Akt I, scéna I

(Buddha se svými žáky. Vchází Ráhul, jeho syn. Všichni žáci jsou rádi, že vidí Buddhova mladého syna.)

RÁHUL: Otče?

BUDDHA: Ano, můj synu?

RÁHUL: Matka říká, že jsi dal radost stovkám lidí. I já bych teď od tebe chtěl radost.

BUDDHA: Pověz mi, synu, jakou radost bys ode mě chtěl?

RÁHUL: Chci svůj podíl tvého bohatství, tvého majetku. Díky tvému majetku už zbohatlo tolik lidí. Teď chci být bohatý i já.

BUDDHA: Můj synku, mé bohatství je trochu jiné. Já nemám žádné peníze. Nemám žádný majetek. Mám jen vnitřní bohatství — Mír, Světlo a Blaženost.

RÁHUL: Já vím, otče, matka mi o tvém bohatství vyprávěla. Máš nekonečný Mír, nekonečnou Lásku, nekonečnou Radost, nekonečnou Blaženost. Já chci svůj podíl. Jsem tvůj syn. Chci následovat tvou cestu.

BUDDHA: Ale vždyť jsi dítě, jsi ještě malý chlapec. Jak bys teď mohl vstoupit na duchovní cestu?

RÁHUL: Co je na tom špatného, otče? Copak je tvoje duchovnost jen pro dospělé, a ne pro děti? Je ta Pravda, kterou jsi poznal, jenom pro staré? Není snad Pravda pro každého? Není snad Bůh pro každého, otče?

BUDDHA: Výborně, mé dítě, výborně, můj synu! Přijímám svou porážku. Pravda je pro všechny. A ty můžeš sdílet mou Lásku, můj Mír a mé Světlo, tak jako je sdílejí ostatní. Rozdělím se s tebou o svou Radost, o svůj Mír, o své Osvícení.

RÁHUL: Otče, přijal jsi mě za svého žáka?

BUDDHA: Ano, přijal jsem tě celým svým srdcem a celou svou duší, můj synu.

RÁHUL: Pak musíš přijmout ještě někoho. Je tu ještě jeden hledající, kterého musíš přijmout jako svého žáka.

BUDDHA: Kdo je to? Koho musím přijmout, synku?

RÁHUL: Mou matku. Má matka se chce stát tvým žákem.

BUDDHA: (chvíli mlčí) Můj synu, nepřijímám ženy za žáky, za své opravdové žáky.

RÁHUL: Proč ne, otče? Copak ženy nemůžou realizovat nejvyšší Pravdu? Máš veliké srdce. Každý říká, že Buddhovo srdce je široké jako nekonečný oceán. Jestli je tvé srdce tak veliké, jak můžeš ženám upírat Pravdu, kterou jsi poznal? Otče, to není spravedlivé. Musíš matku přijmout. A jakmile ji přijmeš, musíš přijmout všechny ženy.

BUDDHA: Můj synu, jsem na tebe opravdu hrdý. Jsi ještě dítě, neviděl jsi ani jedenáct jar, ale tvá vnitřní moudrost je hluboká. Můj synu, tvé pochopení Pravdy mě naplnilo velikou radostí a pýchou. Celý svět mi naslouchá. Mám stovky žáků, kteří mě oddaně poslouchají. Já poslechnu tebe s pýchou svého srdce a s radostí své duše. Běž a pověz své matce, že jsem i ji přijal za svého opravdového žáka. Dnes vás oba přijímám do šanghy, svého duchovního společenství.

From:Sri Chinmoy,Siddhárta se stává Buddhou, Madal Bal, 2006
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sbb