Pokud chcete u Kaushalya hned od počátku zobrazit její královský aspekt, musí mít spoustu náramků a velice krásné sárí. Její současný kostým se k ní nehodí. Jestli se má publikum ztotožnit s herci, bude mít větší radost, když jim něco přidají jejich kostýmy, něco ke způsobu, jak vyjadřujete myšlenky a ideje. Ideje hry vyjadřujete velice oduševněle, výmluvně a mocně, ale kostýmy by měly být lepší.
Nyní několik slov o jevišti. Vašemu představení prospěje, když několikrát v průběhu hry představíte dekorativnější aspekt. Jinak velice často přichází aspekt odříkání. Když se Bharata po návštěvě Rámy v lese vrací zpět do království, umístí Rámovy sandály na trůn, ale musí vynést na povrch aspekt královské rodiny. Samotný trůn může být prostý, protože tady uctívá svého bratra, ale království jako takové je velice bohaté a ohromující.
Dále je na řadě jelen. Ve vašem představení se jelen vůbec neobjevil. Pouze naznačujete, že je v tomto směru nebo v tamtom směru. Je vždycky mimo jeviště. Já mám ale pocit, že na jevišti potřebujete něco hmatatelného. S hračkou jelena můžete udělat něco velice rychlého, aby to vypadalo skutečně. V opačném případě všichni herci říkají, že vidí zlatého jelena, ale obecenstvo jej nevidí. Jelena je potřeba ukázat, jinak to bude jako v cirkusovém představení, kde hloupý klaun říká, že někoho vidí, a přitom tam nikdo není. Aspekt jelena musí být trochu hmatatelnější.
Herecký výkon Bharata je vynikající. Když však mluví ke Kaushalya a říká jí: „Ty jsi moje skutečná matka,“ mám pocit, že by měl projevit o trochu větší oddanost. On se cítí špatně kvůli tomu, co udělala jeho vlastní matka, ale mohl by dát najevo větší oddanost Kaushalya. On ji opravdu zbožňuje.
Hlavní je, aby na začátku hry bylo více štěstí. Neměli byste hrát smutný aspekt života, dokud Král nepožádá Rámu, aby odešel. Musíte hrát štěstí a potom najednou vybuchne atomová bomba. Pokud byste očekávali explozi atomové bomby ještě před jejím svržením, neměli byste tu radost. Oni nevědí dopředu, co se má stát. Manthara začne s tím špatným směrem událostí. Ale předtím Kaikeyi nic neví. Ani ostatní nic neví. Takže hra by měla začít s bezmezným štěstím.
Konec hry byl velice krásný, naprosto skvělý. Příště můžete přidat sanskrtské verše:
```
Deshe deshe cha bandhabahtantu desha na pashyami
yatra bratha sahodara```
Ty verše říkají: „Ve všech zemích jsou manželky, ve všech zemích jsou přátelé, ale nikde na světě nenaleznu takového bratra, jakým je Lakshmana.“Ve Sri Aurobindově ášramu byli takovými bratry Nolini a Amrita. Amrita byl jako mladší bratr Noliniho. Když šel Nolini jedním směrem, Amrita šel také. To jsem viděl na vlastní oči. Nolini byl tajemníkem ášramu a Amrita byl manažerem. Amrita neviděl na Nolinim žádnou chybu. Kdyby Nolini řekl: „Toto je Nebe,“ Amrita by řekl, že je to Nebe. Kdyby Nolini řekl: „Toto je peklo,“ Amrita by řekl, že je to peklo. On neměl vůbec žádnou vlastní individualitu. Příběh o Lakshmanovi a Rámovi se neodehrál jenom před deseti tisíci lety. Také v tomto století totéž dokázali manažer s tajemníkem. Manažer pouze následoval tajemníka, kamkoli šel. A nikdy se s Nolinim nepřel. Jenom někdy si ze sebe utahovali. Jednou jsem pracoval a oni pili čaj. Také ostatní pracovali. Zaslechl jsem je, jak vtipkují. Nolini se vytahoval, že má dokonalé zdraví. Pouze nedokázal zvětšit svoji výšku. Tehdy mu bylo 65 let. Amrita mu řekl: „To je velice snadné. Prostě si stoupni na špičky a hned budeš vyšší!“
Amrita byl Nolinimu velice věrný, byl velice poslušný a sebedávající. Když Nolini něco řekl, on to automaticky přijal. V této inkarnaci jsem neviděl a už také neuvidím takové dva lidi, kteří by byli tak upřímně, upřímně odevzdaní a upřímně poslušní jeden druhému.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 31, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_31