uvnitř nás opatrovat poselství dokonalosti.
Jestliže cítíme, že aspirace je jediná věc, kterou potřebujeme, a jediná věc, o kterou usilujeme, pak se dokonalost musí významně projevit ve všech našich činnostech. V aspiraci leží klíč, kterým můžeme nakonec otevřít dveře dokonalé Dokonalosti.From:Sri Chinmoy,Realizace duše a projevení cíle, (knižně nevydáno), 1997
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/rsg