Loď služby a převozník lásky, část 2

Část I — Láska, oddanost a odevzdanost

Autorův úvod: láska, oddanost, odevzdanost

Láska je uvědomění. Oddanost je odhalení. Odevzdanost je projevení.

Láska je význam života. Oddanost je tajemství života. Odevzdanost je Cíl života.

Ve své lásce vidím Boha-Matku. Ve své oddanosti vidím Boha-Otce. Ve svém odevzdání vidím Boha-Matku i Boha-Otce společně v jednom těle.

Láska bez oddanosti je nesmyslná. Oddanost bez odevzdanosti je neplodná.

Láska s oddaností byla na začátku mé cesty. Oddanost s odevzdaností je na konci mé cesty.

Miluji Nejvyššího, protože jsem přišel od Něj. Oddávám se Nejvyššímu, protože se chci k Němu vrátit. Odevzdávám se Nejvyššímu, protože On žije ve mně a já žiji v Něm.

Láska

Láska je tajný klíč, který dovolí člověku otevřít Boží Dveře. Kde je láska, čistá láska, božská láska, tam je naplnění. Kde není láska, je trápení, zklamání a smrt. Prvním krokem na naší cestě je láska, druhým je oddanost a třetím krokem je odevzdanost. Nejprve musíme Boha milovat. Potom se Mu musíme oddat, a nakonec musíme být u Jeho Nohou a naplnit sami sebe.

Co je láska? Pokud láska znamená někoho nebo něco vlastnit, potom to není skutečná láska; není to pravá láska. Pokud láska znamená dávat a stát se jedním se vším, s lidstvem a s božskostí, potom to je skutečná láska. Pravá láska je naše naprostá jednota s milovaným předmětem a s vlastníkem lásky. Kdo je vlastníkem lásky? Bůh.

Koho milujeme? Milujeme Nejvyššího v každém člověku. Když milujeme tělo, svazujeme sami sebe; když milujeme duši, osvobozujeme se. Je to duše v jednotlivci, Nejvyšší v každé lidské bytosti, koho musíme milovat.

Nic nemůže být větší než láska. Bůh je velký jen proto, že má nekonečnou Lásku. Chceme-li definovat Boha, můžeme Jej definovat milióny způsobů, ale přeji si říci, že žádná definice Boha není tak výstižná, jako definice Boha jako veškeré Lásky. Pokud do naší mysli vstoupí strach, když řekneme „Bůh“, tehdy jsme od Něj milióny a miliardy mil vzdáleni. Pokud vyjde do popředí láska, když opakujeme jméno Boha, tehdy je naše modlitba, naše koncentrace, naše meditace a naše kontemplace opravdová. Nemůže být žádná větší moudrost, žádná větší znalost než láska.

Modlíme se k Bohu. Proč? K Bohu se modlíme proto, že je veškerou Láskou. Bůh není jako přísný učitel s rákoskou, který nás neustále trestá. Právě proto, že Bůh je veškerou Láskou, Soucitem, jdeme k Němu, a ne k někomu jinému. Nejvyšší poznání spočívá v lásce.

Svět existuje jen proto, že na zemi stále existuje láska. Kdyby tato jediná božská kvalita opustila svět, potom by na zemi nemohl být žádný život. Žádná jiná božská kvalita nemůže vytvořit, udržet a naplnit Boha zde na zemi tak, jako kvalita lásky. Božská láska neznamená emocionální výměnu lidských myšlenek nebo nápadů; je naplněním jednoty.

Občas můžeme požadovat nejvyšší Spravedlnost; občas můžeme požadovat nekonečný Soucit. Uvnitř nekonečného Soucitu ucítíme živoucí dech lásky. Na druhou stranu, uvnitř nejvyšší Spravedlnosti ucítíme živoucí přítomnost lásky.

