Je to asi takhle. Otec prosí syna, aby šel domů, ale syn otálí, otálí, otálí. Srdce se možná pokouší přijít, ale vitálno a mysl chtějí hrát fotbal nebo něco jiného. Poté, co čeká a čeká, dá otec synovi malý pohlavek. V tu chvíli syn otce poslechne a jde domů.
Když je duše velmi vyvinutá a ze všech sil se snaží potěšit Nejvyššího, ale tělo, vitálno a mysl se nesnaží, pak použije svoji božskou sílu. Duše nechce přijmout porážku. Inkarnovala se s tímto tělem, tímto vitálnem a touto myslí, aby udělala něco pro Nejvyššího. Když nemůže naplnit svůj účel, pak se cítí uboze. Ale vše závisí na spojení duše s tím Nejvyšším. Ne všechny duše mají stejné spojem.
Znám jeden případ, kdy duše potrestala žáka tím, že mu patnáct let nedovolila mluvit. Těsně předtím, než se to přihodilo, mluvil tento člověk se svým Mistrem a Mistr vnitřně plakal, protože viděl, že brzy nastane tento trest. Někdy je nevědomost blažeností. Když nevíte nic o duši, můžete říci, že to potrestání byla nehoda nebo můžete obvinit přírodní příčiny či karmické důvody. Někdy je ale duše tím důvodem, proč máte ty či ony problémy nebo proč jste vážně onemocněli.
Duše je tak drobná věc — drobnější než nejdrobnější. Aleje také mocnější než nejmocnější. Jedna z našich nejslavnějších indických manter říká: „Menší než nejmenší, přesto větší než největší sídlí duše v tajném srdci člověka.“ Je jako kouzelník — v tuto chvíli je uvnitř srdce menší než nejmenší. Ale když se stane absolutně obrovskou, jako dvacet lvů přímo před vámi, jak ji v tu chvíli chcete ignorovat?From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 5, Madal Bal, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_5