Vzhledem k tomu, že ve skutečnosti sponzorujete ultramaratony — závody na 700, 1000, 1300 mil — máte nějaký konkrétní pocit, že bylo potřeba těmito závody vyplnit určité prázdné místo? Vím, že před lety váš tým pomáhal klubu _New York Road Runners_ při organizaci ultraběhů. Potom toho nechali a začali jste je organizovat vy sami. Měli jste pocit, že by tím svět něco ztratil, kdyby ty závody nepokračovaly?

Sri Chinmoy: Nejprve bych chtěl říci, že vůči klubu New York Road Runners nechováme žádnou rivalitu. Fred Lebow a já jsme velice, velice dobří přátelé. Jsme jako běžecké duše, které se navzájem doplňují. On nám významně pomáhá a my se snažíme sloužit jeho New York City marathonu a na dalších závodech, které oni sponzorují. Pokud jde o mě, nedívám se kolem sebe, abych viděl, co dělají ostatní. Jsem zcela závislý na vnitřním poselství. Všichni v sobě máme Boha. Když se modlím a medituji, přijímám od něj poselství. Můj vnitřní Kormidelník po mně chtěl, abych se stal vzpěračem, a já jsem to udělal. Vzpírání nebylo mou silnou stránkou — to rozhodně ne. Ve srovnání s jinými sporty se mi ani nelíbilo. Byl jsem dobrý ve sprintu a měl jsem rád sprint, ale teď jsem se začal na vnitřní pokyn věnovat vzpírání.

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 32, (knižně nevydáno), 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_32