Božskou lásku nemůžeme svázat svými lidskými myšlenkami nebo představami, ale můžeme ji svázat neustálým sebeobětováním. Božská láska je nekonečná, ale nekonečné v nás můžeme svázat sebeobětováním. Co je toto sebeobětování? Sebeobětování je naše neustálá dychtivost a vnitřní pláč formované jen Nejvyšším v nás, vnitřním Kormidelníkem v nás. Ale dokonce i když nabídneme svou srdečnou a oduševnělou poslušnost vnitřnímu Kormidelníkovi v nás samých, stále nebudeme zcela naplněni. Můžeme-li ale odvážně a upřímně říct vnitřnímu Kormidelníkovi, že je to On, kdo bude odpovědný za naše životy, za naši realizaci a za projevení naší duše na zemi, tak jen tehdy bude naše role zcela naplněna.

Láska znamená přijetí. Co přijmeme? Přijmeme tento náš svět kolem nás a uvnitř nás. Nepřijmeme-li svět, který je vnějším Tělem Boha, odmítneme a popřeme Boha tiše a tajně, jestliže ne kategoricky. Po přijetí světa musíme sloužit světu, který jsme přijali. Chceme-li sloužit světu způsobem, kterým svět chce, zůstaneme navždy v nevědomosti. Současně nebudeme schopni osvítit ani kousek vnitřních a vnějších problémů světa. Musíme světu sloužit způsobem, který po nás chce náš vnitřní Kormidelník. Takto nejen naplníme Nejvyššího v nás, ale naplníme Nejvyššího ve světě.

Když se sjednotíme s někým, kdo je plný strachu, získáme určitý druh radosti. Přicházíme mu pomoct vyřešit jeho problém a pak jsme chyceni jeho strachem. Přicházíme, abychom soucítili s ostatními, trpíme s nimi a nemůžeme z jejich utrpení vystoupit. Pravda, je dobré se ztotožnit s utrpením ostatních, ale je hloupost se sjednotit s problémy někoho, komu nemůžeme dodat odvahu a smělost, komu nemůžeme dodat sílu čelit skutečnosti nebo mu nemůžeme pomoct vidět božskou sílu v něm samotném. K čemu je projevování sympatie někomu, když mu nemůžeme ukázat naši vroucí sílu nebo mu nemůžeme dát pevné vedení vstříc ke světlu?

Oddanost

Kdo je vyšší Já v aspirujícím? Vyšší Já je Mistr; a pokud aspirant dosáhne vyššího Já, potom uvidí, že on a Mistr jsou zcela jedním. Chce-li aspirant znát své nejvyšší Já, kterým je Bůh, může to poznat prostřednictvím své jednoty s Mistrem, protože Mistr a Bůh se stali jedním. Jak? Mistr se stal jedním s Bohem silou své seberealizace a svého sebepoznání. Stal se přímým kanálem Boha a tento kanál může být využit Bohem i aspirantem.

Pokud se opravdu oddám sám sobě, jak se mohu oddělit od toho, po čem aspiruji? Nemohu se oddělit od toho nejvyššího, nejhlubšího a nejvzdálenějšího. Kapka vstoupí do oceánu a sjednotí se s ním. Tím, že se zcela nabídneme, nic neztratíme.

Odevzdanost

S naším lidským egem, s naší lidskou vůlí nebo odhodláním, s naším neustálým lidským úsilím nemůžeme změnit nebo transformovat tvář světa. To je nemožné! To však neznamená, že osobní nebo lidské úsilí je zbytečné. Osobní úsilí musí být neustále, neúnavně a spontánně vyvíjeno. Musíme však vzývat nejvyšší Sílu, která nás k tomuto osobnímu úsilí tajně a tiše inspiruje. Osobní úsilí neexistuje samo o sobě. Je to božská vyšší Síla, vyšší Síla nekonečného světa Za, která nás tajně živí a inspiruje k vydávání našeho osobního úsilí, vůle a odhodlání ve všem, co říkáme, děláme a čím se stáváme.

„Odevzdanost“ je v našem duchovním slovníku nejsložitějším slovem. Aspirující může z času na čas slovo „odevzdání“ používat, ale když se objeví požadavek na odevzdání, je student připraven na cokoli jiného než na odevzdání.

