Loď služby a převozník lásky, část 1

Část I — Láska, oddanost a odevzdanost

Autorův úvod: láska, oddanost, odevzdanost

Láska je uvědomění. Oddanost je odhalení. Odevzdanost je projevení.

Láska je význam života. Oddanost je tajemství života. Odevzdanost je Cíl života.

Ve své lásce vidím Boha-Matku. Ve své oddanosti vidím Boha-Otce. Ve svém odevzdání vidím Boha-Matku i Boha-Otce společně v jednom těle.

Láska bez oddanosti je nesmyslná. Oddanost bez odevzdanosti je neplodná.

Láska s oddaností byla na začátku mé cesty. Oddanost s odevzdaností jsou na konci mé cesty.

Miluji Nejvyššího, protože jsem přišel od Něj. Oddávám se Nejvyššímu, protože se chci k Němu vrátit. Odevzdávám se Nejvyššímu, protože On žije ve mně a já žiji v Něm.

Láska

Láska je tajný klíč, který dovolí člověku otevřít Boží Dveře. Kde je láska, čistá láska, božská láska, tam je naplnění. Kde není láska, je trápení, zklamání a smrt. Prvním krokem na naší cestě je láska, druhým je oddanost a třetím krokem je odevzdanost. Nejprve musíme Boha milovat. Potom se Mu musíme oddat, a nakonec musíme být u Jeho Nohou a naplnit sami sebe.

Co je láska? Pokud láska znamená někoho nebo něco vlastnit, potom to není skutečná láska; není to pravá láska. Pokud láska znamená dávat a stát se jedním se vším, s lidstvem a s božskostí, potom to je skutečná láska. Pravá láska je naše naprostá jednota s milovaným předmětem a s vlastníkem lásky. Kdo je vlastníkem lásky? Bůh.

Koho milujeme? Milujeme Nejvyššího v každém člověku. Když milujeme tělo, svazujeme sami sebe; když milujeme duši, osvobozujeme se. Je to duše v jednotlivci, Nejvyšší v každé lidské bytosti, koho musíme milovat.

Nic nemůže být větší než láska. Bůh je velký jen proto, že má nekonečnou Lásku. Chceme-li definovat Boha, můžeme Jej definovat milióny způsobů, ale přeji si říci, že žádná definice Boha není tak výstižná, jak definice Boha jako veškeré Lásky. Pokud do naší mysli vstoupí strach, když řekneme „Bůh“, tehdy jsme od Něj milióny a miliardy mil vzdáleni. Pokud vyjde do popředí láska, když opakujeme jméno Boha, tehdy je naše modlitba, naše koncentrace, naše meditace a naše kontemplace opravdová. Nemůže být žádná větší moudrost, žádná větší znalost než láska.

Modlíme se k Bohu. Proč? K Bohu se modlíme proto, že je veškerou Láskou. Bůh není jako přísný učitel s rákoskou, který nás neustále trestá. Právě proto, že Bůh je veškerou Láskou, Soucitem, jdeme k Němu, a ne k někomu jinému. Nejvyšší poznání spočívá v lásce.

Svět existuje jen proto, že na zemi stále existuje láska. Kdyby tato jediná božská kvalita opustila svět, potom by na zemi nemohl být žádný život. Žádná jiná božská kvalita nemůže vytvořit, udržet a naplnit Boha zde na zemi tak, jako kvalita lásky. Božská láska neznamená emocionální výměnu lidských myšlenek nebo nápadů; je naplněním jednoty.

Občas můžeme požadovat nejvyšší Spravedlnost; občas můžeme požadovat nekonečný Soucit. Uvnitř nekonečného Soucitu ucítíme živoucí dech lásky. Na druhou stranu, uvnitř nejvyšší Spravedlnosti ucítíme živoucí přítomnost lásky.

Božskou lásku nemůžeme svázat svými lidskými myšlenkami nebo představami, ale můžeme ji svázat neustálým sebeobětováním. Božská láska je nekonečná, ale nekonečné v nás můžeme svázat sebeobětováním. Co je toto sebeobětování? Sebeobětování je naše neustálá dychtivost a vnitřní pláč formované jen Nejvyšším v nás, vnitřním Kormidelníkem v nás. Ale dokonce i když nabídneme svou srdečnou a oduševnělou poslušnost vnitřnímu Kormidelníkovi v nás samých, stále nebudeme zcela naplněni. Můžeme-li ale odvážně a upřímně říct vnitřnímu Kormidelníkovi, že je to On, kdo bude odpovědný za naše životy, za naši realizaci a za projevení naší duše na zemi, tak jen tehdy bude naše role zcela naplněna.

