Tvoje mysl již rozhodně nespí. Nenacházíš se ve spánku nevědomosti. Tvoje mysl je mezi stadiem probuzení a osvícení. Když jsi v osvícené mysli, když světlo tvé duše mocně pracuje v tvém srdci a v tvé mysli, tehdy říkáš správnou věc té správné osobě a děláš správnou věc pro správnou osobu. Říkáš správné osobě, aby dělala správnou věc, nesprávné osobě neříkáš nic. Není to proto, že nesprávná osoba je tvým nepřítelem nebo že je pod tvoji důstojnost jí něco říkat. Ne, pouze ta správná hodina této osoby ještě nenastala, a pokud jí řekneš, aby udělala to, co je pro někoho jiného naprosto správná věc, pouze přispěješ k její zkáze.
Naopak, pokud jsi pouze ve své probuzené mysli, tehdy projevuješ laskavost a sympatie lidem, kteří si to nejen nezaslouží, ale také zneužijí to, co jim nabízíš. Řekneš si, že jakmile jsi k nim jednou laskavý, tvůj úkol je splněn. Musíš ale vědět, že tvé laskavosti může být využito velice špatným způsobem. Pokud k tobě někdo přijde a požádá tě, abys mu dal dolar, díky tomu, že máš velké srdce, dáš mu ho. Nemáš ale nejmenší tušení, zda je ten člověk dobrý nebo špatný, a co s penězi zamýšlí udělat. Možná je použije na to, aby se dostal metrem nebo taxíkem do kostela, kde se bude modlit a meditovat a bude se snažit stát se lepším člověkem. To je velice dobré. Možná se ale půjde do baru opít a sníží tak svoje vědomí. Kdo je potom viníkem? Jsi šťastný, protože jsi ukázal svoji štědrost a lásku k bližnímu, ale ve skutečnosti jsi udělal chybu.
Možná se tomu budeš snažit vyhnout a říkat si: „Nevěděl jsem to.“ Nevědomá chyba je ale stále chybou a může být příčinou špatného konce. Přestože se nevědomě dotknu ohně, spálím si ruku. Podobně nevědomě pomůžeš někomu, aby se stal horším, než jakým by mohl být. Pokud bys tomuto člověku nepomohl, mohl by se alespoň na chvíli stát o trochu lepším člověkem.
Dám ti příklad toho, co se děje v tvém případě. Ukazuješ soucit lidem, kteří toho zneužívají, a to je vede do ještě větší záhuby. Pokud se někteří lidé vzdají svého duchovního života, jsi smutný a cítíš se špatně. Cítíš, že kdybys neřekl toto nebo řekl tohle, možná by neodešli z duchovní cesty — jako kdybys byl odpovědný za jejich odchod. Bůh nemůže ochránit tohoto člověka před zničením, Mistr nemůže zachránit tohoto člověka, ty si ale myslíš, že pokud bys něco udělal nebo něco řekl, mohl bys nějakým způsobem zabránit nebo odložit jeho odchod. To je skutečná chyba. Říkám „ty“, ale platí to pro mnoho lidí.
Je mnohem lepší zůstat v probuzené mysli než v bahně spánku nevědomosti. Probuzená mysl ale nemusí vždy mít potřebnou míru moudrosti k tomu, aby učinila správnou věc. Jsi probuzený do té míry, že chceš být laskavý a dobrý k lidem. Nežádám tě o to, abys byl k lidem lhostejný — ani zdaleka ne! Laskavost ale musí být doprovázena vnitřním světlem. Pokud v sobě laskavost nezahrnuje vnitřní světlo, pak jí může být zneužito velice špatným způsobem.
Probuzená mysl věří v dobročinnost, trpělivost, soucit, a tak dále. Protože je probuzená, cítí, jak do ní vstupuje nekonečné vědomí. Je to jako to, k čemu dochází, když rozkvétá něčí květina srdce; tehdy se srdce stává velikým. A tak se probuzená mysl okamžitě dívá na jednu i druhou stranu a snaží se dělat správnou věc. Bohužel ne vždy ví, co je správná věc nebo jak správně využít své rozšířené vědomí.
Je tedy vždy dobré používat mysl, která získala přímé světlo duše, jež přichází prostřednictvím srdce. To je mysl, která tě ochrání. Pokud nemůžeš použít osvícenou mysl, tak se pokus zůstat mezi probuzenou myslí a osvícenou myslí. Nezůstávej ale přímo v probuzené mysli. Pokud máš laskavou mysl a díky ní se snažíš být štědrý, laskavý a pohostinný, pak budeš v nesnázích.
Přistihl jsem tvou mysl; udělal jsi chyby. Musíš vědět, že když udeří hodina, lidé přicházejí a také když hodina udeří, lidé odcházejí. Nemůžeme je přimět k tomu, aby zůstali na duchovní cestě. Je to obtížné, protože šlechetnost našeho srdce vychází do popředí a my chceme ukázat naši laskavost. Víme, že ten a ten byl s námi tolik let. Po léta byl někdo na vrcholku stromu a jedl to nejchutnější ovoce. Nyní tento člověk slezl dolů a je zde veliká pravděpodobnost, že hladový vlk nebo tygr bude čekat u paty stromu a sežere jej. Co však můžeme dělat? Pouze na vrcholku stromu může být v bezpečí.
Řeknu ti, že dělám stejnou chybu; ale v mém případě se nevzdávám. V tvém případě uděláš chybu a po dvou dnech se vzdáš. Ale protože já jednám s duší, bojuji a bojuji a bojuji. Někteří lidé, kteří opustili naši cestu před deseti nebo dvanácti lety, se stále laskavě ukazují před dveřmi mého srdce. Tehdy moje dveře ještě nejsou zavřené. Myslíš na někoho, kdo odešel z cesty před deseti lety? Pro tebe je to příliš, příliš. Ale já se dál snažím pomáhat těmto lidem.
SCA 30. 31. prosince 1986, se N. zeptala Sri Chinmoye na následující otázku↩
From:Sri Chinmoy,Sri Chinmoy odpovídá, část 1, Sri Chinmoy Centrum, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/sca_1