Jednou přišel žák k velkému duchovnímu Mistrovi a řekl: „Odevzdávám ti celou svou existenci. Od nynějška budu tvým otrokem.“ Duchovní Mistr řekl: „Tak udělej toto.“ Žák odpověděl: „Ach ne, toto je příliš obtížné. Kromě tohoto udělám cokoli.“ Potom Mistr řekl: „Tak udělej tamto.“ Žák opět řekl: „Ach ne, to je příliš obtížné. Udělám cokoli jiného.“ Takto to bylo ubohému duchovnímu Mistrovi odmítnuto dvacet pětkrát. Potom Mistr řekl: „Jistě, jsi můj nejlepší žák. Nikdo nemůže být tak skvělý, upřímný, tak oddaný jako ty.“

Vím, že odevzdání je na Západě obtížnější než na Východě, ale „obtížné“ je jedna věc a „nemožné“ je věc druhá. Pokud někdo řekne, že rostlina odevzdání, strom odevzdání, na Západě nemůže růst, řeknu, že se zcela mýlí. Zde na Západě můžeme vidět odevzdání v jeho pravém smyslu, v jeho nejbožštějším smyslu, i když je to vzácné.

Když stojím před vámi, když se klaním, komu se klaním? Klaním se Nejvyššímu ve vás. A když se klaníte vy, když sepnete ruce, klaníte se Nejvyššímu ve mně. Moje nejvyšší a vaše nejvyšší nemohou být nikdy dvě odlišné věci. Vaše nejvyšší a moje nejvyšší jsou stejné, ale já si jsem vašeho nejvyššího vědom, ale vy bohužel ne. Proto vám neustále vtloukám do hlavy, že každý z nás je vyvoleným dítětem Nejvyššího, nejdražšího Nejvyššího, a že máme nekonečnou příležitost a schopnost naplnit tady na Zemi Nejvyššího.

Část II — Otázky a odpovědi

Co je láska?

Božská láska neklade žádné požadavky. Je spontánní a neustálá. Je v každém ohledu neomezená. Je jako slunce. Slunce je pro každého. Každý může ­využívat sluneční světlo, ale necháme-li své dveře a okna zavřené, co může slunce dělat? Je to božská Láska Boha, která musí působit v lidské lásce a jejím prostřednictvím. Pokud však nedbáme o božskou lásku, která plyne kolem nás anebo chce plynout v nás, potom v nás a skrze nás nemůže božská láska pracovat.

Lidská láska svazuje; ale předtím než sváže, je již svázána. Božská láska osvěcuje, ale předtím, než osvítí, vidíme, že je již osvícena. Božská láska začíná uvědoměním si vyšší skutečnosti. Je to naše neustálé přesvědčení o velmi vysoké pravdě. Božská láska nás v každém okamžiku osvěcuje a v osvícení vidíme naprosté naplnění.

Bůh je veškerou Láskou; Bůh a Boží Láska nemohou být nikdy odděleni. Bůh je největší a nejsilnější kvůli Své Lásce. Ale lidská láska prostě zabila Boží božskou Lásku. Lidská láska byla zneužita do takové míry, že Boží božská Láska byla udušena. My používáme jen svou lidskou lásku, která je svazující, a myslíme si, že to je naše skutečné dosažení nebo naplnění. Ale na konci své cesty uvidíme, že je naprostým zklamáním, naprostým zničením.

Samotnou přirozeností lidské lásky je přilepit se na jednu osobu a odmítnout všechny ostatní: přijmout a odmítnout, přijmout a odmítnout.

Ale v božské lásce, která je neomezená a nekonečná, otázka přijetí a odmítnutí vůbec nevznikne. V božské lásce není žádné vlastnictví, ale jen pocit jednoty. Tato jednota může vstoupit do zvířete, do květiny, do stromu, nebo dokonce i do zdi. Není jako lidská láska, kde dnes chceme vlastnit jednoho člověka nebo věc, zítra dva lidi, pozítří tři. Máme-li k někomu božskou lásku, v tu chvíli je zde automaticky neoddělitelná jednota. Není zapotřebí žádný most; prostě se staneme jedním. Milovník se stane milovaným, znalec se stane poznávaným a hledající se stane jedním s Mistrem.

