Dejme tomu, že Bůh má čtyři syny a ti všichni žijí na různých místech. Jeden je v Německu, jeden v Japonsku, jeden v Itálii a další v Indii. Protože žijí v různých zemích, mají ve svých domech různé věci, chovají se podle různých kultur a mají různé ideje. Ale protože jsou to bratři a sestry, sdílejí mezi sebou to, co mají. Jeden bratr pojede za druhým bratrem a řekne: „Zde je to, co mám pro tebe.“ Druhý zase dá na oplátku prvnímu to, co má on. Je to jenom výměna. Nejde o přenášení kultur. Existuje zde jenom pocit jednoty, který sdílejí všichni bratři.
Já jsem nástrojem Boha, služebníkem Boha, dítětem Boha. Dnes mi Bůh říká, abych jel na nějaké místo a pomohl jednomu bratrovi. Zítra mi možná řekne: „Nyní jeď do jiné země pomoci dalšímu bratrovi. Máš mnoho bratrů a sester a já po tobě chci, abys jim všem pomohl.“ Všechny země jsou stvořením Otce. Je to samá jednota.
Pro mě neexistuje něco takového jako indický Bůh nebo křesťanský Bůh. Pro mě existuje jenom Absolutní Nejvyšší. Když se modlím k Bohu, neříkám: „Ó můj indický Bože.“ A když se modlíte k Bohu vy, také neříkáte: „Ó můj křesťanský Bože.“ Všichni říkáme: „Ó můj nebeský Otče.“ V tu chvíli není Nebe rozdělené na kousky. Neříkáme: „Toto je Indie, toto je Německo a toto je Francie.“From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 33, (knižně nevydáno), 2002
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_33