Láska znamená přijetí. Co přijmeme? Přijmeme tento náš svět kolem nás a uvnitř nás. Nepřijmeme-li svět, který je vnějším Tělem Boha, odmítneme a popřeme Boha tiše a tajně, jestliže ne kategoricky. Po přijetí světa musíme sloužit světu, který jsme přijali. Chceme-li sloužit světu způsobem, kterým svět chce, zůstaneme navždy v nevědomosti. Současně nebudeme schopni osvítit ani kousek vnitřních a vnějších problémů světa. Musíme světu sloužit způsobem, který po nás chce náš vnitřní Kormidelník. Takto nejen naplníme Nejvyššího v nás, ale naplníme Nejvyššího ve světě.

Když se sjednotíme s někým, kdo je plný strachu, získáme určitý druh radosti. Přicházíme mu pomoct vyřešit jeho problém a pak jsme chyceni jeho strachem. Přicházíme, abychom soucítili s ostatními, trpíme s nimi a nemůžeme z jejich utrpení vystoupit. Pravda, je dobré se ztotožnit s utrpením ostatních, ale je hloupost se sjednotit s problémy někoho, komu nemůžeme dodat odvahu a smělost, komu nemůžeme dodat sílu čelit skutečnosti nebo mu nemůžeme pomoct vidět božskou sílu v něm samotném. K čemu je projevování sympatie někomu, když mu nemůžeme ukázat naši vroucí sílu nebo mu nemůžeme dát pevné vedení vstříc ke světlu?

Oddanost

Kdo je v aspirujícím vyšší já? Vyšší já je Mistr; a dosáhne-li aspirant vyššího já, může vidět, že on a Mistr jsou zcela jedním. Pokud chce aspirant poznat své vyšší já, což je Bůh, může ho poznat prostředníctvím jednoty se svým Mistrem, protože Mistr a Bůh se sjednotili. Jak? Mistr se sjednotil s Bohem na základě svého sebeuvědomění a sebepoznání. Stal se přímou cestou k Bohu a tuto cestu může používat jak Bůh, tak aspirující.

Pokud se skutečně oddám, jak potom mohu oddělit sám sebe od věci, pro kterou aspiruji? Nemohu se oddělit od nejvyššího, nejhlubšího a nejvzdálenějšího. Kapka vstupuje a sjednocuje se s nekonečným oceánem. Když zcela nabídneme sami sebe, nic neztrácíme.

Odevzdání

Tvář světa nemůžeme změnit a přeměnit našim lidským egem, lidskou vůlí nebo odhodláním, naši neustálým lidským úsilím. To je nemožné! Neznamená to však, že osobní nebo lidské úsilí nemá žádnou cenu. Osobní úsilí se musí vyvíjet neustále, neúnavně a spontánně. Ale musíme vzývat vyšší Sílu, která nás tajně a tiše inspiruje k tomuto osobnímu úsilí. Osobní úsilí se nevyvíjí samo o sobě. Je to božská vyšší Síla, vyšší Síla nekonečného Za, která sytí a inspiruje vyvíjet naše osobní úsilí, vůli, odhodlání ve všem, co říkáme, děláme a čím se stáváme.

Odevzdání je nejsložitější slovo v našem vnitřním slovníku. Aspirant může používat neustále slovo odevzdání, ale když přijde na otázku odevzdání, student je připraven na všechno jiné než na odevzdání.

Žák jednou přišel k velkému duchovnímu Mistrovi a řekl:" Odevzdávám ti celou svoji bytost. od této chvíle budu tvým otrokem.". Duchovní Mistr řekl:"Udělej tedy toto."Žák odpověděl: "Ó, ne. To je příliš těžké. Kromě tohoto, udělám cokoliv." Potom Mistr řekl:" Udělej tamto." Žák znovu odpověděl, "Ó ne, to je také velmi těžké. Udělám něco jiného." Takto, byl ubohý Mistr pětadvacetkrát odmítnut. Mistr poté řekl:" Dozajista, jsi můj nejlepší žák. Nikdo není tak velký, tak upřímný, tak oddaný jako jsi ty."