Božská láska nám říká, lepší než nejlepší, větší než největší; říká nám, že náš život je nekonečně důležitější, než si dokážeme představit. Božská láska znamená neustálé překonávání nejen našich lidských hranic, ale překonávání Boží vlastní Realizace v nás a skrze nás.

V božské lásce rosteme. Božská láska, láska duše, osvobozuje a rozšiřuje naše vědomí. Láska znamená jednotu božskosti, jednotu skutečnosti, jednotu individuálního vědomí s neomezeným Vědomím. Když prostřednictvím své meditace vstoupíme do Univerzálního vědomí, nemyslíme na lidskou lásku. Myslíme jen na božskou lásku a jednotu. Máme-li něco malého jako malý nůž, potom s ním nemůžeme ukrojit nic obrovského. Když ale máme velký nůž, potom s ním můžeme ukrojit něco velmi velkého. Nástroj, který používáme teď, je naše velmi omezené vědomí. To je důvod, proč jsme ve své lásce omezení. Použijeme-li však druhý nástroj, který je velmi rozlehlý, použijeme-li Univerzální Vědomí, naše schopnost božské lásky se stane neomezenou.

Božská láska přijde od duchovního Mistra, od Boha a z naší vlastní meditace, ale jen pokud nemáme žádná očekávání. Dítě od svého otce očekává penci, pěticent nebo čtvrťák. Více než to je nad jeho očekávání. Pokud po celou dobu od svého otce očekává, otec mu dá, ale jen to, co dítě očekává. Pokud však dítě cítí, že cokoliv má jeho otec, je také jeho, a pokud chce svého otce jen těšit, potom až otec odejde do důchodu nebo ucítí, že dítě je schopné to přijmout, dá mu celé své bohatství.

Když od Boha nic neočekáváme, Bůh nám dá vše. Řekne: „Jsem to Já, kdo dává nekonečnou Lásku. Jak je možné, že Mé děti mají stále velmi omezenou schopnost, velmi omezené dosažení?“ Aby dokázal, že On a Jeho děti jsou jedním, že jsme Jeho cennými nástroji, dá nám svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost.

Po čem bychom měli víc toužit: po moudrosti nebo po lásce?

Bůh je veškerým poznáním, veškerou moudrostí. Jen proto, že je veškerou moudrostí, miluje mne, miluje vás a miluje všechny. Cítí, že nemůže být nic většího nebo naplňujícího než jednota. Tuto jednotu získáme jen v božské lásce. A tak moudrost a láska k sobě patří. Moudrost nám přináší poselství, že můžeme být nejsilnější a nejmocnější, jen když se staneme univerzálními. Jestliže si vy ponecháte svou individualitu a já si ponechám svou, jak se potom můžeme stát jedním? Když se staneme jedním, staneme se nejsilnějšími. „Sjednoceni vydržíme, rozděleni padneme.“ To je poselství, které získáváme.

Mohl byste prosím promluvit o tom, co přesahuje naše lidské chápání, co se snažíte snést dolů?

Jaký je význam mateřské lásky v duchovním životě?

Láska, kterou dítě dostává od matky, je plodnější než láska, kterou dostává od otce. Když jde o vnitřní důvěrnost, je to láska matky, která je nejsilnější. Když vidíme něco rozsáhlého, okamžitě se dostává do popředí naše otcovská láska. Když ale cítíme intenzitu dvou srdcí, okamžitě nám přichází na mysl láska mezi matkou a dítětem.

Dítě ví, že matka mu nikdy úmyslně neublíží. Dítě věří, že ani nevědomě mu neudělá nic špatného. Dítě má přirozeně v matku takovou víru, že pokud má někdo jed, cítí, že pro jeho záchranu ho matka sama vypije. Tuto víru můžeme vidět před tím, než se rozvine mysl dítěte. Ve třinácti letech začne pracovat mysl. Mysl má svůj vlastní způsob, jak pochybovat a podezírat. Potom se naruší sladká důvěra mezi matkou a dítětem.

