Četl jsem některé z vašich knih _Vnější běh a vnitřní běh_, stejně jako některé věci o meditaci. V jednom proslovu, který jste měl před několika lety před startem newyorského maratonu, jste řekl svým studentům, aby běželi, jak nejlépe umí, ale kdyby se jim nepodařilo zaběhnout svůj nejlepší čas, kdyby se jim nesplnily jejich osobní očekávání, nemají si s tím vůbec lámat hlavu. Řekl jste, že hlavní je jejich veselost, že tou nejdůležitější věcí je běh sám o sobě. Kromě toho vím, že chováte zvláštní respekt k šampionům, jakým je třeba Carl Lewis. Mohl byste mi ty dva přístupy vysvětlit?

Sri Chinmoy: Obě myšlenky jdou snadno ruku v ruce. Obdivuji atlety, jakým je Carl Lewis a další světové šampiony, protože cítím, že jsou velkým projevením Boha. Vezměme běhání jako zahradu. Jedna růže může být velice krásně rozkvetlá. Na druhou stranu, je tam také mnoho malých poupat. Takže malým poupatům říkám: „Jestli dnes plně nerozkvetete, nic se neděje. Jenom se modlete k Bohu, aby se ve vás a vašim prostřednictvím stala Jeho Vůle. A pokud budete veselí, dostanete více inspirace a více aspirace.“

Dejme tomu, že jsem chtěl uběhnout maraton za čtyři hodiny a dokončil jsem jej za čtyři a půl hodiny. Kdybych byl odsouzen ke zklamání, nepůjdu zítra běhat a možná dokonce běhání zanechám. Ale pokud přijmu ten výsledek vesele, dostanu sílu navíc. Dnes se mi nepodařilo dosáhnout svého cíle, ale jak víte, selhání jsou pilířem úspěchu.

Zvednout 300 liber jednou rukou se mi nepodařilo při stovkách pokusů. Ale pokračoval jsem a později jsem se dostal k 7000 librám. Naše filozofie říká — nikdy se nevzdávej. Jak bychom mohli pokračovat, kdybychom se vzdali? A kdybychom nepokračovali, jak bychom si mohli udržet veselost? Všem svým studentům říkám: „Buďte veselí bez ohledu na výsledek.“ My jsme duchovní lidé. Víme, že je naší svatou povinností odevzdat výsledky našeho snažení Bohu. On nám dal schopnosti potřebné k běhu. Právě On běhá v nás a naším prostřednictvím. Nabídněme tedy Bohu naši vděčnost.

Carla Lewise a další super hvězdy z různých oblastí života bereme jako členy naší rodiny. Protože jsme duchovní hledající, máme pocit, že celý svět je náš — nikoli v tom smyslu, že jej vlastníme, ale proto, že celý svět objímáme. Vy, on a já jsme všichni jedno a totéž. Takže když někteří členové naší rodiny něco dělají, máme pocit, že je naší svatou povinností je obdivovat.

Je zde jen jeden svět. Mému vzpěracímu programu jsem dal jméno „Lifting Up the World with a Oneness-Heart“ (Zvedání světa srdcem jednoty). Carl Lewis se do něj dokonale hodí. Stejně tak Roberta Flack, Narada Michael Walden, Bill Pearl a bezpočet dalších. Všichni jsou členové naší rodiny. Oni milují nás a my milujeme je. Když členové naší rodiny udělají něco dobrého, máme pocit, že je naší povinností si jich vážit a obdivovat je. Tímto způsobem zvětšujeme jejich schopnosti. Vzájemné uznání je dobrá věc.

Těm, kteří nejsou šampiony, říkám: „Snaž se co nejlépe a polož výsledky k Božím Nohám.“ Když se někdy nedaří šampionům, říkám jim: „Nebuď zklamaný! Nevzdávej se!“

From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 32, (knižně nevydáno), 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_32