Jaký je vztah mezi božskou Láskou a božským Soucitem?

Sri Chinmoy: Boží Láska je pro každého. Je jako slunce. Člověk musí jen nechat okno svého srdce otevřené, aby božskou Lásku přijal. Boží Soucit je pro několik vybraných. Boží Soucit je jako magnet, který aspiranta přitahuje směrem k jeho cíli. Je to mocná síla, která aspiranta neustále vede, nutí a táhne a nedovolí mu na cestě seberealizace couvnout. Boží Láska utěšuje aspiranta a pomáhá mu, ale pokud aspirant usne, Božská Láska jej nebude nutit vstát a nepřinutí jej, aby pokračoval ve své cestě. Boží Soucit není jako lidský soucit. Lidským způsobem můžeme cítit k někomu soucit a lítost, ale tento soucit nemá sílu změnit člověka a donutit ho běžet od jeho nevědomosti ke Světlu. V případě Božího Soucitu jde o sílu, která aspiranta mění a transformuje a zabraňuje mu, aby ve svém duchovním životě dělal závažné chyby. Pokud by neexistoval Boží Soucit, žádný můj žák by nemohl jít po cestě Seberealizace. Je to Soucit, který nás chrání před děláním vážných chyb a před sejitím z cesty. Boží Soucit k žákovi přichází prostřednictvím Milosti Mistra. Když ukazuje Bůh svůj Soucit skrze duchovního Mistra, očekává, že se Mu hledající ihned stane blízkým, bližším, nejbližším. Prostřednictvím samotného Soucitu se může žák stát nejbližším Bohu.

Láska může být často špatně pochopena. Projeví-li někdo lásku, lidé si mohou myslet, že je ze tím nějaký motiv. Myslí si: „Vyjadřuje mi výjimečnou lásku, takže chce výjimečnou laskavost.“ V pocitu lásky mezi Guruem a žákem může být láska žáka a láska Gurua vyrovnaná na padesát procent. Ale v Soucitu může nabízet Guru devadesát devět a žák jedno procento, a dokonce i s tímto jedním procentem zkouší žák vstoupit na pole nevědomosti. Když přijde Soucit, letí jako šíp a boří závoj Nevědomosti.

Láska může zůstat dokonce i s nevědomostí, ale Soucit ne. Soucit musí být úspěšný; jinak může být stažen. Zůstane několik vteřin, několik minut nebo let; musí ale poslat zprávu nejvyšší Autoritě a říci, zda byl úspěšný nebo ne. Může přijít chvíle, kdy nejvyšší Autorita řekne: „Je to pustá poušť. Vrať se.“ Potom musí Soucit letět zpět k nejvyšší Autoritě, k Nejvyššímu.

Skutečný duchovní Mistr zkouší přistoupit ke svým žákům se sněhobílou, nejčistší láskou. Ale často nepochodí, protože jeho láska nezíská žádnou odezvu. A tak změní přístup a zkusí soucit. Ale často i jeho soucit je odmítnut a nepochopen do takové míry, že se vlastně špatně použije a zneužije. Lidé přidávají motivy k Mistrově nejčistší lásce a soucitu. Když Mistr někoho ocení, tento člověk pochybuje o jeho motivech: „Jak by mohl být Mistr tak dobrý? Jak by mohl být tak hodný? Asi po mně chce něco dalšího, něco důležitého.“

Se svou láskou neuspěl a se svým soucitem také neuspěl. Co zbývá? Nevyhnutelná přísnost! Láska i soucit stále zůstávají, ale kromě těchto dvou božských kvalit Mistr přidá přísnou vnitřní i vnější disciplínu. Nakonec, když neuspěje v životě aspiranta s vnitřní a vnější disciplínou, je přinucen mu říct, že tato cesta pro něj není. Jeho mise se může naplnit a růst jen silou opravdové vnitřní oddanosti a nezištnou oddanou službou.

From:Sri Chinmoy,Loď služby a převozník lásky, část 2, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sbl_2