V duchovním životě je vždy nejlepší myslet na sebe, jako byste měli čtyři roky, i když jste již vyspělí a zralí. Pokud cítíte, že jste ještě dítě, můžete udělat nejrychlejší pokrok. Dítě nespoléhá ani nezávisí samo na sobě; je závislé jen na schopnostech své matky. Na druhou stranu dychtí po tom, aby jí dalo své malé schopnosti. Jeho malou schopností je jeho víra. Jeho víra v matku je jeho víra v sebe samého. V duchovním životě by ti, kdo chtějí dosáhnout nejrychlejšího pokroku, měli sledovat cestu mateřské lásky. Božstvo, které Šrí Rámakrišna uctíval, byla matka Kálí. Prostřednictvím mateřské lásky učinil ten nejrychlejší pokrok. Volal: „Matko, Matko, Matko, Matko,“. Mateřská láska je nejúčinnější, když je hledající naprosto upřímný. Dítě si jde hrát a celé se zamaže pískem a blátem. Potom běží s upřímností k matce. Matka ho okamžitě umyje a dítě je opět čisté. Matka byla schopna pomoci dítěti s jeho nečistotou a špínou pouze na základě jeho upřímnosti. Neskrývalo svou špínu, písek a bláto; přišlo ke správné osobě, k matce.

Není láska matky a dítěte často vlastnická?

Po čtyřech nebo pěti letech vezme matka dítě do školky. Znovu spoléhá na ty, kteří mají dítě stejně rádi jako ona, ale nyní má více osvícení. Dovolí dítěti, aby chodilo do školy a začalo se učit. Pak mu dovolí chodit na střední školu a na univerzitu.

Je výrazem božské lásky nikdy neříkat „ne“ někomu v nouzi?

Je pravda, že láska může změnit svět?

Myslíte si, že nemůže existovat pravá láska mezi mužem a ženou?

Tento nedostatek opravdové lásky se nevztahuje jen na indické páry. Západ nezažil lásku, opravdovou lásku. Romantickou lásku zažíval v plné míře, ale ne opravdovou lásku — lásku, která povzbuzuje, inspiruje a živí hladový svět.

Na druhou stranu bych rád řekl, že opravdová láska existuje. Láska je božská kvalita, která pochází od Boha. Kdykoli se projevuje některá z Božích vlastností, musí tam být také Bůh. Nemůžete mít kvalitu, zatímco vlastník této kvality bude někde jinde. Ne! Uvnitř kvality je život a dech našeho vlastníka. Čistá láska, božská láska, láska, která nám neustále v každém okamžiku dává nový život, je samotným Božím dechem. Muži mohou nabídnout tuto lásku ženám a ženy ji mohou nabídnout mužům, ale otázkou je, jak se tato láska používá.

Pokud muž miluje ženu, protože ví, že je v ní Božskost, že je tam Nejvyšší, potom je to božská láska. Pokud nevidí božské v jednotlivci, v ženě, pokud vidí pouze tělo, vitálno a mysl, nebo pokud v té ženě vidí zvíře, potom je to lidská láska. Pokud vidí božské v sobě a božské v ženě, pak je to božská láska.

Tato božská láska může být použita k odhalení naší vlastní skutečné existence a k rozšíření našeho vlastního vědomí i vědomí našeho milovaného. Používáme-li lásku k rozšíření druhé osoby, pak je to láska božská. Tato láska se bude neustále naplňovat a naplňovat. Tato láska existuje a musí ji používat muži i ženy.

Jak mohu ve svém srdci neustále každého milovat?

Chcete-li milovat celé lidstvo, měli byste vědět, jak byl každý stvořen. Lidstvo pochází ze Zdroje a tímto Zdrojem je Bůh. Můžete-li milovat Boha každou vteřinu svého života, potom můžete milovat všechny. Musíte vědět, že jedině Bůh vás může nejpřesvědčivěji upokojit. Z nitra získáte poselství, že vás může uspokojit jedině Zdroj, ve kterém se zrodila vaše existence.

