Opět, mnohokrát síly, které útočí na žáky, prostě vezmu a hned je vyhodím. Žádný žák by si neměl dělat starosti, že mi dává své mentální a emocionální problémy. Jakmile si je vezmu, během několika sekund nebo minut, nebo možná během dne, se jich zbavím. Mohu-li pomoct svým duchovním dětem, jsem vždy a vždy připraven. To je důvod, proč jsem přišel na zem, abych sloužil lidstvu.
Potíž s většinou lidí je, že jsou připraveni dát Bohu své utrpení, ale ne svou radost a štěstí. Pokud například někdo není v závodě první, je více než připraven proklínat Boha: „Trénoval jsem tolik měsíců a teď jsem prohrál.“ Jsme více než připraveni dát Bohu svůj hněv, smutek a další negativní pocity. Ale jsme-li upřímní, vidíme, že ve skutečnosti je Bohu nedáváme; kdybychom to udělali, trvalo by to nějaký čas, než by se k nám vrátily. Místo toho si tyto pocity nějak opatrujeme, protože máme radost z obviňování Boha.
Opět platí, že pokud se nám něco podaří, po dobu pěti sekund můžeme projevovat Bohu vděčnost a pak na něj hned zapomeneme. Pocit štěstí přetrvává několik hodin nebo několik dní; držíme si ho uvnitř sebe. Ale vděčnost uvnitř našeho srdce nerozkvétá, a my se dále o své štěstí s Bohem nedělíme, ani Mu nenabízíme svou vděčnost. Pokud bychom byli opravdu upřímní, rádi bychom dali Bohu svou radost úplně stejným způsobem, jak Mu nabízíme své problémy a utrpení. Ale ne, naši radost si chceme nechat pro sebe. Na Boha vzpomínáme, jen když se nám nedaří. V té chvíli Jej mnoha způsoby napadáme a obviňujeme Ho.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 6, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_6