Nehledě na to, kolikrát Krišna popřel sám sebe, Ardžuna s ním souhlasil. Kdyby byl Ardžuna obyčejná lidská bytost, řekl by: „Kolikrát s tebou budu muset souhlasit? Ty jsi mě opravil a já jsem s tebou souhlasil. Nyní proč měníš znovu svůj názor? Co jsi to za člověka?“ Ale Ardžuna to neudělal. Ukázal svoji poslušnost a také obrovskou trpělivost. Všichni duchovní lidé musí projít tímto druhem zkoušky.
Vám, se může zdát Ardžuna hloupý, protože neustále měnil svůj názor. Ale Ardžuna nebyl hlupák. Nebyl tak dobře vzdělaný jako jeho bratr Judišthira, ale byl daleko lépe vzdělaný než mnozí lidé jeho dnů, včetně Bhímy, jeho starších bratrů, jeho bratranců, a tak dále. Ale Ardžuna si uvědomil, že musí jít za obojí za tvar i beztvaré, aby byl jedním s Pánem Krišnou. Ardžunova modlitba byla: „Pane, chci být jedním s Tebou. Chci vidět skrz Tvé oči; chci cítit s Tvým Srdcem.“ Někteří lidé jsou chytří. Ale Ardžuna nebyl jedním z takových; pro něj, tato modlitba nebyla jen pouhá slova. Věděl, že Pán Krišna byl ztělesněním Boha. Proto dal slib: „Pane, od nynějška se Ti plně odevzdám a stanu se jedním s Tvou Vůlí.“
Tento druh jednoty také existuje v běžném lidském světě. Bengálská matka učí své dítě slovo „phul“, což znamená květina. Ale malé dítě není často schopné pořádně to vyslovit. Říká: „phu, phu.“ Matka vidí, že tím, že dítě říká „phu“, získává obrovskou radost. Takže, pokud je její srdce veškerou jednotou, také začne říkat „phu“, aby učinila dítě šťastným. Její láska k dítěti je pro ni nekonečně důležitější než správná výslovnost slova. Láska její matky existuje stoprocentně na lidské úrovni a je tak silná, že se odevzdává dětskému způsobu mluvení. Někdy o dvacet nebo třicet let později, poté co jejich děti vyrostou, naleznete bengálské matky stále používajíc tato nesprávná slova, které se naučily od svých dětí! Stále dostávají tak mnoho radosti z těchto dětských slov. Takto se nazývá láska mezi dvěma lidskými bytostmi na obyčejné lidské úrovni.
Na lidské úrovni, když matka nazve květinu „phu“, aby potěšila své malé dítě, na božské úrovni se může žák nejen také odevzdat, ze své lásky srdce, Mistrově způsobu vidění skutečnosti? Pokud Mistr říká: „Jedna plus jedna jsou čtyři,“ obyčejní lidé řeknou: „Mistr je zřejmý idiot. Nechci s ním nic mít.“ Ale pravý žák řekne,“ Můj Mistr je oceánem lásky, světla a blaženosti. Pokud řekne, že jedna plus jedna jsou čtyři, potom musí mít pravdu.“ Žáci, kteří trvají, že jedna plus jedna jsou dvě, jsou bezchybní v matematice, ale duchovně jsou milióny a bilióny mil vzdáleni od nejvyšší pravdy.
Na lidské úrovni, pokud lichotíte malému dítěti a souhlasíte s ním, potom dítě přijde do kuchyně a přinese vám nějaké lahodné jídlo k jídlu. Pokud s ním nesouhlasíte, nepřinese vám takové lahodné jídlo. Někdy Bůh jedná přesně jako dítě. Tím, že nasloucháte sami sobě, dostanete určitě nějaké uspokojení. Ale dostanete oceán lásky a světla svého Mistra? Kdo vám to dá? Ten, se kterým nesouhlasíte?
Problém je, že naprosto každý si vytvořil určité představy na mentální úrovni. Ale duchovní Mistr se nestará o vaše mentální představy; stará se pouze o to, kolik jednoty jste si s ním vytvořili. Když s ním souhlasíte, dá vám takový úsměv, takovou náklonnost, takové požehnání. Nehledě na to, jak si je jistá vaše mysl, nemůže vám dát stejný druh úsměvu, stejný druh náklonnosti nebo požehnání. Takže musíte udělat srovnání — podívejte se, co můžete získat ze svého vlastního pokoje mysli a co můžete získat z pokoje srdce svého Mistra. Když budete souhlasit s Mistrem, budete moci získat nekonečně více z vnitřního bohatství Mistra, než když zůstanete se svým vlastním omezeným mentálním pojetím pravdy.From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 7, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_7