Vím, že odevzdání je těžší na Západě než na Východě, ale obtížné je jedna věc a nemožné druhá. Jestliže někdo říká, že rostlina odevzdání, strom odevzdání na Západě nemohou růst, řeknu, že se zcela mýlí. Zde na Západě můžeme pozorovat odevzdání v jeho nejčistším smyslu, v jeho nanejvýš božské smyslu, ačkoliv je vzácné.

Stojím-li před vámi, klaním-li se, komu se klaním? Klaním se Nejvyššímu ve vás. A když se klaníte vy, když máte sepjaté ruce, klaníte se Nejvyššímu ve mně. Moje nejvyšší a vaše nejvyšší nikdy nemohou být dvě odlišné věci. Vaše nejvyšší a moje nejvyšší jsou stejné, ale já jsem si, bohužel na rozdíl od vás, vašeho nejvyššího vědomý. To je důvod, proč vám neustále vtloukám myšlenku, že každý z nás je vybraným dítětem Nejvyššího, nejdražší dítě Nejvyššího a že máme nekonečnou příležitost a schopnost naplnit Nejvyššího zde na zemi.

Část II — Otázky a odpovědi

Jsem student. Jak mohu studovat, a přitom si v mysli udržet Boha?

Musíš cítit, že studuješ jen kvůli tomu, že cítíš potřebu těšit Boha, jen kvůli tomu, že Bůh chce, abys studoval. Celou dobu musíš cítit, že nestuduješ proto, abys udělal radost sobě nebo členům své rodiny, ale jen abys udělal radost Bohu. Ciť, že Bůh je jako matka, která pozoruje své dítě, jak studuje. Jakmile děláš radost Bohu, děláš radost svým rodičům, děláš radost svým příbuzným, děláš radost svému vlastnímu já. Bůh by však měl být na prvním místě.

Musíš považovat své studium za určitou podobu služby Bohu. Jestliže studuješ dobře a dostáváš dobré známky, protože cítíš, že tohle je tvá služba Bohu, pak těšíš Boha. Dnes Bůh chce, abys studoval. Až zítra dokončíš svá studia, Bůh tě vnitřně požádá, abys dělal něco jiného. Pozítří tě může požádat, abys dělal něco dalšího. A tak v každé oblasti musíš Boha těšit Jeho vlastním způsobem.

Jak bychom měli přistupovat k pomoci druhým?

Pomáhat ostatním, abychom nasytili své vlastní ego, je zbytečné. Musíš vědět, že je to vážná chyba a že zpozdí tvůj vlastní pokrok. Takže nejlepší věc je cítit, jestli dostáváš vnitřní povel pomáhat ostatním. Jestliže cítíš, že máš vnitřní povel, abys pracoval tímto způsobem, potom tvým dalším úkolem je dělat to oddaně. Měl bys být vděčný svému Vnitřnímu Pilotovi, za to, že tě povolal sloužit Mu tímto způsobem. Pokud však nedostáváš povel z vnitřního, vyššího zdroje, potom musíš vědět, že vaše činnost je motivována egem: V tomto případě bys měl přestat.

Takže, přeje-li si někdo pomáhat druhým, musí nejdříve určit důvod svého přání. Je motivováno egem nebo je to přání duše? Jestliže je hledající upřímný, ale nemá duchovního Mistra, může získat božské vedení tím, že půjde hluboko dovnitř při své meditaci. Na druhou stranu, vytvořil-li si skutečnou vnitřní jednotu s vědomím duchovního Mistra, bude Mistr aspirantovi radit a převezme zodpovědnost za žákovo jednání.

Jaký bychom měli mít postoj k pomoci druhým?

Řekněme, že neznáte pravdu, ale máte aspiraci a o někoho upřímný zájem. Chcete mu pomoct, ale nevíte, co říct. V tuto chvíli nevytvářejte myšlenku, jak mu pomoct nebo co mu říct, nebo jak dosáhnout pravdy. Učiňte svoji mysl prázdnou nádobou. Potom nechte tuto nádobu naplnit Božím Světlem a Moudrostí a jen ji s ním sdílejte. Jak to můžete provést? Můžete to provést jen skrz neustále odevzdání.