Každý den opakujte prosím před začátkem meditace slovo „láska“. Při vyslovování slova „láska“ se snažte cítit, že vaše ruce, vaše nohy, vaše oči a každá vaše část zvětšily svou schopnost. Když říkáte slovo „láska“, musíte cítit, že vaše ruce zesílily – ne aby někoho udeřily, ale aby pracovaly pro lidstvo.

Potom se soustřeďte na své oči a zkuste cítit, že je používáte k tomu, abyste ve všech viděli jen dobré věci. Při koncentraci na uši ciťte, že chcete slyšet jen dobré věci, povzbudivé a inspirující věci. Říká-li někdo špatné věci, prostě ho neposlouchejte. Kdykoliv řeknete slovo ‚láska‘, koncentrujte se na jeden z vašich orgánů. Potom se zkuste koncentrovat na své vnitřní vědomí, které nyní aspiruje, ale je také omezené. Zkuste ho rozšířit. Nejprve opakujte slovo ‚láska‘ lidským způsobem ve vašem těle a potom to opakujte božským způsobem, ve vašem vnitřním vědomí. Automaticky získáte lásku k Bohu, a když máte lásku k Bohu, ucítíte lásku k lidstvu. Když milujete Boha, znamená to, že zaléváte kořen. Přirozeně všechny větve a listy získají vodu také.

Jak bychom měli milovat Boha?

Kdykoli jsme schopni něco dát Bohu, je to proto, že Jeho nekonečná Milost jedná v nás a prostřednictvím nás. Pokud jsme připraveni dát Mu jeden cent, je to jen proto, že nás inspiruje, abychom Mu ho dali. Jinak bychom ho použili pro něco jiného.

Jak se můžeme stát dokonalým kanálem, prostřednictvím kterého může láska k Bohu projevit sama sebe?

Jak se můžeme stát dokonalým kanálem pro božskou lásku? Musíme cítit, že v našem vnitřním životě je jen jediná věc, a to je radost. Když cítíme, že tuto radost nemůžeme oddělit od naší vnější existence, ucítíme, že se stáváme kanálem pro božskou lásku.

Abychom se stali dokonalým kanálem pro božskou lásku, musíme přijmout cestu stálé odevzdanosti našemu vnitřnímu Kormidelníkovi. Tehdy bude duše vést, tvarovat a formovat náš vnitřní i vnější život, a přemění nás do dokonalého kanálu pro projevení božské lásky tady na zemi. Nebude-li existovat žádná odevzdanost Guruovi, vnitřnímu Kormidelníkovi nebo Nejvyššímu, nebude existovat ani dokonalost na jakémkoliv poli; nebude existovat ani žádný kanál pro božskou lásku nebo mír. Nejvyšší může z někoho vytvořit dokonalý kanál jedině tehdy, když vidí, že tato osoba se zcela odevzdala svému vlastnímu vnitřnímu vedení, které přichází od duchovního Mistra nebo od Samotného Nejvyššího.

Někdy cítím, že má láska k Bohu není čistá.

Vaše srdce vám dá pocítit, že Nejvyšší je jedinou skutečností. Vaše duše vám dá pocítit, že On je jediný, koho musíte milovat a který vás bude navždy milovat. Pokud je však pro vás těžké vytvořit si představu Nejvyššího, a máte-li duchovního Mistra, můžete myslet na svého Mistra. Řekněme, že Nejvyšší je velitelem, a vaším pánem je kapitán nebo nadřízený, zatímco vy jste obyčejný voják v božské armádě. Když velitel vydá rozkaz, kapitán ví, co se má udělat, a předá rozkaz vojákům, kteří jsou pod ním. Pokud potěšíte kapitána, potěšíte prostřednictvím něho i velitele. Prostřednictvím Mistra potěšíte Nejvyššího, Supreme. Musíme si ale uvědomit, že se nejedná o vojenský řád. Tady je vše založeno na lásce.

Když jste někoho přijali za svého duchovního Mistra, jste odhodláni mu dát to, co máte. Ale nemyslete si v té chvíli, že máte jen nečistou lásku. Myslete na sebe jako na dítě, které je připraveno dát to, co má. Dítě přijde ke svému otci a dá mu korunu, kterou našlo na ulici. Otec je tak potěšen, že mu dítě dalo korunu namísto toho, aby si koupilo bonbóny, že dá dítěti něco mnohem cennějšího.

