Mnoho velkých hudebníků na Západě neumí oceňovat subtilní hudbu. Mnoho, mnoho vynikajících zpěváků a vynikajících hudebníků nezíská nic při poslechu jemné hudby. Můžete říct, že je to díky jejich nejistotě nebo žárlivosti, nebo můžete dávat vinu některým špatným silám, které do nich vstoupily. Jim ale chybí vnímání k tomu, aby mohli oceňovat jemné odstíny hudby. Pak, díky tomuto selhání, ztrácí schopnost oceňování. V tvém případě se nicméně neztotožňuješ s osobou ani s tím, co hraje, a tak jsi schopen získat více, než mohou z hudby získat ostatní.
Nevíš nic o hudbě; nejsi hudebník nebo zpěvák. Když ale zní subtilní hudba, tvoje srdce to velice oceňuje. Tehdy nejde tvé ocenění pouze k osobě, která hraje nebo zpívá, ale přímo ke Zdroji — k Tomu, který dal té určité osobě kapacitu zpívat nanejvýš oduševněle nebo hrát nanejvýš oduševněle a mocně. A tak získáváš Požehnání od Boha Nejvyššího Zpěváka a Boha Nejvyššího Hudebníka.
Navenek nemůže hudbě nikdo rozumět. V hudbě není nic, čemu bychom měli rozumět. Je to vše záležitost cítění. Je mnoho lidí zvláště na Západě, kteří se stali dobrými zpěváky a dobrými hudebníky mechanicky — trénováním a trénováním, velice disciplinovaným, mechanickým způsobem. Když chtějí tito skvělí hudebníci hrát nebo když chtějí zpívat, dokážou to dělat velice dobře. Jejich hudba může znít překrásně a oduševněle, ale je to něco jako falešná oduševnělost. Pohybují rukama a lidé říkají: „Jak oduševnělé!“ Ale je to proto, že se mechanicky naučili, jak hrát oduševněle. Trénovali svoji mysl nebo dosáhli určitého stupně odbornosti, která jim to umožňuje. Ale uvnitř jejich hudby není žádná duše, žádný pocit, nic! Hrají překrásně, ale myslí na takové nesmysly, tak světské věci — naprosto nic duchovního. A ve vnitřním světě se pouze hádají a bojují mezi sebou. Velice často získává posluchač, pokud je v oduševnělém vědomí, z hudby daleko větší užitek než účinkující, protože účinkující neztělesňuje oduševnělost, kterou vyjadřuje.
Někdy můžeme něco ukazovat, aniž bychom to ztělesňovali. Například můžete říkat naprostou pravdu, ale vaše vědomí tu není. Oddělili jste své vědomí od samotné pravdy. A tak zatímco vyjadřujete pravdu, neztělesňujete vědomí pravdy. Pouze mechanicky říkáte něco, co je správné. Protože je vaše vyjádření mechanické, nezískáváte skutečné požehnání od vyšších sil, které vám odhalují pravdu, nedostáváte Požehnání od Boha Pravdy.
A tak v tvém případě a v případě několika dalších, kteří také nejsou zpěváky nebo hudebníky, jste schopni získat z hudby něco velmi vysokého. Pokud zpěvák nebo hudebník provádí něco velmi jemného, velmi oduševnělého, v tichosti to oceňujete. Nevíte, kterou rágu hraje nebo zda hraje Mozarta, Bacha, Chopina či Beethovena. Nevíte nic o struktuře hudby a nemusíte to vědět. Vaše srdce ale stoupá vzhůru, protože cítí něco tak oduševnělého a mocného, zatímco ostatní, kteří vědí o hudbě vše, nemusí získávat nic, protože ztratili schopnost obdivovat jemnou hudbu. A také získáváte větší užitek než účinkující, který nemusí ztělesňovat vědomí, které předvádí.
Naopak jsou tací, kteří znají hudbu velmi dobře a také mají schopnost oceňovat velice subtilní, jemný aspekt hudby. Mají dychtivost ponořit se hluboko dovnitř a neustále se učit. Jakmile se někteří hudebníci něco naučí, již se nechtějí učit nic jiného. Obávají se, že pokud se budou učit dále, lidé si budou myslet, že někoho napodobují. A tak jsou spokojeni s tím, co již mají. Avšak někdo, kdo opravdově miluje hudbu a kdo je skutečně v hudbě skvělý, nebude nikdy spokojen s tím, co má. V nejvyšším hudebním světě stoupá naše aspirace neustále vzhůru a naše oduševnělé a božské schopnosti neustále vzrůstají.
SCA 28. C. se zeptal na své narozeniny Sri Chinmoye na následující otázku 9. února 1990↩
From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 1, Sri Chinmoy Centrum, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_1