Pochopit slovo odevzdání je nanejvýš obtížné, jakmile se však začnete odevzdávat, uvidíte, že je to velmi snadné. Odevzdáváte se Nejvyššímu, části ve vás samotných, která vám zůstává stále skrytá. Odevzdání neznamená, že se odevzdáváte třetí osobě, někomu, kdo je vám cizí a kdo vás využije svým vlastním způsobem. Ne! Jste to vy, kdo vstupuje do svého vlastního nejvyššího a nejhlubšího a jakmile toto uděláte, můžete nechat nejvyšší a nejhlubší proudit skrze vás, abyste pomohli pomoct jinému člověku.

Můžete a měli byste pomáhat lidem, ale když pomáháte, ciťte, že jste pouze nástrojem - cestou - a ne tím, kdo vykonává. Pokud zaujmete postoj toho, kdo vykonává, nehledě na to, jak můžete být duchovně vyspělí, vaše pomoc nebude mít žádný smysl. Ale když cítíte, že jste nástrojem, potom jste kdykoliv oprávněni pomoct. Také musíme vědět, zdali máme skutečně co nabídnout. Někteří lidé mají velká ega, a s nimi chtějí pomáhat. Jsou také jiní lidé, kteří mají spontánní pocit, že musí pomáhat lidem. Není to kvůli jejich egu, ale také dělají chybu, protože nejednají jako vědomé nástroje Nejvyššího. Dále je zde třetí kategorie lidí, ti, kteří mají kapacitu a kteří jsou neustále vedeni Božským, Nejvyšším. Pomáhají a slouží lidem, protože to, aby pomáhali, pochází od Boha.

Pokud je člověk v zásadě filantrop, ale je neúspěšný v dosažení realizace Boha, jaká bude jeho duchovní role poté, co zemře?

Rád bych jasněji porozuměl rozdílu mezi pomáhajícím a sloužícím člověkem. Zdá se mi, že se tato slova mohou snadno zaměňovat.

Dokonce i v roli hledajícího, jestliže někdo neaspiruje, vynoří se pýcha. A cítí-li, že pomáhá, automaticky vystoupí do popředí nevědomá pýcha. Hledající slouží vysokému Mistrovi a stává se pyšným, že má příležitost sloužit takovému Mistrovi. Místo pýchy by měl ale cítit vděčnost. Měl by nabídnout svou oduševnělou modlitbu a uznání, že dostal příležitost mu sloužit. Vidí-li Mistr, že jeho současný pomocník je plný pýchy a domýšlivosti, může jej snadno vyměnit za někoho jiného.

Při používání slova ‚pomoc‘ musíme být opatrní. Pomoct nám, vést nás a formovat nás může jen vnitřní Kormidelník. Používejme spíš slovo ‚služba‘. Když Mistrovi sloužíme, musíme být velmi opatrní. Dnes je někdo Mistrovi blízký, ale zítra může být ten stejný člověk odvrhnut na druhý konec světa, pokud nesprávně použije požehnání Mistra. Musí cítit, že jeho služba je největší příležitostí a že ji nesmí zneužít. Je-li někdo zaplaven pýchou, že ho jeho Mistr ocenil, okamžitě upadne. Je-li zneužita příležitost sloužit Mistrovi, bude odebrána. Musíme být pokorní. Nehrajeme-li svou roli dobře, má Bůh plné právo změnit nástroj.

Jak můžeme sloužit Nejvyššímu?

Jaké místo v duchovním životě zaujímá práce?

Pokud mám především oddaný přístup k Bohu, měl bych také provádět zasvěcenou službu (karma jóga) a poznání (džňána jóga)?

Jakou má důležitost oddaná služba?

Tou největší službou je mít vědomou, odevzdanou jednotu s Mistrem a s Nejvyšším. Všechny ostatní druhy služby nám ale značně pomáhají vstoupit do bezpodmínečně odevzdaného života. Začněte tam, kde jste nyní, a v každém okamžiku nabízejte Nejvyššímu svou zasvěcenou službu.