Jaký je vztah mezi božskou Láskou a božským Soucitem?

Láska může být často špatně pochopena. Projeví-li někdo lásku, lidé si mohou myslet, že je ze tím nějaký motiv. Myslí si: „Vyjadřuje mi výjimečnou lásku, takže chce výjimečnou laskavost.“ V pocitu lásky mezi Guruem a žákem může být láska žáka a láska Gurua vyrovnaná na padesát procent. Ale v Soucitu může nabízet Guru devadesát devět a žák jedno procento, a dokonce i s tímto jedním procentem zkouší žák vstoupit na pole nevědomosti. Když přijde Soucit, letí jako šíp a boří závoj Nevědomosti.

Láska může zůstat dokonce i s nevědomostí, ale Soucit ne. Soucit musí být úspěšný; jinak může být stažen. Zůstane několik vteřin, několik minut nebo let; musí ale poslat zprávu nejvyšší Autoritě a říci, zda byl úspěšný nebo ne. Může přijít chvíle, kdy nejvyšší Autorita řekne: „Je to pustá poušť. Vrať se.“ Potom musí Soucit letět zpět k nejvyšší Autoritě, k Nejvyššímu.

Skutečný duchovní Mistr zkouší přistoupit ke svým žákům se sněhobílou, nejčistší láskou. Ale často nepochodí, protože jeho láska nezíská žádnou odezvu. A tak změní přístup a zkusí soucit. Ale často i jeho soucit je odmítnut a nepochopen do takové míry, že se vlastně špatně použije a zneužije. Lidé přidávají motivy k Mistrově nejčistší lásce a soucitu. Když Mistr někoho ocení, tento člověk pochybuje o jeho motivech: „Jak by mohl být Mistr tak dobrý? Jak by mohl být tak hodný? Asi po mně chce něco dalšího, něco důležitého.“

Někdy si myslím, že mě Guru nemiluje, Nejvyšší mě nemiluje a můj život je bezvýznamný. Je nějaká cesta, abych uvěřil, že existuje důvod, proč by mě měl Nejvyšší milovat?

Myslíš-li si, že tě Nejvyšší nemiluje, musíš vědět, že jsi skutečný hlupák. Je to Nejvyšší, kdo stvořil lásku. Stvořitel stvořil lásku, stvořil samotnou vaši existenci. Je jako zahradník, který vytvořil zahradu s mnoha krásnými květinami. Jestliže květina řekne: „Ne, ne, on mě nemiluje, on mě nemiluje!“, není to směšné? Samotná skutečnost, že zahradník květiny zasadil a vypěstoval — není to jeho láska?

Po krátké době meditace s tebou mi připadá, že láska, která ke mně přichází skrze tebe, skrze Boha, je podmíněná. Zdá se mi, že to záleží na tom, jestli medituji a aspiruji správně nebo ne, a zda si toho cením.

Nerozumím tomu, proč do mě Boží Láska nevstoupí, i když mám dveře zavřené.

Víme, jak neustále plakat. Pláčeme po věcech, které nás opustily a zklamaly nás; pláčeme po egu a jeho dětech: po strachu, pochybnostech, úzkostech a obavách. Pláčeme po jménu a slávě, po penězích, bohatství a majetku; ale nepláčeme k Bohu po Jeho Světle a Blaženosti. Nepláčeme po tom, po čem máme určeno, abychom plakali; nepláčeme po bohatství, které jsme již kdysi dávno měli.

Nemůžeme si s věčnou Pravdou a nejvyšší Skutečností jen hrát; musíme si jich cenit. Jestliže si v tomto světě něčeho ceníme, budeme těžce pracovat, abychom toho dosáhli. Nebudeme-li těžce pracovat, nic nezískáme. Neceníme-li si moudrosti, jak v nás může moudrost zasvitnout? Jen když jsme pro ni těžce pracovali, tak v nás zasvitne. Za všechno, co získáváme, musíme něco svého nabídnout; ale vidíme, že to, co jsme nabídli, je ničím ve srovnání s tím, co získáváme. Otevřít dveře trvá vteřinu a ten, kdo vejde, Věčný Host, nám přináší Věčnost. Neděláme-li si ale starosti s otevřením dveří, proč by měl přijít? Neceníme si Ho; cítíme, že nám přináší zbytečnosti a věci, které nepotřebujeme.

