Víme, jak neustále plakat. Pláčeme po věcech, které nás opustily a zklamaly nás; pláčeme po egu a jeho dětech: po strachu, pochybnostech, úzkostech a obavách. Pláčeme po jménu a slávě, po penězích, bohatství a majetku; ale nepláčeme k Bohu po Jeho Světle a Blaženosti. Nepláčeme po tom, po čem máme určeno, abychom plakali; nepláčeme po bohatství, které jsme již kdysi dávno měli.
Nemůžeme si s věčnou Pravdou a nejvyšší Skutečností jen hrát; musíme si jich cenit. Jestliže si v tomto světě něčeho ceníme, budeme těžce pracovat, abychom toho dosáhli. Nebudeme-li těžce pracovat, nic nezískáme. Neceníme-li si moudrosti, jak v nás může moudrost zasvitnout? Jen když jsme pro ni těžce pracovali, tak v nás zasvitne. Za všechno, co získáváme, musíme něco svého nabídnout; ale vidíme, že to, co jsme nabídli, je ničím ve srovnání s tím, co získáváme. Otevřít dveře trvá vteřinu a ten, kdo vejde, Věčný Host, nám přináší Věčnost. Neděláme-li si ale starosti s otevřením dveří, proč by měl přijít? Neceníme si Ho; cítíme, že nám přináší zbytečnosti a věci, které nepotřebujeme.
V duchovním životě si musíme neustále cenit Míru, Světla a Blaženosti a plakat po nich. Jen tak můžeme očekávat, že je od Boha získáme. Jinak, i když nám Bůh přinese Mír, Světlo a Blaženost v nezměrném množství, řekneme, že to nepotřebujeme. Budeme cítit, že Boží Milost jedná prostřednictvím naší modlitby a meditace, ale nebudeme ji chtít přijmout. Nebudeme-li si vážit toho, co nám Bůh dává, Bůh se na nás nebude zlobit. Jen počká, až budeme připraveni Jeho vnitřní Bohatství přijmout.From:Sri Chinmoy,Loď služby a převozník lásky, část 2, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sbl_2