Největší prospěch získáte, jen když se ve vnitřním světě zcela sjednotíte se mnou. Jste-li se mnou ve vnitřním světě opravdu sjednoceni, můžete být se mnou snadno sjednoceni i ve vnějším světě. Když vstoupíte z vnější světa do vnitřního, můžete selhat, ale vyjdete-li z vnitřního světa do vnějšího, musíte být vždy úspěšní. Během práce zkuste prosím cítit, že se mnou ve vnitřním světě pochodujete. To, co nabízíte ve svých vnějších aktivitách, je vnitřní věnování. To, co dýcháte, je můj vnitřní dech.

Jaký by měl být náš postoj, když pro tebe děláme nesobeckou službu?

Oddaná činnost, odevzdaná činnost může být obdobou kontemplace. Když vás požádám, abyste něco udělali, prosím ciťte, že je to skrz oddanou činnost, kdy se vás snažím k sobě, k božské realitě ve mně přiblížit. Je to pro vás příležitost, skutečná příležitost. Můžete se ke mně přiblížit skrz svou meditaci a zasvěcenou činnost. Meditace je jedna věc; zasvěcená služba druhá.

Existuje vnitřní činnost a vnější činnost. Požádám-li někoho, aby něco udělal, je to vnější činnost. Skrz svou zasvěcenou činnost se mi přiblíží. Ale vy, které jsem nepožádal udělat určitou práci, mi můžete vnitřně nabídnout své upřímné přání, aby on svou práci udělal dobře, tehdy je to vaše vnitřní činnost. Jestliže požádám někoho jiného, aby něco udělal, a vy žárlíte a cítíte se bídně, potom nezískáváte vůbec nic. Nevědomě také vytváříte tomu člověku problém. Vaše žárlivost, vaše nebožské myšlenky a další špatné síly do něj vstupují a brání mu v provádění jeho činnosti. Stává se nevědomě obětí těchto myšlenek a potom svou činnost nemůže vykonávat oddaně.

Měli bychom během nesobecké služby meditovat?

Jakou roli hraje nesobecká služba na vaší cestě?

Pokaždé, když vykonáváme nesobeckou službu, zvyšujeme naší kapacitu. Bůh je všudypřítomný. Je univerzálním Vědomím. Když vykonáváme nesobeckou službu, cítíme jednotu se zbytkem lidstva a sjednocujeme se s tímto univerzálním Vědomím. Pokaždé, když uděláme něco nesobecky, rozšíříme naše vědomí od jednoho k mnoha. Nejprve začínáme jednotou s našimi duchovními bratry a sestrami a ta se potom rozšiřuje do zbytku světa. Je zde rozšíření, objevení naší vlastní skutečnosti, která je naplněna v sebe-rozpětí.

Musíme však cítit, že tato nesobecká služba, není činem obětování: je to čin objevování. Pokud ji bereme jako obětování, potom si rozvíjíme jakousi podobu ega: "Obětuji vše pro ostatní, oni jsou všichni neužiteční tvorové." Nic mi dávají na oplátku. Jsem jediný, kdo dává, ostatní pouze získávají." Jestliže to bereme tímto způsobem, jen si rozvíjíme naše subtilní ego, což je skutečný zloděj v nás.

Měli by žáci přijímat službu jiných žáků?

Jaký je vztah mezi službou a love-offerings pro Centrum?

Jsem duchovní člověk. Jestliže půjdu do potravin a požádám o brambory a další věci a pokusím se zaplatit svým světlem, vyhodí mě. V tu chvíli potřebuji materiální sílu. Vyděláváte ty peníze svou těžkou prací. Když něco dáváte, je to podoba meditace. Dáte-li jeden dolar, ciťte, že vaše těžce vydělané peníze jsou vaše zasvěcení. Neexistuje rozdíl mezi nesobeckým zasvěcením a skutečnou meditací. Sebe-zasvěcení je podoba meditace.

Musíte však vědět, že mě penězi nebudete moci spoutat. Co mě bude moci spoutat je láska, oddanost a odevzdání žáků. Dáte-li mi milióny a milióny dolarů nebo mi dáte Empire State Building, hlad Nejvyššího po Jeho nekonečné manifestaci tímto nebude uspokojen. Pokud ale přichází oddanost a zasvěcení, potom jsem zcela uspokojen. V Gítě, Krišna říká, že dá-li mu někdo okvětní lístek, pouze lístek, je spokojen. Ti, kteří nabízejí své peníze s postojem zasvěcené služby, velmi pomáhají mojí misi. Neznevažuji ty, kteří dávají, ale jejich služba prospívá jen tehdy, dělají-li to s oddaností a zasvěcením.