Je láska Mistra k žákovi stejná jako láska žáka k Mistrovi?

Jak můžeme zdokonalit svou oddanost?

Pokud můžete mít tento intenzivní pocit jednoty, pak automaticky zasvětíte celý svůj život — tělo, mysl, srdce a duši — svému Guruovi. Oddanost musí mít své kořeny ve všech sférách bytosti. Oddanost pouze v srdci nestačí. Oddanost musí být také v mysli, ve vitálnu a ve fyzickém. Teprve potom se oddanost stane dokonalou.

Jak si můžeme udržovat své vnitřní vědomí i během svých denních aktivit?

Představte si matku a její dítě. Matka si čte noviny. Její nejdražší je její syn. Může být tisíce kilometrů daleko, ale soustředí se na svého syna. Myslí si: „Ach, teď jsem tady. Kdo se o něj stará? Nikdo se o něj nemůže postarat tak, jak já.“ Můžete říci, že je to emocionální láska nebo sladká náklonnost nebo zájem, nebo všechno toto dohromady; ale svou láskou udržuje své spojení se svým synem.

Když jste k někomu připoutáni, myslíte na něj bez ohledu na to, kde jste; myšlenky na něj přicházejí do vaší mysli. Když v běžném světě jeden člověk věnuje pozornost druhému, znamená to, že je k němu připoutaný. Lidské bytosti, které jsou spolu v běžném světě spojeny, jsou na stejné úrovni. V duchovním světě je Mistr daleko výš než žák. Takže to není připoutanost, ale oddaný pocit jednoty, který žáci s Mistrem sdílí. Když žák myslí na Mistra, není to s připoutáním, ale s oddaností. Takto může individuální hledající potěšit Mistra, který již realizoval nejvyšší Pravdu a který mu bude sloužit jako prostředek, prostřednictvím kterého žák dosáhne Pravdy.

Máte pro mě náklonnost, pozornost, lásku a zájem Přirozeně se tak nyní pokusí vaše mysl do mě vstoupit nebo mé vědomí vstoupí do vás. Na druhou stranu platí, že pokud si v sobě můžete vytvořit zájem o mé poslání, uvidíte, jak ode mě do vašeho srdce proudí opravdová radost, mír, láska, požehnání, vděčnost a pýcha. Tehdy pro vás bude snadné udržet si mě ve svém vědomí.

Pokud máte pocit, že se skutečně a opravdově zajímáte o projevení Nejvyššího, jak mi můžete pomoci? Jedním ze způsobů je rozvíjení zájmu o lidstvo. Všichni tvrdíme, že o lidstvo máme zájem. Co ale děláme? Používáme slovo „zájem“, modlíme se ale k Bohu, aby pomohl nebo osvítil lidstvo? Ne! Náš zájem je sobecký. Pokud se svět zlepší, tím lépe pro nás. Musíme však mít o lidstvo opravdový, nezištný zájem.

Jak si se mnou můžete udržet své vnitřní spojení? Jen si vytvořte více zájmu o mé poslání a více lásky k projevení mého světla na Zemi. Pokud někoho milujete, každou hodinu jste připraveni pro něj udělat vše. Pokud ke mně chováte opravdovou lásku a náklonnost, k tomu božskému ve mně, Nejvyššímu ve mně, pak bez ohledu na to, co děláte, i když běžíte nebo skáčete, budete mít ten nejsladší vnitřní pocit blaženosti. Je to proto, že jste se ztotožnili s někým, kdo má vnitřní schopnost přijít a nabídnout vám Mír, Lásku, Světlo a Blaženost.

Má naše láska ke zvířeti tendenci přivádět nás zpět k naší vlastní zvířecí existenci?