Jak se ti mohu stát blízkým, Guru?

Nejde o to pracovat oduševněle pouze tehdy, když vás požádám, abyste něco udělali v mojí přítomnosti. To není zasvěcená služba. Je to křivda a urážka mé vnitřní bytosti, staráte-li se pouze o mou fyzickou přítomnost. Zasvěcená služba přichází, jestliže cítíte mou vnitřní přítomnost nehledě na to, kde jste nebo kde jsem já. Centra v Portoriku, Jamaice, Západní Indii a Švýcarsku vykonávají zasvěcenou službu. Nemají mou fyzickou přítomnost. Co potřebují a co dostávají, je moje vnitřní přítomnost. A tak pokud se mi chce někdo stát blízkým, musí rozvíjet vědomí mé vnitřní přítomnosti.

Když sloužíte, zvyšujete svojí vnímavost. Nyní jste velmi omezení a vaše schopnost vnímavosti je velmi limitovaná. Ale čím více budete sloužit Nejvyššímu, tím větší vnímavost budete mít. Jestliže budete mít vnímavost v nezměrné míře, budete moci od duchovního Mistra získat více božského požehnání a více božského zájmu.

Otázka: Jak se mohu naučit oddat se ti?

Jak se mohu naučit oddat se ti?

Existuje jen jeden Guru, jeden Mistr a to je Nejvyšší. Abyste byli zcela oddaní, musíte milovat Nejvyššího ve mně nekonečně více, než milujete něco nebo někoho na zemi. Nejsem to já, koho milujete, je to Nejvyšší. Tento Nejvyšší musí ve všem přicházet jako první. V té chvíli neexistuje matka, otec, bratr, sestra, manželka, manžel. Jestliže cítíte, že je zde někdo, kdo je vám ve vašem životě dražší než já, potom děláte chybu. Manžel, manželka, bratr nebo sestra jsou důležití, ale toto přátelství nebo jednota trvá dvacet, třicet, čtyřicet nebo padesát let a potom vyprchá. V další inkarnaci s vámi váš nejdražší přítel nebo nejdražší člověk na zemi možná nebude mít nic společného. Tyto vztahy jsou dočasné. Kráčíte společně, poté se rozdělíte. Musíte mít však na paměti, že existuje věčný Přítel, věčný Otec a Matka a to je Nejvyšší v Mistrovi.

Musíte cítit, že ten, kdo vás spojuje s Milovaným Nejvyšším, který je vším, by měl být ve vašem životě nejdůležitější. Na světě je mnoho, mnoho lidí, kteří nemají spojení s Bohem. Zde nemám žádnou zásluhu. Ne! Pouze si přeji říci, že je zde někdo, kdo pro vás pracuje, kdo pracuje ve vašem zájmu a to je váš Mistr. Na vnější úrovni s vámi nemusím mluvit více než tři měsíce, ale vnitřně musíte cítit, že na vás myslím více, než myslíte sami na sebe. To, že na vás neustále myslím, je pro vaši dokonalost a osvobození. Přijmu-li vás za žáka, nepřicházím jako nadřazený nebo vládce; přicházím jako věčný přítel, který vám chce ukázat Světlo Nejvyššího. Jakmile vám ukážu Světlo, moje role končí. Jestliže cítíte, že Nejvyšší ve mně je nekonečně schopnější pro vás dělat a dávat vám věci než kdokoliv jiný na zemi, potom se snadno můžete stát oddanými.

Nyní se celou dobu pokoušíte těšit sami sebe, protože cítíte, že se nanejvýš milujete. Proto jíte, bavíte se, a chodíte do práce. Děláte vše, abyste se nejprve potěšili. Neexistuje rozdíl mezi vámi a vašimi životními činnostmi. Obojí je jako dobří přátelé, nanejvýš blízcí přátelé. Musíte však cítit, že já jsem někdo, kdo je vám dokonce bližší než vaše životní činnosti. Pouze tehdy objevíte oddanost.

Řekněme, že na jedné straně jsou vaše tělo, vitálno a mysl a na straně druhé vaše činnosti. Musíte cítit, že existuje spojnice mezi vámi a vašimi činnostmi a to jsem já. Pokouším se vás inspirovat udělat něco dobrého, božského nebo nesmrtelného, abyste se stali vybraným nástrojem Nejvyššího ve vašem životě aspirace a realizace a ve vašem životě činnosti a projevení. Stávám se mostem mezi vaší výškou a projevením.

Od nynějška se pokuste na mě myslet před tím, než cokoliv uděláte nebo řeknete. Brzy ráno, než do vaší mysli vstoupí myšlenky, si mě zkuste vizualizovat nebo se podívejte na můj obraz. Poté, co jste se podívali na můj obraz na několik vteřin nebo minut, se snažte cítit, že váš dech vstupuje do mého srdce. To znamená, že vaše živoucí existence, vaše celé bytí na zemi bude v mé milující péči. Srdce ztvárňuje milující zájem, soucit a ochranu. Když vydechujete, ciťte, že váš dech vstupuje do mě. A když se nadechujete, ciťte, že přichází přímo z nejvnitřnějších zákoutí mého srdce. Dech čistoty a božskosti - uvědomělé božskosti nebo projevené božskosti - získáváte ode mne; život nedokonalosti, nečistoty, nejistoty, temnoty, které přicházejí s vaší vlastní existence, odhazujete do mne. Tímto způsobem se můžete přirozeně a spontánně stát nesmírně zasvěcenými a oddanými Nejvyššímu ve mně.

Neočekávejte, prosím, ode mne cokoliv svým vlastním způsobem. Očekávejte pouze věci, které vám Božské ve mně, Nejvyšší ve mně chce dát. Velmi často se lidé nedokážou odevzdat Nejvyššímu ve mně, protože mají svá vlastní očekávání. Ale je lepší nic neočekávat, protože Bůh ví, co je nejlepší. Matka ví, co je pro její dítě nejlepší; ví jak nasytit dítě a jak ho učinit šťastným. Ten, kdo se o vás stará, je vždy vědomý, vždy pozorný a vždy na vás myslí. A tak není potřeba cokoliv očekávat.

Jestliže nemáte žádná očekávání, je to proto, že jste vnitřně přesvědčeni, že On, Vševědoucí, Všemohoucí, který je veškerou laskavostí a náklonností, vám přirozeně dá svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, budete-li k němu zcela otevření. Váš postoj by měl být postojem úplné vnímavosti a sebenabízení. Odkud přichází schopnost vnímavosti a sebenabízení? Přichází přímo od Nejvyššího. Nemůžete poskytnout dokonce i letmou vteřinu sebenabízení zevnitř, nejste-li inspirováni Bohem.

Můžeme učinit nejrychlejší pokrok, jestliže neočekáváme, neboť v tu chvíli zde neexistuje žádný hněv, zklamání nebo deprese. Jsme jako malé dítě, které si vesele hraje v zahradě. Ví, že až nastane čas, jeho matka nebo otec přijdou a vezmou ho domů. V tomto případě je našim domovem Příbytek Nejvyššího. Nejvyšší přichází, když vnitřně vesele zpíváme, tancujeme a hrajeme si - to znamená, řekněme, že vnitřně meditujeme a modlíme se. Naše vnitřní modlitba bude vždy vyslyšena, nejvyšší ji vždy přijme; a přenese nás do našeho věčného domova.

Existuje však něco jako Božské očekávání. Lidské očekávání znáte. Je to směs potěšení a různých věcí, které vystupují z vitálna a mysli. Při lidském očekávání, jednáme, ale neznáme výsledek našeho jednání. Někdy jsme úspěšní a někdy neúspěšní. Očekáváme-li však úspěch, může se uskutečnit dnes nebo za dvacet let nebo vůbec ne. Ale v Božském případě to takto není. Bůh jasně zná konečný výsledek. Dokonce co nazýváme neúspěchem, Bůh považuje za obrovský úspěch, protože se to stává naplňující zkušeností. Takže při božském očekávání je skutečnost daná. Skutečnost a božské očekávání se nedají oddělit. Samozřejmě, projevení skutečnosti na fyzické úrovni může trvat nějakou dobu. Trpělivost je nezbytná.